Je BMI index dobrým ukazatelem zdraví?

Dnes si ukážeme:

• kde se BMI používá a jak ho interpretovat

• proč se ženám ukládá tuk více do boků a stehen

• kde dělají zdravotní pracovníci při práci s BMI chyby

Body mass index

BMI vymyslel matematik, statistik a sociolog Adolf Quelelet v roce 1832. Quelelet tento index (také nazývaný Queleletův index) vytvořil zejména pro potřeby definice hranice mezi nadváhou a obezitou v populaci. Avšak díky své jednoduchosti se BMI uchytil i mezi širokou veřejností a dodnes se používá nejen v medicínském prostředí.

Při výpočtu BMI nám stačí vědět výšku a hmotnost, na základě těchto dvou údajů ho dokážeme vypočítat následovně:

                                                              BMI = hmotnost v kg/(výška v m)2

Výsledné BMI tak dokážeme interpretovat podle následující škály určené pro dospělou populaci (do 65 let):

Kde se má BMI používat?

BMI se nejčastěji používá k hodnocení výživového stavu v rámci populace. Studie provedené na velkém počtu lidí nám skutečně ukazují, že čím více se hodnota BMI posouvá od normálních hodnot (18,5–24,9) výše, tím je vyšší riziko vzniku tzv. civilizačních onemocnění, jako cukrovka 2. typu, onemocnění srdce a cév, případně rozvoje těžké podvýživy při klesajícím BMI.

Rovněž se s odchylkami od norem BMI zvyšuje i riziko úmrtí. Například studie provedená na více než 16 000 lidech ukázala, že osoby, které jsou podle BMI obézní (BMI > 30) mají nejméně o 20 % vyšší riziko úmrtí na srdečně-cévní onemocnění ve srovnání s osobami s normálním BMI. V rámci populace je tedy BMI dobrým parametrem pro zhodnocení zdravotního rizika obyvatelstva.

Avšak hodnocení výživového a zdravotního stavu jednotlivce pouze na základě BMI je nedostačující a často nemusí odrážet skutečný stav této osoby. V následující části si představíme některé nedostatky BMI, které mohou nejen zkreslovat, ale i chybně určit celkový výživový a zdravotní stav člověka.

Nedostatky BMI, které mohou zkreslovat a chybně určit celkový stav člověka

1. BMI je špatný ukazatel svalové hmoty

BMI vysoce koreluje s nadbytečnou tukovou hmotou, ale vysoké BMI ještě nemusí znamenat nadbytečné množství tuku. Pro lepší pochopení uvádím ilustrační obrázek:

Musíme si uvědomit, že hustota tukové a svalové tkáně je rozdílná. Sval o rozměrech 1x1x1 cm je těžší než tuk o rozměrech 1x1x1 cm. Je to způsobeno mimo jiné i tím, že v 1 g svalu je více vody (cca 75 %), než v 1 g tukové tkáně (cca 20 %). To se v praxi odrazí například takto:

Bodybuilder s hmotností 97 kg a výškou 180 cm má BMI 29,9. Stačilo by mu přibrat 1 kg a automaticky by byl podle parametrů BMI klasifikován jako obézní.

Z tohoto důvodu je dobré měřit svalovou hmotu kromě BMI například i měřením středního obvodu paže. Ten se měří následovně:

• nejprve musíme ohnout ruku v lokti do 90stupňového úhlu

• následně najdeme střed mezi loketním kloubem a nejvyšším místem na rameni (nejvyšším hmatatelným výstupkem lopatky na rameni)

• ruku pak natáhneme, volně přiložíme k tělu a v naměřeném středu měříme obvod paže

Změřený obvod paže si můžeme porovnat s následujícími tabulkami, přičemž většina z nás by se měla pohybovat mezi 10. percentilem (P10) a 90. percentilem (P90). Osoby, které mají naměřené obvody menší než hodnoty v kolonce P10 spolu s BMI menším než 18,5, by měly zpozornět. Odráží to pravděpodobně nedostatečně živený organismus.

2. BMI nedokáže zohlednit rozdíly mezi pohlavími

Ženám se obecně ukládá tuk více do boků a stehen, naopak mužům více do břišní části. Toto odlišné rozložení mezi pohlavími je způsobeno mimo jiné i díky rozdílu v hladinách pohlavních hormonů mezi muži a ženami. Více o problematice spalování tuku z oblastí boků, stehen a břicha se dočtete v článku: Proč nikdy nezhubnu břicho díky sklapovačkám?

 Místa, ve kterých se tuk ukládá, jsou ze zdravotního hlediska zcela zásadní. Tuk uložený v břišní části obsahuje mnohem více potenciálně zánětlivých a metabolicky škodlivých látek než tuk v oblasti boků a stehen.

A přestože jsou to právě ženy, které mají snahu tuk z boků a stehen odstraňovat, tento tuk má překvapivě ochranné účinky. Experimentální studie ukazují, že zvýšený obvod boků a stehen může chránit ženu před onemocněním srdce a cév a snižovat tak celkovou úmrtnost související s metabolickými onemocněními (Hainer 2011). Ženy, u kterých se přednostně ukládá tuk do boků a stehen mají menší riziko vzniku zdravotních komplikací, ve srovnání se ženami, u kterých se přednostně tuk ukládá do oblasti břicha.

Protože BMI tento důležitý fakt nedokáže zohlednit, doporučuje se při hodnocení zdravotního stavu měřit BMI i obvod pasu. Při hodnocení obvodu pasu samozřejmě neplatí pravidlo: čím větší obvod mám, tím jsem zdravější. I v tomto případě existují limity, které souvisí se zdravotním rizikem, viz. tabulka (M = muži, Ž = ženy):

Měření obvodu pasu je smysluplné pouze pokud je BMI do 35 kg/m2. Všechny osoby s BMI nad 35 kg/m2 mají výrazně vysoké zdravotní riziko, které závisí pouze na jejich BMI.

3. BMI může vést k "nálepkování"

Říci o nějaké osobě, že má nadváhu nebo obezitu, může být často stigmatizující okamžik. Je proto velmi důležité, aby každý zdravotnický i nezdravotnický odborník posoudil, zda na základě hodnot BMI sdělí pacientovi/klientovi, že trpí nadváhou nebo obezitou. Lékaři se často zaměřují pouze na samotné BMI, zatímco pacientův problém tkví v něčem zcela odlišném.

Takový zážitek může daného pacienta/klienta značně ovlivnit  a výsledkem může být, že jeho problémy se budou zhoršovat, ale kvůli strachu z předsudků a negativních zážitků už jednoduše daného odborníka nenavštíví.

Několik studie ukázalo, že čím vyšší je BMI člověka, tím je méně pravděpodobné, že se daná osoba zúčastní pravidelných lékařských prohlídek kvůli strachu ze souzení nebo kvůli předchozím negativním zkušenostem s lékařem. Je proto důležité přistupovat ke klientům/pacientům s pozitivním přístupem, empatií a se schopností pacientovi naslouchat a správně ho motivovat.

Na závěr:

BMI je dobrý indikátor výživového a zdravotního stavu v případě, že hodnotí celou populaci. Na individuální úrovni je vždy BMI potřeba doplnit alespoň 1 další metodou, podle které dokážeme zhodnotit celkový stav přesněji. Pokud chceme pozorovat změny v množství svalů, je dobré spolu s BMI měřit i obvod paže. Pokud nás naopak zajímá množství tukové tkáně v organismu, musíme se kromě BMI dívat i na pohlaví a obvod pasu.