- Sebedůvěru lze chápat jako osobní přesvědčení.
- Představuje realistickou představu o sobě samém a vlastních schopnostech.
- Vzniká v raném dětství a lze ji různými metodami zvyšovat.
Jak sebedůvěru chápat?
Sebedůvěra je osobní přesvědčení, které dotyčnému dává možnost mít pozitivní a zároveň realistickou představu o sobě samém a svých schopnostech.
Jedná se o jednu z nejdůležitějších charakteristik co se týče vztahu člověka k sobě, která prochází všemi dimenzemi našeho “já”. Na kognitivní úrovni jsou to představy člověka o svých schopnostech a možnostech, díky kterým vzniká emocionální sebehodnocení, postoj člověka k sobě samému. Jeho povaha se následně projevuje v behaviorální oblasti, a to v chování jedince. Dostatečná sebedůvěra v těchto jednotlivých úrovních člověka tedy představuje realistickou představu o vlastních schopnostech a možnostech, pozitivní sebehodnocení a aktivní, optimistický přístup k budoucnosti.
A jak vzniká?
Na začátek je důležité zmínit, že není vrozená a ani se nejedná o stabilní charakteristiku osobnosti. Její vývoj a změny probíhají v průběhu celého našeho života. Klíčovým obdobím pro budování sebedůvěry a vztahu k sobě je dětství. Jedním ze stěžejních činitelů mající vliv na naši sebedůvěru je výchova, tedy přístup, který volí nejbližší osoby dítěte a hodnocení, kterého od nich dostává.
Sebedůvěra je neustále vystavována zkouškám v různých situacích, setkáních, ale i při úspěších a prohrách. Jak jsme již zmiňovali výše, její základy se rodí už v prvních letech života a proto později při hledání nebo obnovování sil dospělý jedinec nevědomky čerpá právě z dětství. Problémy řeší podle toho, jak v raném dětství reagoval na obtížnější situace, a především podle toho, jak svoje prožité chvíle zpracovával. Člověk se zpravidla vrací ke způsobu, jak se formoval, uplatňoval a prosazoval v ten daný těžký moment.
Výchova a sebedůvěra: jak se navzájem ovlivňují
V začátcích vývoje dítěte jsou to zejména rodiče, kteří svým aktivním chováním a hodnocením dítěte účinkují na vzniku jeho sebedůvěry. Protože právě základy sebedůvěry vzniknuté v raném dětství ovlivňují její podobu po celý zbytek života. Pro dítě je podstatná hlavně proto, aby nalezlo samo sebe a mělo se rádo přesně takové, jaké je. Musí mít jasné povědomí o vlastních schopnostech, ale hlavně musí mít kolem sebe podpůrné okolí, které ho podpoří v nalézání osobní identity a pravdy o sobě. Dítě totiž není schopné pochopit životní spojitosti samo a je pro něj nezbytné spojení mezi sebedůvěrou a důvěrou v ostatní lidi.
Dětem, které vyrůstaly v bezpečném a láskyplném rodinném prostředí sebedůvěra neschází ani v těžších a vypjatých situacích. Pro budování pozitivního sebehodnocení a přiměřené sebedůvěry u dětí je tedy nezbytné kladné (bezpodmínečné) rodičovské přijetí rodičů, případně dalších blízkých osob, a dále jejich podpora a pomoc při nelehkém hledání vztahu k sobě.
Přiměřená sebedůvěra
Přiměřená sebedůvěra se vyznačuje takovou mírou sebedůvěry, která tvoří základ životní rovnováhy člověka. Podmínkou pro dosažení a naplnění takové míry je tzv. bezpodmínečné přijetí a hodnocení ze strany rodičů, jež jsme zmiňovali výš. S touto problematikou jsou uváděny 3 základní typy hodnocení a jejich důsledky, které jedinec může od svých klíčových osob v dětství obdržet. Patří mezi ně tyto následující:
- časté a oprávněné projevy uznání, podpory a odměny -> utváří se zdravé sebevědomí
- přílišné a nezasloužené projevy chvály -> vážné otřesy při střetu s nezaujatou realitou, pocity křivdy, stažení do sebe apod.
- nedostatečné či žádné uznání a chvála -> nízké sebevědomí a nesnáze doprovázející jedince po celý jeho život
Jak se pozná nízká sebedůvěra?
Emoce
- Přílišné sebepochybnosti - člověk nadmíru a opakovaně znevažuje vlastní schopnosti a dovednosti
- Strach z neúspěchu - neustálá obava z nezdaru i v činnostech, které patří do jeho silných
Chování
- Pasivita - jedinec se nevybízí k žádné akci
- Časté omluvy nebo výmluvy - stále vymýšlí, proč to nejde nebo nemůže
- Vyhýbání se výzvám, odpovědnosti - pokud to lze, raději se vyhnu možnému nezdaru
Komunikace
- Malá iniciativa při spolupráci - člověk se téměř nezapojuje
- Nevyhledávání zpětné vazby - jedince nezajímá reflexe druhých
- Vyhýbání se sdílení svých pocitů a obav
Fyzické projevy
- Známky nadměrné nervozity (např. třes rukou, rychlé dýchání nebo neklidné pohyby)
- Uzavřená a defenzivní řeč těla
4 praktické tipy, jak zvyšovat sebedůvěru
I když možná následující rady a doporučení budou znít “jednoduše”, při jejich natrénování a zautomatizování opravdu mohou ulehčit a zlepšit život.
- Zpětná vazba: je důležité ji vyhledávat a to i její negativní formu. Pokud je správně podaná a jedinec ji aktivně přijme, pomůže mu to v nalezení jeho vlastních silných stránek a oblastí, ve kterých má prostor pro zlepšení.
- Stanovení cílů: je velmi užitečné vytyčovat si vlastní cíle (ideálně krátkodobé i dlouhodobé), kdy jedinec po jejich zdárném splnění zažije pocit úspěchu, což mu umožní zažít si pocit hrdosti nad sebou samým
- Imaginace: může být velmi nápomocné, když si konkrétní člověk představí svoje životní překážky a nástrahy s úspěšným zakončením. To ho může postupem času dovést k odbourání zbytečného strachu a nervozity z dané situace a utvrdit v její překonání
- Vnitřní řeč: je nanejvýš stěžejní, aby k sobě jedinec pokaždé promlouval laskavým a podporujícím tónem. Výčitky a nadávky ničemu nepomohou a situaci nezlepší
Co si z toho vzít?
Sebedůvěra je z veliké části tvořena a formována v raném dětství jedince a proto je nanejvýš důležité, aby dítě v této životní etapě mělo vedle sebe podporující a laskavé blízké osoby, které ho budou bezpodmínečně přijímat. Což znamená milovat jej i přes jeho nedostatky a vyzdvihovat spíše ty správné a dobré “maličkosti”, na místo trestání a vyčítání chyb, které děláme všichni.
