- Neurotrénink staví do popředí neurální principy - konkrétně funkci integrace všech informací v našem mozku.
- Právě mozek určuje konečnou podobu našeho pohybu.
- Je možné natrénovat řadu cviků podporující funkci CNS.
Co to neurotrénink je?
Jedná se o přístup, který staví neurální principy a zákony do popředí veškerého snažení a dění, a tím umožňuje dosáhnout nejlepších možných sportovních výsledků. Mozek a nervový systém jsou na první pohled systémy operující na pozadí, avšak ve veliké míře určují fyzický výkon. Jak přesný, silný a dynamický nebo koordinovaný konečný pohyb bude, je dán integrovaným výsledkem všech informací, které přicházejí do našeho mozku a jakým způsobem jsou tyto informace dále zpracovány. Výsledky trénování tedy nejsou založeny pouze na vůli, bezchybném tréninkovém plánu či genetické výbavě sportovce, ale i na tom, jak efektivně funguje jeho mozek a centrální nervový systém.
Jak neurotrénink vlastně vznikl?
Za autora neurotréninku je považován trenér Eric Cobb, který v roce 2000 v USA odstartoval unikátní vzdělávací systém pro trenéry a terapeuty založený právě na nejnovějších poznatcích z oblasti neurologie a neurověd. Jeho cílem bylo, a stále je, integrovat systémy řídící pohyb do klasického tréninku všech výkonných sportovců, přičemž tento trénink je v aktuální době převážně biomechanicky orientovaný, tedy zaměřující se zejména na mechanické vlastnosti člověka. V současnosti je s neurotréninkem spojován převážně Lars Lienhard, jeden z prvních žáků Erica Cobba, který se stal uznávaným odborníkem v Evropě. V roce 2014 při mistrovství světa ve fotbale FIFA působil jako historicky první externí neuro‑atletický expert.
Proč má vliv na výkon?
I sportovcům se stává, že jsou jednou za čas nespokojeni se svými výkony, i když disponují dostatkem motivace, energie a píle. A i přes to se vytoužené výsledky nedostaví. Na základě této skutečnosti se začne obviňovat špatně postavený tréninkový program či genetická predispozice a úplně se přehlíží práce naší hlavy, v tuto chvíli konkrétně mozku. On je ten, který vyzývá k jednání, neustále vyhodnocuje aktuální dění a řídí naše chování. Výjimkou není ani trénink. Mozek a celý nervový systém jsou oblasti fungující skrytě, které však významně určují fyzický a sportovní výkon. Do jejich 3 základních funkcí řadíme:
- přijímání příchozích signálů ze smyslových orgánů
- analýza, integrace a interpretace informací
- reagování na příchozí informace
1. Rychlost z pohledu neurotréninku
Ve sportu rychlost zajisté patří mezi nejvíce fascinující fenomény, které člověk doceňuje a velmi snadno pozná. Jedná se o schopnost, která je založená na procesech kognitivního vnímání, maximální vůle a prvotřídní funkčnosti nervově-svalového systému v určitých podmínkách. I když se jedná o aspekt fyzického výkonu nejvíce geneticky podmíněný, rozhodně jej lze zlepšovat a zvyšovat jeho výkon pomocí neustálého tréninku.
Rychlost z neurocentrické perspektivy se vztahuje k mozku, který řídí pohyb a jehož konečným cílem je vyřešit pohybový úkol optimálně a ideálně i co nejrychleji. K tomu musí disponovat dovedností jasně rozpoznat situace, ve kterých má pohybový úkol probíhat a následně navrhnout, provést a regulovat odpovídající pohybový program. V určitých sportech (převážně těch závislých na kontextu – basketbal, volejbal apod.) se právě rychlost může stát rozhodujícím činitelem.
Rychlost závisí primárně na rozhodnutí, které mozek učinil. Všechny příchozí informace vyhodnocuje a kontroluje právě mozek a čím rychleji má k danému pohybu dojít (hlavně při střídání základních pohybů - běh, plavání apod.), tím důležitější pro něj jsou tzv. generátory centrálních vzorců. Jedná se o skupiny nervových buněk, které regulují většinu zmiňovaných základních pohybů, a o kterých nemusíme vědomě přemýšlet. Patří sem například rytmizace pohybu paží a dolních končetin. Funguje to tak proto, že bychom nezvládli investovat moře času do iniciace, regulace a kontroly našeho každého kroku odehrávajícího se v mozku.
2. Síla z pohledu neurotréninku
Když se v tuto chvílí zaměříme na sílu, tak kolik svalového napětí (síly) jsme schopni v dané situaci vyvolat, je opět založeno na rozhodnutí centrální nervové soustavy. Toto rozhodnutí je velmi úzce spojeno s kvalitou vstupu informací a jejich interpretací. Již zmiňovaný pohybový program je vysílán do svalu a jeho výstup je neustále modifikován příchozími informacemi ze smyslů. Pohybový program určuje, kolik a která svalová vlákna jsou ovládána a jak silně by se měla stahovat. Tento proces je dynamický a dokáže se měnit každou milisekundu. Generování optimálního svalového napětí je pokaždé založeno na výsledném řešení senzorického a motorického problému.
Teorie cviků neurotréninku
Pokud chceme zjistit, zda a jak náš mozek a nervový systém reagují na neurotrénink, můžeme využít několik cvičení odhalující jeho efektivitu. Jedná se o krátké testy, díky kterým lze kategorizovat jednotlivá cvičení na základě účinnosti individuálně pro každého z nás. Za tímto účelem musíme provést test před a po provedení konkrétního cvičení a porovnat jejich kvalitu. Obecně je můžeme rozdělit do 3 kategorií, a to:
- Vysoký výkon: jedná se o výkon optimalizující cvičení, která mají největší pozitivní vliv na CNS. U nich jsou výsledky testu, který byl proveden po konkrétním cvičení, výrazně lepší než dříve.
- Neutrálně pozitivní výkon: jedná se o cviky, které mají malý či žádný význam pro nervový systém. Výsledky testů před a po procvičení daného cviku jsou totožné.
- Zpracování: jedná se o cvičení, jejichž vstupy jsou mozkem vyhodnoceny jako nepředvídatelné, tedy pro mozek “nebezpečné”. Reaguje na ně ochrannými opatřeními a výsledky testů jsou po procvičení konkrétního cviku horší než dříve. Pro zvýšení výkonu je nutné tyto cviky cvičit dlouhodobě s cílem zlepšit reakce CNS.
Obecně mají pro trénink obrovský význam zejména cvičení z kategorie vysoký výkon a zpracování. Cviky snižující výkon totiž poskytují důležité informace o tom, na čem je potřeba pracovat a co trénovat.
Jak si neurotrénink zacvičit doma
1. Cvičení periferního vnímání v prostorových podmínkách (trénink pro vestibulární systém)
Zaujmeme neutrální postoj (vzpřímený stoj s pažemi podél těla) a uvolněně sledujeme vizuální cíl na úrovni očí. Poté nasměřujeme své periferní vidění na různé prostorové detaily – stěny, strop, poličky apod., avšak stále se soustředíme na výchozí vizuální cíl. Toto cvičení provádíme dle únavy zrakového systému.
2. Cvičení pronásledování tužky (trénink pro vizuální systém)
Zaujmeme neutrální postoj a chytneme si tužku pravou rukou před levým ramenem na úrovni očí. Následně pohneme paží s tužkou doprava, oči sledují vizuální cíl uvolněným způsobem a tímto způsobem hýbeme s vizuálním cílem a následujeme ho zrakem. Opět jej provádíme dle únavy zrakového systému.
3. Cvičení křížové koordinace (trénink pro proprioceptivní systém)
Naposledy zaujmeme neutrální postoj a začneme rytmicky pochodovat za střídavého zvedání obou kolen. Následně k tomu přidáme zvedání levého kolene pravou rukou a naopak. Dále cvičení upravíme tak, že při zvednutí levého kolene jej uchopíme pravou rukou, vezmeme levou ruku a chytíme pravé rameno a zase vyměníme strany. Pochod se snažíme udržet v plynulosti po dobu 1–2 minut.
Co si z toho vzít?
Neurotrénink se může stát dalším skvělým přístupem podporující sportovní výsledky. Je založen zejména na trénování neurálních procesů v našem mozku. Existuje řada cvičení zlepšující funkci vizuálního, vestibulárního a proprioreceptivního systému, které se nezanedbatelně podílejí na konečném výkonu.