Funkční potraviny obsahují složky, které mají pozitivní vliv na lidské zdraví.
Klíčové látky mohou být v potravině obsaženy přirozeně, nebo jimi mohou být záměrně obohaceny.
Kde se funkční potraviny vzaly?
Původní koncept funkčních potravin pochází z Japonska, kde se v 80. letech 20. století potraviny přirozeně obsahující zdraví prospěšné složky, nebo těmito složkami obohacené, označovaly jako FOSHU (food for specified health uses). V České republice a Evropě v současnosti neexistuje přesná definice ani kritéria, která by funkční potraviny popisovala. Řada pravidel a předpisů souvisejících s označováním potravin a výživovými a zdravotními tvrzeními však úzce souvisí právě i s funkčními potravinami, a řídí se tedy pravidly danými (ES) 1924/2006.
Jak funkční potraviny vypadají dnes?
Podle studií vykazují funkční potraviny jisté zdravotní vlastnosti a schopnost snížit riziko rozvoje některých chronických onemocnění nad rámec tradičních živin, které obsahují – tato poněkud kostrbatá věta znamená, že kromě nutriční (vyživující) funkce tyto potraviny obsahují také látky, které vašemu zdraví poskytují něco “navíc”. Tyto potraviny se však stále řadí do běžné konvenční stravy, jsou určeny ke každodenní konzumaci a nejedná se tak o léčivé přípravky nebo doplňky stravy ve formě tablet, prášku apod.
Zdraví prospěšné látky mohou být v potravinách obsaženy přirozeně, aby však byla daná látka obsažena v dostatečné míře, je v některých případech nutné přistoupit k tzv. fortifikaci, neboli obohacování. Cílem těchto potravin je tedy obohatit stravu o látky podporující funkci imunitního systému, optimální složení střevního mikrobiomu nebo antioxidanty a bioaktivní látky podporující prevenci před rozvojem kardiovaskulárních a dalších chronických chorob.
Jaké složky jsou odpovědné za pozitivní vlastnosti funkčních potravin?
Jak již bylo zmíněno výše, funkční potraviny dnes nemají oficiální definici a neexistuje tudíž ani pevně daný seznam složek s pozitivním vlivem na zdraví. Tento článek tedy uvádí výčet látek, které jsou typicky obsažené v běžném jídelníčku střední Evropy a mají oporu v odborné literatuře.
1. Probiotika
Probiotika jsou živé organismy osidlující nejrůznější oblasti a části lidského těla, v tomto případě ale bude největší pozornost věnována střevnímu mikrobiomu. Výzkum potvrzuje, že složení bakteriálního osídlení vašich střech se zásadně promítá nejen do funkce trávení a vylučování, ale také do fungování imunitního systému a psychické pohody. Do jisté míry může také střevní mikrobiom určovat úspěšnost hubnutí.
Podrobné informace o probioticích, ale i prebioticích a synbioticích najdete v článku Probiotika, prebiotika a synbiotika, jak se v nich vyznat?
2. Prebiotika
Prebiotika se od probiotik liší v tom, že se nejedná o živé organismy, ale o nestravitelné složky potravy, kterými se tyto mikroorganismy živí, a mohou tak lépe prospívat. Nejčastěji se jedná o probiotika ve formě oligo nebo polysacharidů.
Další informace o vláknině se dozvíte v článku Rozpustná a nerozpustná vláknina: jaké jsou rozdíly a která je zdravější?
3. Synbiotika
Pojem synbiotika označuje kombinace dvou výše uvedených složek, tedy probiotika a prebiotik. Ukazuje se, že jejich kombinace dosahuje vyššího efektu, než když jsou tyto složky podávány jednotlivé.
4. Vitaminy a minerální látky
Vitaminy a minerální látky jsou často přehlíženou, ale nezbytnou složkou stravy. Mnoho z nich vykazuje antioxidační funkci, ale zejména jsou potřebné při syntéze nejrůznějších látek důležitých pro metabolismus nebo dokonce tělesných struktur (viz kolagen a vitamin C). Mimo to jsou často důležité pro samotný průběh reakcí v těle, třeba v případě energetického řetězce.
Při tepelné úpravě, nevhodném skladování potravin nebo nadměrné konzumaci vysoce zpracovaných produktů na úkor whole foods se však může stát, že jejich přirozený obsah v potravinách se rapidně sníží. Problémem pak mohou být také nejrůznější diety a potravinové intolerance či alergie. Např. vegani mohou trpět nedostatkem vitaminu B12, který je obsažen v živočišných potravinách, a lidé s alergií na bílkovinu kravského mléka zase nemusejí konzumovat dostatek vitaminu D a vápníku, jejichž hlavním zdrojem je mléko a mléčné výrobky. Ačkoli zásadním pravidlem je konzumace pestré stravy s dostatkem ovoce, zeleniny a celistvých potravin, v některých případech může být vhodné poohlédnout se právě po fortifikovaných funkčních potravinách, nebo sáhnout po doplňcích stravy.
A co že jsou to ty whole foods? Dozvíte se v článku Whole foods: co to je a jak působí na vaše zdraví?
5. Antioxidanty a další bioaktivní látky
Reaktivní formy kyslíku se staly synonymem něčeho negativního – pravdou však je, že v těle jsou potřebné pro funkci imunitního systému nebo syntézu žlučových kyselin. Problém ale nastává, když je jich příliš mnoho, a proto vaše tělo disponuje tzv. antioxidačním systémem, který má za úkol nastolit rovnováhu. Přestože hlavní roli hrají v tomto procesu právě vlastní systémy těla, je vhodné tyto děje podpořit právě skrze příjem antioxidantů a dalších zdraví prospěšných látek ze stravy.
Existuje mnoho látek s antioxidačními účinky, např. vitamin E, vitamin C, polyfenoly včetně katechinů ze zeleného čaje, karoteinoidy, kurkumin a spousta dalších.
6. Mastné kyseliny
Přestože většinu mastných kyselin (MK) je lidské tělo schopno si samo vytvořit, existuje několik výjimek, a to z řad omega‑6 a omega‑3 mastných kyselin, kdy se pak z těchto MK tvoří další důležité mastné kyseliny. Ve stravě je problematické dosáhnout na dostatečný příjem zejména omega‑3 mastných kyselin, poněvadž opravdu kvalitním zdrojem jsou zejména tučné mořské ryby, které českému spotřebiteli příliš nevoní. Pokud tedy nejste milovníkem ryb, doporučuji zvážit jejich doplnění formou obohacených potravin nebo doplňků stravy. Jak si vybrat správné suplementy, se dozvíte v článku Jak si vybrat omega‑3 a rybí olej?
7. Beta‑glukany
Poslední zmíněnou složku s pozitivním vlivem na zdraví tvoří beta‑glukany. Najdete je zejména v ovsu, ovesných otrubách, ječmeni nebo ječných otrubách. Jeho příznivé účinky jsou prokázané zejména v případě udržování normální hladiny cholesterolu v krvi, má to ale několik pravidel. Podle SZPI je potřeba myslet na to, že příznivého účinku se dosáhne při přívodu 3 g beta‑glukanů z ovsa, ovesných otrub, ječmene, ječných otrub nebo ze směsí těchto zdrojů denně.
Chcete vědět víc? Přečtěte si článek Co jsou betaglukany a jaké mají účinky?
Jaké jsou tedy příklady konkrétních potravin?
1. Potraviny s přirozeným obsahem funkčních složek
ovoce a zelenina: obsahuje řadu vitaminů, minerálních látek, antioxidantů a dalších biologicky aktivních složek
oves, ječmen: obsahuje beta‑glukany, které přispívají k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi
česnek: obsahuje sirné sloučeniny a látky s antioxidačními schopnostmi, které mohou podpořit funkci imunitního systému, ochranu před volnými radikály
celozrnné obiloviny a luštěniny: obsahují vlákninu, která přispívá k normální funkci trávení a některé její složky slouží také jako potrava pro střevní bakterie (tj. prebiotika)
2. Obohacené potraviny
Typicky se tak může jednat např. o:
jodidovanou sůl
rostlinné nápoje fortifikované vitamin D a vápníkem
cereálie obohacené železem
fermentované mléčné výrobky
U fermentovaných mléčných produktů se ještě na chvíli zastavíme – možná byste je čekali spíše v první skupině potravin, obsahující funkční složky přirozeně. Z technologického hlediska ale syrové mléko probiotické mikroorganismy přirozeně neobsahuje, a bakteriální kultura se za účelem fermentace do mléka dodatečně přidává. Z toho důvodu jsou zařazeny zde.
Co si z toho vzít?
Funkční potraviny jsou zdrojem určitých složek, které pozitivně ovlivňují lidské zdraví. Ty pak mohou být v potravinách obsaženy přirozeně, nebo do nich být přidány. Přestože základem by měla být vždy pestrá a vyvážená strava založená na celistvých potravinách, zařazení obohacených potravin do jídelníčku může být v některých případech výhodné, obzvláště pokud je z nějakých důvodů nutné vyloučit určitou skupinu potravin, která je přirozeným zdrojem dané látky.
