- Asertivní přístup pomáhá zvyšovat sebevědomí, zlepšovat vztahy s okolím a přispívá ke snížení míry stresu.
- Asertivní člověk naslouchá svým potřebám, zároveň se však nesnaží “potopit” názor ostatních.
- Asertivita jde ruku v ruce s vnímáním emocí – pokud se cítíte vztek nebo úzkost, pravděpodobně jste právě narazili na své hranice.
Co to znamená být “asertivní”?
Asertivita je komplexní komunikační styl, kdy respektujete své potřeby a upřímně svému okolí sdělujete, co chcete, nebo naopak nechcete. Tomu všemu by ale neměla chybět ochota respektovat stejně tak rozhodnutí ostatních.
Pasivita – Asertivita – Agresivita
Asertivita představuje styl chování a komunikace, která tvoří jakýsi “zdravý střed” mezi pasivitou a agresivitou. Příliš pasivní jednání, časté ustupování ostatním a přizpůsobování se jejich potřebám, vás totiž mohou stát nejen ztrátu sebeúcty, ale často třeba i vaše duševní zdraví. Pod tíhou ústupků totiž zapomenete na své vlastní potřeby a radosti, což může dlouhodobě vést např. k vyhoření, nebo naopak přechodu do agrese.S agresivitou se pak můžete setkat ve formě skryté (sarkasmus, manipulace, nevhodné poznámky, výčitky) nebo přímé (křik, urážky, fyzický útok, vyhrožování). Agresor prosazuje své potřeby na úkor druhých, ponižuje a sleduje pouze vlastní cíle.
Asertivní člověk pak přebírá odpovědnost za své chování, ale uvědomuje si svá práva – nad ostatními se nepovyšuje, nemanipuluje s nimi, umí uznat svou chybu nebo udělat kompromis, ovšem nikdy ne za hranici, která by pro něj byla nepřípustná.
Jaké může mít asertivní přístup výhody?
1. Ochrana vlastních potřeb
Stanovení hranic vám umožňuje s klidem a respektem reagovat na požadavky ostatních. Můžete být např. ochotni pomoci kolegovi s projektem, ovšem ne za cenu toho, že budete v práci zůstávat přesčas. Pokud se totiž opakovaně necháte zatlačit do věcí, které tyto hranice překračují, přinese to s sebou pravděpodobně jen pocity úzkosti, zášti a frustrace, které nikomu neprospějí.
2. Povzbuzení sebedůvěry
Schopnost stát si za svými názory a potřebami dokáže udělat s vaším sebevědomím opravdové zázraky. Nejen, že budete mít lepší pocit sami ze sebe, ale zvýšíte tím i svou spokojenost ve vztazích. Velmi rychle totiž najednou uvidíte, kdo vás skutečně respektuje a kdo vás v minulosti spíše jen využíval na nechtěnou práci.
3. Prevence zahlcení a stresu
Jestliže si ve snaze, abyste vyhověli všem, necháte na bedra naložit hodiny nadbytečné práce, nepochybně vás to dostane do stresové situace. Měli jste přece o víkendu pomoct rodičům na zahradě a kamarádce jste slíbili, že po dlouhé době zajdete na kávu… Začnete si připadat neschopní, zahlcení a vyčerpaní, což je ta vůbec nejkratší cesta k vyhoření.
Kolegovi raději vysvětlete, že převzetí jeho povinností by pro vás znamenalo zhroucení vašich osobních plánů a namísto toho mu nabídněte např. krátké vysvětlení toho, co mu není jasné, popř. pomoc s kontrolou hotového úkolu.
4. Prevence konfliktů
Dlouhodobé hromadění vzteku, frustrace a úzkosti povede, stejně jako u sopečné činnosti, zákonitě k výbuchu emocí. Jestliže tedy budete příliš pasivní jen proto, abyste se “teď a tady” vyhnuli výměně názorů, v budoucnu budete pravděpodobně muset hasit mnohem větší ohnisko.
Klidná a racionální diskuze přitom pomůže mezi vámi a vaším okolím vyčistit vzduch a bez toho, aniž by byl někdo uražen nebo ponížen, se můžete vrátit k další spolupráci.
5. Prohloubení vzájemné důvěry s okolím
Pokud budete ke svému okolí upřímní bez toho, abyste ostatní uráželi nebo se nad ně povyšovali, lidé si budou vašeho názoru vážit. Přehnaná pasivita a snaha vyhnout se jakémukoliv střetu názorů totiž může vést k tomu, že je neupozorníte na zjevnou chybu. Naopak příliš agresivní jednání vyústí v to, že se vám budou lidé vyhýbat. S agresory se zkrátka nikdo necítí uvolněně a bezpečně.
Jak se naučit být asertivní?
1. Uvědomujte si své emoce
Asertivita jde ruku v ruce s emocemi – k vytyčení hranic se proto zkuste více zaměřit na to, co vás nyní tíží, při čem je vám naopak dobře nebo v jakých situacích se nejčastěji cítíte ve stresu.
Dělá vás šťastnými čas strávený s rodinou a je pro vás stresující, když se kvůli pracovním povinnostem nedostanete domů včas? Pak je jasné, že přebírání úkolů nad rámec vaší pracovní doby je daleko za vaší hranicí, a tomu byste měli přizpůsobit i své reakce na požadavky ostatních.
2. Pochopte, že “ne” je celá věta
Pokud jsou vám předkládány požadavky, které přesahují vaše stanovené hranice, nemusíte se za jejich odmítnutí obhajovat, nebo dokonce omlouvat. Stručné vysvětlení může být někdy vhodné “Ne, už tam mám jiný program.”, ale bohatě postačí i samostatné “Ne”. Úkoly, které přímo nevyplývají z povinností vašeho zaměstnání/studia nebo některých vztahů zkrátka plnit nemusíte. Pomoc druhým se samozřejmě cení, ne však na úkor vlastních potřeb.
3. Mluvte o svých potřebách
Lidé s příliš pasivním přístupem se často chybně domnívají, že ostatní lidé umí číst jejich myšlenky, takhle to ale bohužel nefunguje. Pokud vám něco nevyhovuje, nebojte se o tom ostatním říct. Své požadavky formulujte jako “já-výroky”, tedy mluvte v první osobě – “Já bych potřeboval...” nebo “Mně by moc pomohlo...”. Snažte se naopak vyvarovat frázím jako “Měl bys…” nebo “Tohle jsi udělal špatně..”.
4. Při rozhovoru se zajímejte i o názor ostatních
Přestože byste se měli snažit zaměřit se primárně o své potřeby, utápění názorů ostatních zavání nezdravou agresivitou. Zdravá komunikace by totiž měla pramenit z obou stran. Poté, co vyjádříte své myšlenky, že proto kolegy zeptejte “Co si o tom myslíš?/Jaký na to máš názor?/Jak bys to udělal ty?”.
5. Nesnažte se za každou cenu všem zavděčit
Lidé mají přirozenou potřebu přenášet nepříjemné úkoly na někoho jiného – jedná se o naprosto přirozený jev. Racionálně uvažující člověk však musí pochopit, že takto život nefunguje a vyhýbat se všemu, co jej nebaví nebo mu nepřijde atraktivní, zkrátka není možné. Vězte však, že pokud dáte ostatním možnost pocítit, že za ně vždy a všude přeberete jejich úkoly, z kolotoče žádostí o pomoc už se živí nedostanete.
Není dozajista problém si s kolegou např. vyměnit směny tak, aby to prospělo oběma stranám, nebo pomoci ostatním, když jste svůj úkol dokončili dřív. Stále však dbejte na své hranice a nepřekračujte je ani za cenu krátkodobého “vděku”.
6. Setřeste ze sebe pocit viny
Důvodem, proč máte problém ostatním předložit své potřeby, mohou být i výčitky svědomí. Nezapomínejte ale, že každý má své vlastní povinnosti (pracovní, studijní, rodinné…), kterých musí dostát, a pokud k jejich plnění opakovaně využívá vás, není to tak správně.
Možné hryzání svědomí můžete zahnat např. tím, že vy jste pro tuto chvíli všechny své úkoly splnili, a další práce by vám bránila v plánech, které jste si na večer domluvili s přáteli. Kdybyste kvůli tomu museli schůzku zrušit, byli byste pak pravděpodobně naštvaní na sebe, na kolegu a vlastně i na celý svět. A za to vám to přece nestojí.
Co si z toho vzít?
Asertivita je komunikační styl, kterým ostatním sdělujete své potřeby a upřímně svému okolí říkáte, co chcete a nechcete. V porovnání s agresivitou však jednáte racionálně, klidně, nad nikoho se nepovyšujete, s nikým nemanipulujete a jste ochotni slevit ke kompromisu, pokud tedy nepřekračuje vaše hranice.
Právě nastavení hranic je pro asertivní přístup klíčovým krokem – asertivita vám pak pomůže vybudovat si vyšší sebevědomí, lepší vztahy s okolím, předchází zahlcení, stresu a také konfliktům.
Při asertivním jednání naslouchejte svým emocím, nebojte se ostatním říkat ne, pokud pro je pro vás jejich žádost obtěžující, a mluvte s nimi o svých potřebách. Nesnažte se zavděčit všem a pocit viny, že jste se pro jiné nepřetrhli, hoďte rovněž za hlavu. Zároveň však myslete na to, že vaším cílem není utopit potřeby ostatních – zeptejte se jich proto na jejich názor, ale nenechte se zmanipulovat. Naslouchejte lidem ve svém okolí, spolupracujte s nimi a pomáhejte jim. Ne však za cenu vlastní frustrace a úzkosti.