- V případě tradiční čínské medicíny se jedná o celostní léčebný systém.
- Její smysl tkví v dosažení rovnováhy vnitřní energie zvané “čchi”.
- Existuje řada léčebných metod, které využívá.
Co se skrývá pod pojmem “tradiční čínská medicína?
V případě tradiční čínské medicíny se jedná o celostní léčebný systém, který je znám více než 4000 let oproti té dnešní “moderní” existující okolo 150 let. U nás, v západním světě, je však upřednostňována a považována za klasickou právě ta s kratší historií, i když je neustále zaznamenáván větší a větší vliv té čínské a její šíření do celého světa. Obecně se opravdu stává stále oblíbenější a využívá se především jako doplňkový typ léčby k západní medicíně řadící tuto léčebnou metodu mezi tzv. alternativní medicínu.
Čínská medicína je úzce spojena s taoistickou filozofií, která je založena na jednotě člověka a přírody. Hlavní roli v tomto směru hraje harmonie “tao” (cesta nebo princip), jenž za základ zdraví považuje rovnováhu vnitřní energie zvané “čchi”. Lze jí dosáhnout skrze cvičení, meditace, úpravu stravy či vzdělávání. Dále taoismus klade důraz na spontánnost, pokoru, jednoduchost a především na “wu wej”, jež v překladu znamená nejednání či nekonání.
Jako poslední je vhodné zmínit, že smyslem čínské medicíny není pouze léčit, ale především nemoci předcházet a zdraví udržovat díky zachování rovnováhy těla a duše. Jejím cílem je naučit člověka žít v souladu s přírodou, s okolím a zejména sama se sebou prostřednictvím sebepoznání. Od západní medicíny se odlišuje zejména v tom, že bere v úvahu všechny faktory v prostředí výskytu pacienta, které mohou mít vliv a hrát roli v dynamickém procesu zdraví a nemoci. Nelze ale tvrdit, že západní medicína se nesnaží o totéž - o holistické pojetí pacienta!
Lékařství ve Středověké Číně
Čínské léčitelství v sobě odjakživa spojuje lidové léčebné prostředky s odbornými výklady léčby vzdělaných lékařů, kteří se starali zejména o pacienty nejvyšších a středních vrstev společnosti. V roce 624 byla v Číně (tehdy nejmocnější a nejvyspělejší stát světa) založena “Velká lékařská škola”, tedy nejstarší lékařská vysoká škola řízená státem. Ve výuce byl kladen důraz zejména na osvojování technik akupunktury a požehování (kroužení zapáleným doutníkem nad místem postižení), přípravy léků a dietetika. Předpokladem pro její úspěšné absolvování a následný výkon lékařské profese bylo zdárné složení státních zkoušek, ověřujících znalost klasických lékařských spisů.
Tradiční čínská medicína vs. západní medicína
Obě medicíny společně začínaly jako “rodné sestry” se stejným vývojem. Principy jejich léčení byly založené na přírodě a na produktech, které z ní bylo možné získat. Nemoci, choroby a úrazy doprovázely lidstvo již od nepaměti a proto v touze po úzdravě lidem nezbylo nic jiného než se obracet k přírodě, kterou znali nejlépe. Jako první zakoušeli účinky a vlivy různých bylin a odvarů, přičemž první pokusy byly velmi nejisté. Prozkoumávali, které z nich jim mohou pomoci a které naopak uškodit. Určitě tyto výzkumy s sebou nesly a odnesly mnoho lidských životů. Ovšem právě díky nim se postupně začala tvořit lékařská věda a přístup k léčení. Tato léčba převážně skrze bylinky a přírodní preparáty byla postupně nahrazována novými lékařskými metodami, v nichž se začaly prosazovat zejména komerční léčivé přípravky a pitvy vyskytující se v naší kultuře dodnes. Výsledkem se tedy stal vědní princip, na kterém je západní medicína založena a který koresponduje s jasně prokazatelnými fakty a daty.
Oproti ní je čínská medicína zaměřena více filosoficky než fakticky. Je založena na tom, jak dokážeme vnímat tělo. Drží se předpokladu, že vesmír vznikl z jednoho zdroje, a proto různé úrovně světa fungují na totožných zákonitostech. Čím lépe tedy pacient danou filozofii chápe, tím lépe porozumí fungování vlastního těla.
Diagnostika čínské medicíny
Lékaři západního světa obecně diagnostikují zpravidla pouze určitou část lidského těla, i když se stále častěji pokoušejí o co nejširší pohled a pojetí člověka. Specifické zaměření doktorů určitě souvisí i se specializacemi, které jsou normou v naší lékařské kultuře. Ovšem u čínské medicíny je tomu jinak a její metoda je zcela holistická - podává popis celého člověka. Drží se myšlenky, že žádnou součást není možné chápat odděleně, ale vždy ve vztahu k celku. Organismus se chová jako celek i v případě nemoci, ve kterém je považována za narušení rovnováhy celku “jin–jang” a může se promítnout i do ostatních orgánů a oblastí těla. Příčina vzniku poruchy se tedy může nacházet úplně jinde, než kde byla zrovna odhalena.
Čínští lékaři se proto nezaměřují na hledání původu symptomu, nýbrž se pokoušejí přijít na to, jak zapadá do celkového tělesného stavu pacienta. Onemocnění může mít vnitřní a vnější příčiny, proto je kladen důraz jak na fyziologickou, tak na duševní stránku jednotlivce. Berou se v potaz všechny faktory mající možný vliv na zdravotní stav. Jedná se například o: životní prostředí, roční období, počasí, tělesnou konstituci pacienta, povahu, věk, zaměstnání atd.
Léčebné metody
V tradiční čínské medicíně se využívá spousta léčebných metod. Všechny mají však stejný cíl, a to nastolení rovnováhy v těle a vyléčení organismu jako celku. Účinků je dosahováno díky přírodním prostředkům bez použití konvenčních léčiv. Specifická kombinace léčby je přímo zvolena pro daného pacienta. Měla by podporovat jeho organismus a navíc mu pomoci, aby se se svojí nemocí vyrovnal sám. Mezi nejčastější druhy léčby určitě patří tyto následující:
- Fytoterapie: Jedná se o léčbu bylinami. Jednotlivé z nich či přímo bylinné směsi se užívají v podobě odvarů, tablet, drceného prášku, gelů, extraktů, tinktur či náplastí. Tato terapie je zaměřena na kvalitu energie bylin, přičemž k dosažení léčebného účinku musí být energie byliny totožná jako energie nemocného. Proto je v tuto chvíli klíčová diagnóza a následné podávání léčiv je dosti individuální. Rostlinná léčiva mají dle tradiční čínské medicíny čtvero povah (horká, chladná, svěží, teplá) a patero chutí (pikantní, sladká, kyselá, hořká, slaná).
- Dietoterapie: V tomto případě máme na mysli léčbu výživou. Metabolismus každého má jistá specifika, také se odlišujeme tělesnou konstitucí a i jsme jinak náchylní k určitým nemocem. Je proto na místě zohledňovat originalitu každého jedince i v sestavování jídelníčku, aby mohl organismus správně fungovat.
- Akupunktura: Slovo akupunktura se skládá ze 2 latinských slov: acus = “jehla” a pungere = “bodati”. Hovoříme o metodě vpichování drobných kovových jehliček na přesně zvolená místa v těle. Koncept vychází z představy, že lidským tělem konstantně protéká životní energie “čchi”, která proudí po akupunkturních drahách, tzv. meridiánech.
- Dechové cvičení: V překladu z čínštiny toto spojení doslovně znamená „práce s vnitřní energií/pěstování životní energie“. Zde se pozornost jako první zaměřuje na životní energii “čchi” namísto fyzického těla. Cílem cvičení je ovládnout tuto energii a vést ji skrze celé tělo, stimulovat její proud v těle a uvést organismus zpět do rovnováhy a harmonie.
- Čínské masáže: Zde se nejedná pouze o relaxační prostředek, ale o léčebnou metodu rovnocennou všem dalším. Léčebná masáž umožňuje vyléčit řadu onemocnění prostřednictvím stimulace proudů životní energie “čchi” včetně bodů, které na nich leží. Masáž se tedy podobá akupunktuře, avšak nejčastěji je prováděna přes látku vleže či na speciálním křesle.
Alternativní medicínu je vhodné vnímat spíše jako doplňkovou léčbu
Na závěr je nutné dodat, že i když se čínská medicína zdá být zázračným směrem léčícím veškeré neduhy člověka, a to zejména díky jeho komplexnímu pojetí, určitě bychom měli jako první důvěřovat a následovat naší západní medicínu. Ta je totiž založena na jasně prokazatelných důkazech, takže pokud Vám lékař něco doporučí, určitě je vhodné jeho rady dodržet nebo v případě nesouhlasu či neporozumění zjistit si názory dalších doktorů a až poté hledat alternativní medicinu jakožto léčbu pouze doplňkovou.
Co si z toho vzít?
Tradiční čínská medicína se řadí do tzv. alternativní medicíny. V konceptu tohoto směru se považuje za nejdůležitější harmonie “tao” (cesta/princip), která základ zdraví vidí v rovnováze vnitřní energie zvané “čchi”.
Existuje řada léčebných metod, které se v této medicíně využívají, jako je např. akupunktura, dechová cvičení či léčebná masáž.Na závěr je nutné dodat, že žádný extrém není zdravý, a proto je v naší kultuře jistě na místě zcela neopovrhovat zaběhlou západní medicínou ku prospěchu té alternativní.
