- Statistika Americké psychologické asociace uvádí, že mezi lety 1989 a 2016 došlo k navýšení incidence sociálně předepsaného perfekcionismu o více než třetinu.
- Perfekcionismus je podle vědeckých studií rizikovým faktorem rozvoje úzkostí, deprese, obsedantně kompulzivní poruchy, poruch příjmu potravy, poruch osobnosti nebo sebevražedných tendencí.
Že perfekcionismus vede k vyšší produktivitě? Takhle to bohužel nefunguje…
Lidé s perfekcionismem na sebe kladou velmi vysoké nároky a i za předpokladu, že se jim podaří cíle dosáhnout, mají pocit, že nikdy nebudou dostatečně dobří a měli by to zvládnout lépe. Kdekdo by si mohl myslet, že perfekcionismus vlastně vybízí k vyšší efektivitě – opak je ale pravdou. Na rozdíl od cílevědomosti a zdravé dávky motivace je perfekcionismus zářným příkladem destruktivního extremismu, který nejen, že v dosažení cíle nepomáhá, ale může úspěchům paradoxně přímo bránit.
Perfekcionismus je totiž zdrojem neustálé nespokojenosti se sebou i se svým životem, ovlivňuje vaše vztahy na pracovišti i v osobním životě a může vést k úzkostem, depresím nebo dokonce sebepoškozování. Vzhledem k tomu, že si většinu času připadáte neschopní a zbyteční, dříve nebo později pravděpodobně dospějete k vyhoření a na své cíle úplně rezignujete.
Jaké znaky jsou pro perfekcionismus typické?
- máte pocit, že jste selhali ve všem, co děláte
- máte problém relaxovat a odpočinek berete jako “zabíjení efektivního času”
- často prokrastinujete a odkládáte úkoly
- jakoukoliv chybu berete jako selhání a důkaz toho, že jste “nedostateční”
- nemůžete si dostatečně vychutnat svůj úspěch (měli jste to přece zvládnout rychleji a lépe, nebo ne?!)
- vaše sebehodnocení závisí na míře úspěchu
Kořeny perfekcionismu nejsou dosud zcela objasněny, roli však zřejmě hraje více složek – genetické předpoklady, či zkušenosti z dětství, kdy byl člověk (byť s dobrými úmysly) až příliš nabádán k lepším známkám ve škole nebo sportovním výkonům. Výzkumy navíc naznačují, že jistou roli hraje i společnost, média, nebo akademické prostředí.
Hewitt a Flett pak ve své práci z roku 1991 definovali 3 typy perfekcionismu:
- Sociálně předepsaný perfekcionismus – jedinec žije v přesvědčení, že jeho okolí od něj očekává vysoké (byť nerealistické) nároky a cítí se povinen tato očekávání plnit
- Perfekcionismus orientovaný na jiné – jedinec má nerealistické nároky a očekávání na osoby ve svém okolí
- Perfekcionismus orientovaný na sebe – jedinec má nerealistické nároky a očekávání na svou osobu
Perfekcionismus může ovlivnit nejen psychický stav jedince, ale také jeho celkové zdraví a sportovní výkon
Z výše uvedených řádků je patrné, že život s touto osobnostní dispozicí vám na pohodě a spokojenosti nepřidá – a skutečně, perfekcionismus může být spojen s úzkosti, depresí, rozvojem obsedantně kompulzivní poruchy, poruchami příjmu potravy, poruchami osobnosti, a v některých případech dokonce se suicidálními (sebevražednými) sklony. Perfekcionismus také často negativně ovlivňuje pracovní/studijní výkonnost, vede k odkládání úkolů, prokrastinaci a strachu ze selhání nebo workoholismu. Jelikož je perfekcionismus také zdrojem stresu, výjimkou není ani vyšší náchylnost k srdečně-cévním onemocněním, potížím se spánkem, trávicím obtížím, nebo snížení funkce imunitního systému.
Sklony k perfekcionismu však mohou škodit i sportovcům – a pozor, zde si perfekcionismus neplést s cílevědomostí a disciplínou – myšlení “všechno nebo nic”, strach ze selhání a pocit nadměrného tlaku na úspěch je totiž může naprosto paralyzovat, a paradoxně jim v dosažení lepších výsledků bránit.
6 tipů, jak si nenechat perfekcionismem ovlivňovat život
Vůbec prvním krokem k postupnému zmírnění sklonů k perfekcionismu, je uvědomění si problému – že je to skutečně něco, co vám v životě nijak nepomáhá, a pro vaše vlastní zdraví a pohodu je třeba s ním něco dělat.
1. Stáhněte laťku očekávání z nebeských výšin
Ohromně těžký, ale efektivní krok – zkuste sami sebe postupně přesvědčit, že vaše práce nemusí být vždy dokonalá. Strávíte nad každým projektem 3x více času než vaši kolegové/spolužáci, ale v závěru úkol splníte všichni stejně? Jistě, některé úkoly potřebují více péče než jiné, u většiny z nich ale pravděpodobně budete moci trochu “vypustit”.
Vězte, že hodiny práce věnované nadbytečným detailům můžete využít i lépe – s přáteli, rodinou, nebo třeba tréninkem, procházkou či knížkou.
2. Čeká vás velký projekt? Rozdělte jej na dílčí kroky
Je logické, že čím větší se bude váš úkol zdát, tím více vás bude svazovat pocit odpovědnosti a strach ze selhání – tím déle jej také pravděpodobně budete odkládat. Nenechte se perfekcionismem přesvědčit o tom, že byste ho přece měli zvládnout celý naráz. Důležitý projekt si rozdělte do dílčích kroků a přiřaďte je ke konkrétním dnům. Bude pro vás o mnoho jednodušší se skutečně přimět k akci a na vlastní oči navíc uvidíte, jak vám jde práce od ruky.
3. Chyby jsou nezbytnou součástí učení
“Chybami se člověk učí; Chybovat je lidské; Chyby jsou důkazem toho, že se snažíš.” Úžasně otřepané fráze, které ale skutečně mají něco do sebe – je totiž faktem, že z ničeho se nepoučíte lépe, nežli z vlastních omylů. Psychologové Bernar a Peterson dokonce zastávají teorii, že každá zkušenost se zvládáním obtížných situací (včetně chybných úsudků) v dlouhodobém měřítku zvyšuje míru vaší sebedůvěry.
Připomínejte si proto, že chyba není katastrofálním selháním, ale znakem, že k cíli existuje i lepší a efektivnější cesta.
4. I cesta může být cíl
Perfekcionisté mají často představu, že jakmile dosáhnou nějaké mety, budou konečně spokojení a teprve tehdy si budou moci skutečně oddechnout. Nakonec ale zjistí, že jejich uspokojení je jen krátkodobé a ani tento úspěch jim nestačí – tak se honí za dalším cílem. A pořád dokola.
Je nezpochybnitelné, že k dokončení vašeho záměru potřebujete být cílevědomí a stát si za svým, samotný proces ale neberte jako sprint – spíše jako cestu kolem světa. Mějte svou vizi, ale netravte 100 % času v letadle nebo ve vlaku..prohlédněte si i místa, kterými projíždíte, byť nejsou cílovou stanicí.
5. Naučte se říkat “ne”
I vy jste ze sebe v období prvního a druhého vzdoru nebo v pubertě sypali slovo “ne” jako na běžícím pásu. V dospělosti se však četnost jeho používání do značné míry snižuje, a ne vždy je to tak správně. Pokud je vám něco opravdu proti srsti a není to zrovna vaše občanská, pracovní nebo studijní povinnost, pokuste se dotyčnému raději v klidu vysvětlit, že toto vám opravdu nevyhovuje, nebo že teď na to zkrátka nemáte prostor.
Pamatujte, že se nemusíte (a ani nemůžete) zavděčit všem a pokud usoudíte, že je pro vás to, o co vás někdo žádá, zdrojem stresu a nepříjemných emocí, nebojte se ozvat.
- Dbát na své potřeby a říkat "ne" se naučíte díky článku Asertivní techniky jako klíč ke spokojenosti a lepší produktivitě.
6. Nechte si poradit od odborníka
Odstranění a změna zaběhlých vzorců chování není jednoduchá, a celý proces vám může velmi ulehčit také vyhledání odborné pomoci. Pomocí terapie totiž snáze najdete příčinu vašich sklonů k perfekcionismu a naučíte se jej lépe ovládat.
Co si z toho vzít?
Perfekcionismus je osobnostní dispozice, která jedince neustále pohání v touze po dokonalosti a paradoxně je často tím, co jim brání v dosažení úspěchu. V literatuře je označován jako rizikový faktor úzkostí, deprese, poruch osobnosti, poruch příjmu potravy nebo dokonce suicidálních sklonů. Jeho negativní vliv se však může projevit také na fyzickém zdraví nebo dokonce i sportovním výkonu.
Existuje mnoho strategií, jak se proti perfekcionismu vymezit – v první řadě je třeba snížit laťku očekávání na realistickou úroveň, velké projekty si rozdělte na menší kroky a připusťte si, že chyby jsou nezbytnou součástí učení. Pomoci vám může také uvědomění, že samotná cesta může být cíl a také schopnost asertivně říkat “ne”. A pokud byste potřebovali pomocnou ruku, s psychoterapií rozhodně nešlápnete vedle.
