Skřípete v noci zuby, aniž byste si toho byli vědomi? Bruxismus, tedy nevědomé zatínání a skřípání zubů, postihuje mnoho lidí a může způsobit bolest čelisti, opotřebení zubů i poruchy čelistního kloubu. Často je spojený se stresem a psychickým napětím, přičemž většina lidí si své návyky vůbec neuvědomuje. Naštěstí však existují účinné způsoby, jak dopady bruxismu zmírnit. Zajímají vás jaké? Čtěte dále a dozvíte se více.
- Bruxismus je nevědomé skřípání a zatínání zubů, které může poškodit zuby, čelistní svaly a temporomandibulární kloub.
- Příčiny jsou multifaktoriální – stres, psychické napětí, poruchy skusu a další.
- Léčba je komplexní a zahrnuje psychologické metody, relaxaci, ochranné dlahy a v některých případech farmakologickou či elektrickou terapii.
Co je bruxismus?
Bruxismus je porucha činnosti žvýkacího aparátu, která se projevuje skřípáním a zatínáním zubů v situacích, kdy jedinec nežvýká ani nepolyká. Aktivitu žvýkacích svalů lze obecně rozdělit na funkční a parafunkční. Mezi funkční činnosti patří žvýkání, mluvení a polykání, zatímco parafunkční aktivity (nefunkční) zahrnují například zatínání či skřípání zubů, tedy samotný bruxismus, a další ústní zlozvyky. Pro parafunkce je typická svalová hyperaktivita, která označuje zvýšenou svalovou činnost nad rámec běžné přirozené aktivity.
Kdy je tento fenomén patrný?
Bruxismus se může vyskytovat jak v bdělém stavu, tak během spánku, přičemž u některých jedinců se objevují obě formy současně. Bdělý bruxismus se projevuje především zatínáním zubů, zatímco spánkový bruxismus je charakteristický kombinací zatínání a skřípání. Během dne lze zatínání často pozorovat u osob při zvýšeném soustředění, například při řízení auta, psaní, čtení nebo při fyzicky náročné činnosti.
Bruxismus během spánku
Parafunkční aktivita během spánku je poměrně častá a může mít podobu jednotlivých epizod zatínání (clenching) nebo rytmických svalových kontrakcí typických pro bruxismus. Noční projevy bývají často doprovázeny skřípavými zvuky. Spánkový bruxismus se u dospělých objevuje během první a druhé fáze non‑REM spánku i během REM spánku. Podle příčiny vzniku jej rozdělujeme na 3 typy: primární (idiopatický), u něhož není známa jasná příčina, sekundární, který vzniká v souvislosti s jiným onemocněním, a iatrogenní, související s nežádoucími účinky některých léků.
Výskyt bruxismu
Bruxismus postihuje přibližně 15 % populace a jeho výskyt je výrazně vyšší v dětství a dospívání, přičemž s rostoucím věkem postupně klesá. U dětí se vyskytuje přibližně u 14–20 %, u mladých dospělých ve věku 18–29 let asi u 13 % a u dospělé populace přibližně v 8 %. Etiologie bruxismu je multifaktoriální. Mezi významné rizikové faktory patří psychosociální vlivy, zejména stres, psychické napětí a úzkost. Dalšími možnými příčinami jsou poruchy skusu, například malokluze nebo nevhodně zvolené zubní náhrady, ale také odlišné “neústní” faktory, jako jsou střevní parazité, nutriční deficit, alergie či endokrinní poruchy. Obecně je bdělý bruxismus častěji spjatý s psychologickými faktory, zatímco spánkový bruxismus má odlišné, komplexnější mechanismy vzniku.
Projevy bruxismu na člověku
Projevy bruxismu úzce souvisejí s jeho negativním vlivem na žvýkací aparát. Skřípání zubů může způsobit stomatologické komplikace v důsledku nadměrného zatížení parodontu. Mezi tyto problémy patří pohyblivost zubů, obroušení zubních hrbolků, praskliny skloviny nebo abfrakce. Bruxismus je rovněž považován za jeden z hlavních etiologických faktorů poruch temporomandibulárního kloubu a častěji se diagnostikuje u pacientů s těmito obtížemi než u běžné populace.
Jedinci s bruxismem mohou také pociťovat bolest nebo ztuhlost čelisti, bolesti hlavy – zejména po probuzení, zvýšenou citlivost zubů na chlad či teplo nebo časté probouzení během noci. Někteří pacienti však žádné obtíže nepociťují a proto to není podmínkou. Citlivost zubů vzniká následkem ztráty tvrdé zubní tkáně, kdy může být odhalena dentinová vrstva nebo prosvítat zubní dřeň.
Léčba bruxismu
Léčba bruxismu se dělí na 2 hlavní, a to na přídavnou a okluzní terapii. Přídavná terapie zahrnuje psychoterapii, relaxační cvičení, fyzioterapii, hypnózu a autosugesci. Jejím cílem je snížit psychické napětí, uvolnit čelistní svaly a zmírnit bolest. Součástí je také odstranění nepohodlí způsobeného onemocněním parodontu či jinými problémy dutiny ústní. Okluzní terapie zahrnuje úpravy skusu pomocí korunek, dlah, rekonstrukcí nebo protéz. Cílem je snížit opotřebení zubů, omezit nežádoucí pohyby čelisti a odstranit návyk. Chrániče skusu a okluzní dlahy jsou běžně používané k ochraně zubů a ke zmírnění epizod bruxismu.
Obecně léčba spánkového bruxismu zahrnuje:
spánkovou hygienu a relaxační techniky
používání okluzních dlah k ochraně zubů a snížení epizod
farmakologickou terapii (např. benzodiazepiny nebo klonidin) při silnějších projevech
kontingentní elektrickou stimulaci (CES) ke snížení svalové aktivity během spánku
Cílem léčby je kombinace preventivních, fyzických a psychologických metod, často v multidisciplinárním přístupu. Pacientova spolupráce a uvědomění si návyku jsou klíčové pro úspěch terapie.
Co si z toho vzít?
Bruxismus je častý parafunkční návyk, který může negativně ovlivnit zdraví zubů, čelistních svalů a temporomandibulárního kloubu. Jeho příčiny jsou multifaktoriální – psychologické, neurologické i stomatologické – a projevy se liší u bdělého a spánkového bruxismu.
Důležité je uvědomění si zlozvyku, protože velká část dění probíhá nevědomě. Léčba je komplexní a kombinuje psychologické metody, relaxační a fyzioterapeutické postupy, okluzní terapii a v některých případech farmakologické či elektrické zásahy.
Úspěch léčení závisí nejen na správném výběru léčebného postupu, ale i na spolupráci pacienta a jeho schopnosti aktivně snižovat návykové chování. Cílem je redukovat škodlivé účinky bruxismu, zmírnit bolest a chránit zuby před poškozením.
