- Princip motivace spočívá v udržování psychické rovnováhy.
- Cílem motivace je maximalizace příjemného a minimalizace nepříjemného.
- Pro sportovce je stěžejní vnitřní motivace.
Motivace je často slýchané slovo, které zná snad úplně každý. Když se ale na něj podíváme podrobněji, co přesně znamená? A kde konkrétně sídlí?
Samotné slovo motivace je odvozeno z latinského slovesa “movere”, jehož přesný překlad zní “hýbat se”. Motivací jsou označované psychologické důvody chování a jejich subjektivní významy. Zároveň motivace objasňuje pozorovanou různorodost chování, a to proč se jednotliví lidé orientují na určité cíle. Její místo zrodu je velmi špatně identifikovatelné. Dá se říci, že úplně přesně nevíme, kde motivace vzniká a kam se šíří dál. Jedná se o složitý komplexní proces probíhající v mozku.
Co nám říká teorie sebedeterminace a jak souvisí s motivací?
Teorie sebedeterminace jako z prvních nepojednává o organismu jako o pasivním a naopak se přiklání k jeho vysvětlení skrze aktivní jednání vůči okolí.Teorie sebedeterminace tvrdí, že chování je určeno potřebami, které člověka uspokojují či mohou uspokojit. Lidské bytosti působí na své vnitřní i vnější prostředí tak, aby bylo efektivní a utišilo celou řadu jejich potřeb. Teorie tedy nehodnotí podněty z prostředí jakožto příčiny chování, ale jako možnosti či příležitosti, které organismus může využít při udržování vlastní psychické rovnováhy.
Teorie sebedeterminace předpokládá, že chování jedinců může být vysvětleno na základě 3 typů motivace: vnitřní motivace, vnější motivace a amotivace.
- Vnitřní motivace (intrinsic motivation) je charakterizována jako tendence vykonávat určitou aktivitu pro ni samotnou, pro radost a pro potěšení z této aktivity. Není zaměřena instrumentálně, ale jedná se o subjektivní zájem a nadšení pro činnost.
- V případě vnější motivace (extrinsic motivation) jedinec koná konkrétní aktivitu proto, aby dosáhl určité odměny či se případně vyhnul trestu. Dále se vnější motivace dělí na 4 druhy, které se liší v míře autonomie jednajícího od nejvíce kontrolovatelného druhu po nejméně kontrolovatelný. Konkrétně se jedná se o druhy vnější motivace: externí regulace (external regulation), introjekce (introjected), identifikace (identified regulation) a integrovaná regulace (integrated regulation).
- Ve stavu amotivace (amotivation) jedinec nemá dostatek motivace pro danou aktivitu a je zcela bez záměru jednat. Není schopen zahájit danou aktivitu, a pokud jedná, je to pouze pasivní formou.
A jak nám znalost této motivační teorie pomůže ve sportu?
Dle vysvětlení výše je pro sportujícího jedince stěžejní být motivován vnitřní motivací. Pokud jedinec zažívá právě tento druh, nepotřebuje další pobídky a odměny z vnějšího prostředí – těší ho samotná vykonávaná činnost/sport. V krajním případě se i může stát, že vnější odměny (zejména materiální: finance, medaile apod.) budou působit kontraproduktivně a vnitřní motivaci sportovce oslabí a ta ve výsledku potlačí zájem o danou aktivitu.
Autoři sebedeterminační teorie Deci a Ryan (1975) uvádějí, že pokud se odměny budou obdržovat spontánně a nečekaně, vnitřní motivaci udrží či posílí. Když se ale odměny stanou jedinými hnacími silami, vnitřní motivaci výrazně oslabí. Podle studie, kterou provedli Harris & Harris (1984) se míra motivace sportovce může posílit také v případě, kdy za své úsilí, investovaný čas a celkovou oběť, kterou svým jednáním přinesl, bude veřejně oceněn.
Na základě několika výsledků studií (Charlton & Winsler, 1998; Ryan, R. et al 1997; Pano & Marcola, 2012) bylo zjištěno, že za rozvojem vnitřní motivace v jakémkoliv sportovním odvětví stojí především touha soupeřit a přítomnost pozitivních prožitků při vykonávání dané sportovní aktivity. Tyto studie však naráží i na fakt, že nejsilnějšími primárními motivy pro člověka jsou bohužel ty negativní. Pokud jedinec zažívá velmi silné negativní emoce (ponížení, strach apod.), teprve v tomto momentě má absolutní touhu dostat se na úplný vrchol.
Autoři Deci & Ryan (1985), tuto skutečnost dovysvětlují a tvrdí, že lidé, kteří začali vykonávat pohybovou aktivitu z důvodu vnějších negativních motivů po určitém čase začali vykazovat znaky výhradně vnitřní motivace (aktivita je sama začala bavit). Je totiž velice pravděpodobné, že tito lidé jako první museli slyšet nelichotivé poznámky vztažené například k jejich tělu (negativní motivy) a pokud by se tak nestalo, nejspíše by nikdy nezačali vykonávat pohybovou aktivitu s následnými pozitivními prožitky (např. pochvala jejich postavy). Tím se dostáváme na samotný začátek – tedy ke spouštěči jejich motivace – který spadá do vnějších negativních motivů.
- Další informace a praktická doporučení týkající se sportovní motivaci se můžete dočíst v našem článku: Ztráta motivace a nechuť k tréninku
Krátkodobé a dlouhodobé vlivy cvičení
Pokud se u jedince vyskytuje motivace vnitřní, s největší pravděpodobností u dané sportovní aktivity vydrží velkou část svého života. Jaké výhody nám přinese pravidelné cvičení z krátkodobého a dlouhodobého hlediska?
Na psychické úrovni člověka se krátkodobé vlivy pohybové aktivity promítnou ve formě redukce psychické tenze zapříčiněné stresem a ve snížení hladiny úzkosti a deprese. Navíc pohyb může být nápomocný k vybití agrese, a to neškodným způsobem. Do dlouhodobých vlivů řadíme zvyšující se sebevědomí, výkonnost a pocit životní spokojenosti. Z fyzického pohledu sem určitě patří možnost změny tělesného schématu a vylepšení zdravotního stavu jedince.
Zjistěte, jak jste na tom se sportovní motivací vy!
Pojďme si společně vyplnit tuto škálu SMS‑6 a zjistit vlastní druh motivace ve sportu! Nyní vám předložíme výroky týkající se vaší účasti ve sportu. V uvedených výrocích prosím vyznačte, do jaké míry každý výrok odpovídá tomu, proč se v současné době věnujete vašemu sportu – viz kopie dotazníku SMS‑6.
Z výsledku můžeme určit druh sportovní motivace, který u nás nejvíce převládá. Jedná se o 6 druhů motivace dle sebedeterminační teorie (viz. výše): vnitřní motivace (intrinsic motivation), integrace (integrated regulation), identifikace (identified regulation), introjekce (introjected), externí regulace (external regulation) a amotivace (amotivation).
- Pro určení míry druhu vnitřní motivace sečteme hodnoty položek: 1, 6, 14, 18.
- Pro zjištění míry introjekce spočítáme hodnoty položek: 7, 10, 16, 23.
- Pro míru motivačního druhu integrace spočítáme hodnoty položek: 2, 9, 13, 21.
- Pro zjištění míry vnější motivace sečteme 4, 11, 19, 24 a pro identifikaci 3, 8, 15, 20.
- Na poslední míru druhu motivace, a to amotivace, přijdeme tak, že spočteme hodnoty položek: 5, 12, 17, 22.
Každá z 6 hodnot nám poskytne číslo a které z nich bude nejvyšší, tak nám s největší pravděpodobností odhalí vlastní druh sportovní motivace.
A… zajímavost na závěr!
Ve své bakalářské práci jsem se zabývala vnější motivací (external motivation) ve sportu, konkrétně fitness, a osobností člověka. Mým výzkumným cílem se mimo jiné stalo hledání co nejvíce druhů vnější motivace při cvičení – které nejvíce pomáhají cvičencům v prostorách posiloven.
Výsledky výzkumu odhalily 30 druhů vnější motivace. Jednalo se o tyto druhy:
- hudba
- závody pořádané fitness centrem
- soutěže o ceny – lahev, vstup zdarma
- pozorování trenérem, řvaní od trenéra, klidné trenérské povzbuzování, ujasnění si cíle s trenérem, zájem od trenéra i mimo oblast cvičení– soukromý život, aktivní zapojení trenéra – část odcvičí se mnou, pochvala od trenéra
- ostatní cizí lidé ve fitness
- sparing parťák, rodinný člen
- váha
- tréninkový plán
- venkovní prostor fitness centra
- rozdělený sál zvlášť pro ženy a muže
- osvětlení v místnosti, zrcadla v místnosti, barevná kombinace cvičebních sálů
- kvalitní a rozmanité pomůcky, stroje v dobrém stavu
- fitness oblečení
- skupinová cvičení pořádaná fitness centrem
- suplementy – protein shaky, sacharidové koktejly, jídlo na baru
- věrnostní programy
- aplikace fitness centra
- sympatická recepce
Celé šetření probíhalo na české populaci (převážně z kraje Hlavní město Praha) a bylo ukončeno ve chvíli, kdy získaná data již nepřinášela žádná nová zjištění/určení dalšího možného motivačního druhu. Výsledky výzkumu řadím mezi amatérské, avšak mohou posloužit pro laickou orientaci v problematice vnější motivace a fitness.
Co si z toho vzít?
Motivace je souhrn všech vnitřních dynamických sil, které aktivizují člověka, usměrňují jeho chování i prožívání a mají za cíl změnit jeho neuspokojivou situaci nebo na druhou stranu dosáhnout něčeho pozitivního.
Jsem sportovec a bojím se, že ztratím svoji vnitřní motivaci ve vztahu ke sportu? Jak tomu případně předejít? Snažme se vyskytovat v co nejvíce podpůrném prostředí, které je bohaté na pozitivní okamžiky a dále nesportujme primárně kvůli vnější odměně (medaile, finance apod.) A jaké vlivy na nás bude mít fyzická aktivita? Zlepší se nám postava a zdravotní stav, zvýší se nám sebevědomí, výkonnost a pocit spokojenosti a v neposlední řadě se nám sníží hladina úzkosti a deprese.
