Na úvod pro vás mám kratičký test:
Přinášel vám trénink vždycky radost a pocit sebejistoty, ale v poslední době na vás má spíše opačný efekt?
Stává se vám, že se k tréninku zkrátka nemůžete rozhoupat?
Cítíte se být pod tlakem, že musíte naplánovaný trénink za každou cenu odjet, i když se vám zrovna vůbec nechce?
Jste poslední dobou často unavení a podráždění?
Pokud jste na většinu položených otázek odpověděli “ano”, zpozorněte. Můžete být totiž na cestě k (nebo dokonce už ve víru) syndromu vyhoření. Co přesně tento stav znamená, a že se zdaleka nemusí pojit pouze s pracovním životem, se dozvíte v tomto článku.
Co přesně znamená syndrom vyhoření?
Syndrom vyhoření (burn‑out) je stav, ke kterému dochází v důsledku chronického stresu. Ten postupně vede k fyzickému i emocionálnímu vyčerpání, jehož projevy mohou být následující:
přetrvávající únava
ztráta motivace
nespavost
úzkost a pocity beznaděje
zhoršená schopnost koncentrace
podráždění
tělesné projevy – bolesti na hrudi hlavy, břicha, dušnost, mdloby atd.
sociální izolace
pocity méněcennosti
Ohroženi jsou zejména lidé podávající vysoké výkony a to nejen v pracovním, ale rovněž také osobním životě nebo fitness sféře. Někoho možná napadne, že podobné pocity má přece občas každý a toto vyhoření časem “prostě přejde”. I v tom však tkví zákeřnost tohoto stavu – rozvíjí se pomalu, ale jakmile udeří naplno, daného jedince zcela ochromí.
Jak můžete k vyhoření v rámci cvičení přijít?
Stejně jako v pracovním prostředí, i ve fitness světě platí pro rozvoj syndromu vyhoření podobné podmínky. Vysoká výkonnost, nereálná očekávání, kladení si příliš velkých nároků, srovnávání se s ostatními, málo odpočinku...a problém je na světě.
5 znaků provázejících “fitness burn‑out”
1. Nechuť ke cvičení, ztráta motivace a odkládání tréninků
Je jasné, že každý den není posvícení a občas se vám může zdát, že trénink dnes vlastně nestál za nic. Pokud však tento pocit trvá delší dobu, opakovaně nemůžete na svých trénincích najít vůbec nic pozitivního a stále častěji si kladete otázku, jestli má vůbec smysl v tomto “zbytečném” snažení pokračovat, něco je zřejmě špatně. Ruku v ruce s takovýmto nastavením mysli většinou přichází ztráta motivace, výkonu a může dojít až k vynechávání nebo úplnému bojkotu tréninků, kdy je nechuť ke cvičení tak silná, že ji zkrátka nemůžete překonat.
Co s tím?
K dosažení výsledků je nezbytně nutná soustavnost a pravidelnost tréninků, o tom žádná. Pokud ve vás však myšlenka na zítřejší trénink nevzbuzuje radost, ale spíše úzkost a nechuť, není vhodným řešení se do něj opakovaně nutit a postupně si ho více a více zošklivovat. Zkuste proto jiný druh pohybu – zaběhejte si, zaplavejte, vyzvěte kamaráda na match v tenise nebo se běžte prostě jen projít. Jakmile totiž přestanete tlačit na pilu, vypadnete ze své zaběhlé rutiny a znovu objevíte radost z pohybu, vězte, že vám váš “klasický” trénink začne brzy chybět.
2. Jste neustále vyčerpaní
Slabost v nohách po cvičení nemusí být vždy na škodu – pro někoho je takový pocit dokonce vyhledávaným znakem toho, že na tréninku nechal opravdu všechno. Dlouhodobé vyčerpání, které s vyhořením úzce souvisí, vám však žádná pozitiva nepřinese. K fyzické únavě, těžkým končetinám a zpomalenému pohybu se následně často připojí i únava psychická, se kterou souvisí stavy zmíněné v bodu č. 1 – ztráta motivace, vynechávání tréninků a nechuť ke cvičení. Stručně řečeno, většina vašich myšlenek prostě patří čerstvě ustlané a voňavé posteli, nikoliv tréninkovému plánu.
Co s tím?
Odpočívejte. A jakkoliv může tato rada znít jednoduše, z vlastní zkušenosti vím, že pro některé jedince může být “rest day” něčím naprosto nepředstavitelným. Kvalitní odpočinek (a strava!) jdou však s tréninkem ruku v ruce a jeden bez druhého nemohou existovat. Ať už vám tedy jde o zvýšení síly, rychlosti, výkonnosti nebo růst svalů, těžko jich dosáhnete bez dostatečné regenerace.
Silový trénink je navíc pro naši nervovou soustavu náročný sám o sobě – jak se ostatně můžete dočíst v našem dalším článku.
3. Trénink vás nenabíjí, ale vysává
Jistě znáte ten pocit, kdy odcházíte z tréninku a přestože jste na něm nechali spoustu energie, máte dojem, že byste si po cestě domů klidně ještě střihli maraton. Nebo jdete do fitka/na hřiště rozmrzelí a s hlavou plnou problémů, které se po cvičení jako zázrakem vypaří. Za tyto stavy jsou odpovědné endorfiny – tzv. hormony štěstí, které se uvolňují během intenzivního cvičení. Pokud se však po tréninku už nějaký čas cítíte znatelně hůř než před ním, zpozorněte. Můžete být totiž na cestě k přetrénování a “burn outu”.
Co s tím?
Zapomeňte na myšlenku, že příjemné pocity po tréninku se nedostavují z důvodu jeho nízké intenzity – ba právě naopak. Právě teď je ten nejvyšší čas zvolnit a zhodnotit, zda máte ve svém plánu vyhrazen dostatečný čas pro odpočinek. Pokud ne – neváhejte ho zařadit. A nemusíte se bát, odpočinek neznamená jen zarůstání do gauče a tupé zírání na televizi. Vyražte do muzea, parku, přírodní rezervace či na piknik, naložte se do vířivky nebo se běžte s přáteli jen tak vyráchat do bazénu jako “za mlada”.
- Ani cvičit nelze neomezeně! Co vám hrozí, pokud to budete na trénincích přehánět, se dozvíte v našem článku
4. Jste podráždění a náladoví
Není ničím zvláštním, že pokud jste se zrovna některý den špatně vyspali a nebo se vám nedaří na tréninku, jste podráždění a doslova každá maličkost vás vyvede z míry. A teď si představte, že v rámci vyhoření trpíte takovýmto stavem celé týdny (i měsíce). Změny vašeho chování dříve nebo později zaznamená i vaše okolí a v této chvíli přichází na řadu dvě možnosti – budou vám chtít pomoci, nebo se vás naopak začnou stranit. Tak či onak, ani jedna varianta vám zřejmě na náladě nepřidá a může dál prohloubit pocity méněcennosti a osamělosti.
Co s tím?
V případě tohoto bodu již přecházejí důsledky vyhoření z tělocvičny do vašeho sociálního a osobního života – je proto třeba řešit jej komplexně. Zaměřte se na to, čím mohou být vaše pocity zapříčiněny a popř. se nebojte vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta. Ačkoliv se dodnes spousta lidí těchto služeb z nějakého důvodu straní, péče o duševní zdraví vám pomůže vyřešit nejen stávající problémy, ale rovněž předcházet i těm budoucím.
O výhodách psychoterapie a proč se nebát vyhledat pomoc, se dočtete v našem dalším článku
5. Cítíte se být neustále pod tlakem
Nikomu není příjemné pracovat pod tlakem. Burn‑out vás ale k výkonu nutí tím víc, čím víc toužíte po pořádném odpočinku a alespoň chvilkovém vypnutí hlavy. Vtíravé myšlenky na to, že se asi dostatečně nesnažíte a proto nejste dost dobří, vám mohou časem zprotivit cvičení i vztahy (viz bod č. 1 a 4).
Co s tím?
Pokud je vám dobře znám vnitřní hlas opakující: “Dneska musíš ty nohy a prsa odjet, i kdyby byl konec světa!”, snažte se jej ve své hlavě potlačit. Nemusíte totiž vůbec nic. Pokud se vám nechce do gymu, ale přece jen nechcete tvrdnout doma, najděte si jinou aktivitu, která vám v dané chvíli přinese radost a nenechte si pohyb kazit neustálým nucením se do bezpodmínečných výkonů.
Připomeňte si také, že vaše výkonnost neklesá kvůli tomu, že neděláte dost – děláte toho až příliš a zanedbáváte odpočinek. I ten je k optimálnímu výkonu nezbytný. A pokud se vám tento problém nedaří překousnout, i v tomto případě pomůže psychoterapie.
Co si z toho vzít?
Syndrom vyhoření je závažný stav vznikající v důsledku dlouhodobého stresu – ať už v pracovní, osobní nebo fitness sféře. Ohroženi jsou zejména lidé podávající vysoké výkony, kladoucí si velké nároky a (třeba i nevědomky) zanedbávající odpočinek. V oblasti cvičení se tento stav projevuje zejména ztrátou motivace a nechutí k tréninku, vyčerpáním, podrážděností nebo pocitem neustálého nátlaku.
Jestliže se tyto potíže týkají i vás, zkuste se na pár dní zabavit jiným typem pohybu a dát si pauzu od své běžné tréninkové rutiny, zařaďte více odpočinku a nebojte se vyhledat ani odbornou pomoc v podobě psychoterapie.
