- Dětská obezita je velmi závažné onemocnění, jelikož následky se často prolínají i dospělým životem.
- Nejvyšší vliv na rozvoj obezity má podle výzkumu zejména životní styl dané rodiny.
- Léčba a prevence dětské obezity zahrnuje komplexní přístup a je třeba zapojení i nejbližšího okolí dítěte.
Jak jsou na tom s nadváhou a obezitou české děti?
Podle zprávy Státního zdravotního ústavu z března roku 2024 počet osob s nadváhou a obezitou překračuje v České republice hodnotu 60 % populace. Obzvláště alarmující je ale nárůst nadměrné hmotnosti u dětí, kdy se počet takových jedinců od roku 1996 zvýšil o 15 %. Globální data jsou k dispozici naposled z roku 2022, kdy celosvětově trpělo nadváhou 390 miliónů dětí a dospívajících ve věku 5–19 let, z toho 160 miliónů přímo obezitou. Od roku 1990 se u dospělých jedná o zdvojnásobení incidence trendu nadměrné hmotnosti, u adolescentů dokonce o zčtyřnásobení.
Proč je obezita problém?
O nebezpečí nadměrné hmotnosti a obezity již vzniklo bezpočet článků a kapacity v oblasti zdraví mluví o 21. století jako o pandemii této nemoci. Obezita výrazně zasahuje nejen do života samotných nemocných, ale zdravotnický systém a stát stojí ročně miliardy korun. Např. v České republice se tato částka v posledních letech pohybuje průměrně na 30 miliardách/rok.
O tom, že nadměrná hmotnosti zatěžuje pohybový aparát, zvyšuje riziko onemocnění srdce a cév, způsobuje zvýšenou sekreci některých látek z tukové tkáně, nebo vytváří v organismu zánětlivé prostředí, si můžete přečíst v článku Obezita není jen kosmetický problém: jak poznat, že ji mám a že mi může poškodit zdraví?
Zatímco u dospělých se nadváha či obezita stanovuje na základě BMI nebo množství tělesného tuku, u dětí se odborníci řídí percentilovými grafy. Podle Světové zdravotnické organizace by měly být děti ve věku 5–19 let definovány jako obézní ve chvíli, kdy se necházejí nad 97. percentilem růstových grafů BMI, a jako s nadváhou nad 85. percentil růstových grafů BMI.
Obezita u dětí? Ještě závažnější důsledky než u dospělých…
Nadměrná hmotnost je velmi závažný stav i u dospělých jedinců, u dětí a dospívajících je situace ale ještě o stupeň horší. Obézní dítě má totiž mnohem vyšší šanci, že zůstane obézním i v dospělosti, přičemž některé z důsledků nadváhy vykazují kumulativní charakter – to znamená, že čím déle člověk nadměrnou hmotností trpí, tím se zvyšuje i riziko rozvoje onemocnění. Obézní dítě má např. 5x větší šanci na obezitu v dospělosti než jiné dítě s normální hmotností. Systematické review dále poukazuje na to, že 55 % obézních dětí si nadměrnou hmotnosti zachová i v dospívání, a 80 % adolescentů s nadměrnou hmotností zůstává obézních i v dospělosti (70 % po dosažení věku 30 let).
Dětská obezita je navíc přímo spojena s vyšším výskytem některých onemocnění v dospělosti, a to např. onemocnění srdce a cév, cukrovka 2. typu nebo některé druhy nádorových onemocnění (leukemie, kolorektální karcinom nebo karcinom prsu). Přestože obézní dítě tedy nemusí v současné chvíli jeho nadměrná hmotnost nijak trápit, do budoucna si může nevědomky zadělávat na zdravotní komplikace. S nadměrnou hmotností se u dětí také často pojí psychické problémy, pocity nedostatečnosti nebo větší riziko rozvoje narušených stravovacích návyků nebo poruch příjmu potravy ve vyšším věku.
Jaké jsou příčiny dětské obezity?
Stejně jako u dospělých, i u dětí může mít obezita různé příčiny. Tzv. monogenní obezita, která je způsobena mutací určitých genů (např. pro leptin) a nelze ji nějak výrazně ovlivnit, se však vyskytuje jen u cca 5 % všech nemocných. V 90–95 % je tedy na vině kombinace více faktorů, což se nazývá obezitou polygenní (dalších cca 5 % připadá na významný podíl genetických faktorů jako Cushingův syndrom nebo Prader‑Willi syndrom, viz dále).
1. Genetické faktory
I když se nejedná o konkrétní mutace, genetické predispozice rozvoj obezity do jisté míry ovlivňují. Příkladem je např. výživa matky a hmotnost ještě v prenatálním období jedince, tedy před narozením. Pokud je např. matka obézní, vyšší riziko rozvoje obezity a s ní spojených onemocnění se přenášejí i na dítě. I opačný extrém ale může nadělat spoustu škody – u podvyživených žen s nedostatečnou výživou byl zaznamenán fenomém tzv. střádavého fenotypu u dítěte, kdy si v důsledku nedostatečné výživy v děloze organismus dítěte vytvoří mechanismus šetření a ukládání energie na horší časy.
Existují ale také určitá onemocnění, která, ať už na základě samotné patogeneze nebo léčby, mohou vést ke zvýšenému riziku rozvoje obezity. Jsou to např. narušená funkce štítné žlázy, Cushingův syndrom nebo Prader‑Willi syndrom.
2. Obezitogenní prostředí
Vnější podmínky podle výzkumu při rozvoji obezity převládají nad genetickými vlivy. Je zřejmé, že k nadváze a obezitě dochází na základě energetického nadbytku, kdy je příjem energie příliš vysoký a míra pohybu naopak nízká. Vyspělé země, včetně České republiky, do jisté míry vytváří tzv. obezitogenní prostředí – tedy snadný přístup k potravinám, fastfoodům, takřka neomezené konzumaci jídla a to vše za minimální fyzické námahy.
Hlavní díl “viny” ale leží na nejbližším okolí dítěte – tedy na tom, jaké stravovací a pohybové návyky mají jejich rodiče a blízcí. Mladý člověk od svých rodičů přebírá mnohé, včetně postoje ke stravování a fyzické aktivitě. Dítě s jedním obézním rodičem má 50 % šanci na rozvoj obezity, pokud jsou obézní oba rodiče, pak je tato šance dokonce 80 %. Jestliže tedy ani rodiče nemají základní znalosti na poli výživy, nejsou schopni připravit si vyváženou stravu a žijí sedavým způsobem života, dítě od nich tyto návyky přejímá.
Výzkumy poukazují také na to, že děti krmeny náhradami mateřského mléka mají vyšší sklony k obezitě než ty, které byly výlučně kojeny mateřským mlékem. I tyto zdánlivě nedůležité faktory tak mohou šanci na rozvoj obezity u dané osoby do jisté míry ovlivnit.
Léčba a prevence dětské obezity
U nadměrné hmotnosti, na které se podílí výše zmíněná onemocnění, je samozřejmě žádoucí co nejlépe léčit prvotní příčinu. V případech “běžné” obezity je ale na místě komplexní léčba, která zahrnuje následující body:
1. Edukace o stravovacích návycích
Je nesmírně důležité, aby se děti a adolescenti naučili zásadám vyvážené stravy, věděli, v jakých potravinách hledat jaké živiny, proč je důležité přijímat vlákninu, nepít ve velkém nápoje slazené cukrem, a poznat kaloricky denzní potraviny., což jsou typicky průmyslově zpracované produkty, nebo potraviny s vyským obsahem tuku. Jedině tak totiž budou schopni samostatně a dlouhodobě usilovat o normalizaci hmotnosti.
U dětí a dospívajících nejsou doporučovány příliš omezující a restriktivní diety – pokud je to možné, stanoví se pouze udržovací příjem s tím, že dítě se ještě “vytáhne”. Pokud je však míra obezity závažná, nebo hrozí brzký rozvoj zdravotních komplikací, nejlepší postup zvolí lékař společně s nutričním terapeutem. Co si představit pod pojmem “zdravý jídelníček”? Dozvíte se v článku Jak jíst správně aneb zásady zdravého stravování.
2. Změny životního stylu celé rodiny
Pokud má dítě změnit své stravovací návyky, bude k tomu zapotřebí změna životního stylu celé rodiny. Jak už bylo řečeno výše, tento faktor hraje majoritní roli při formování nevhodných vzorců vedoucích k nadváze u dětí, a i kdyby snad bylo dítě krátkodobě při snížení hmotnosti úspěšné (léčebný pobyt atd)., je velmi velké riziko, že doma opět sklouzne ke starým a nevhodným návykům. Jakými návyky se vyznačuje zdravý životní styl? Odpověď najdete v článku Zdravý životní styl: aktuální doporučení pro zdravější život
3. Podpora míry fyzické aktivity
U dětí s nadměrnou hmotností je žádoucí podporovat je ve fyzické aktivitě. Je však třeba mít na paměti, že obzvláště ze začátku mají tyto děti zpravidla zhoršenou schopnost koordinace, motorických, rychlostních či balančních schopností. Pro velmi obézní děti nejsou také vhodné sporty zatěžující pohybový aparát, jako běh, různé skoky atd.
Je tedy na místě začít např. pravidelnou svižnou chůzí, plaváním nebo jízdou na kole – naprosto zásadní je ale vybudovat dítěti ke sportu zdravý vztah. Trénink by pro něj tedy neměl být trestem, ale spíše pravidelnou součástí života, např. při rodinné procházce nebo projížďce. I tady tedy platí důležitost rodičovského vzoru, protože dítě bude těžko fyzicky aktivní samo o sobě. Možností jsou také nejrůznější pohybové kroužky, kde je ale třeba brát v potaz osobní preference a schopnosti dítěte, ale třeba také vztahy s ostatními dětmi.
4. (Rodinná) kognitivně-behaviorální terapie
V některých případech mohou být vhodnou součástí terapie i psychoterapeutická sezení. Ta mohou být absolvována pouze dětmi nebo i celými rodinami. Ukazuje se, že např. kognotivně-behaviorální přístup může hrát v přejímání nových a vhodnějších návyků velmi pozitivní roli.
5. Chirurgický zákrok
Chirurgický zákrok je poslední možností volby u dospělých osob, natož u dětí a dospívajících. K tomuto řešení, např. ve formě bariatrických operací, se tak přistupuje ve skutečně závažných případech obezity, kdy rizika komplikací plynoucích z obezity představují bezprostřední ohrožení.
Česká republika plánuje v reakci na rostoucí míru obezity reformu školního stravování
Na zvyšující se míru obezity u dětí se snaží reagovat i instituce v České republice – chystá se např. reforma školního stravování, která má vstoupit v platnost v září 2025. Změny se týkají zejména aktualizace potravin dostupných na nynějším trhu, navýšení množství a rozmanitosti rybího masa, luštěnin a celozrnných obilovin nebo omezení množství masitých pokrmů, slazených nápojů a soli.
Podle autorů novely je oběd ve školní jídelně pro některé děti jediným teplým jídlem dne, a je proto třeba dbát nejen na jeho nutriční hodnotu, ale také právě učení dětí vhodným stravovacím návykům.
Co si z toho vzít?
Dětská obezita má vzestupný charakter nejen celosvětově, ale také v České republice. Následky nadměrné hmotnosti u dětí je přitom mohou provázet po celý život, a velká většina obézních dětí zůstane obézními i v dospělosti.
Příčin rozvoje obezity může být mnoho – majoritní roli ale hraje životní styl a stravovací návyky dané rodiny, které si pak dítě osvojuje. Je proto žádoucí, aby se při terapii tohoto stavu zapojila celá rodina. Základem je edukace o vyváženém stravování a energetické hodnotě potravin a pravidelný pohyb jakožto součást každodenního života. V některých případech se také velmi efektivně osvědčuje kognitivně-behaviorální terapie. V těmto změnám na “lokální” úrovni je nepochybně potřeba regulovat rozvoj obezity i na celostátní úrovni – snažit se o úpravu školního stravování, zajištění edukace, dostupnosti pohybových kroužků pro všechny zájemce atd.
