- Zimomřivost je komplexní fenomén, spojující genetické predispozice, přirozené fyziologické reakce a psychologické vnímání chladu.
- Ačkoli nejdou určit přesná procenta, dle určitých schémat se lze dobrat k tomu, že až polovina lidí na světě může trpět zimomřivá.
- Existují ovšem způsoby, jak si na vystavování chladu “zvyknout” a lépe se adaptovat.
Co to je zimomřivost?
Většina lidí má teplotu těla kolem 37 stupňů Celsia, jak potvrzuje i výzkum Fakulty fyziologie lidské termoregulace Univerzity v Sydney. A ta by se u zdravých jedinců neměla nijak závratně měnit. Jaký má tedy ale původ to, že je vám v nižších teplotách zima? Důvodem je existence volných nervových zakončení (termoreceptory) se schopností vnímat chlad nebo naopak teplo – takže chlad pochází z subepiteliární vrstvy (podkožní část), nikoli přímo z nízké tělesné teploty.
Láká vás zlepšit si kondičku v zimních měsících? Jak na to poradí článek Běhání v zimě: 6 tipů, jak vyzrát na běh v chladných podmínkách!
Jakto, že jsou ale někteří na studené prostředí citlivější, než jiní? Této individuální tendenci se říká zimomřivost a ačkoli existují určité platné vzorce (například jedna studie zjistila, že ženy se cítí dobře v místnosti, kde je 24 stupňů Celsia, tedy o 2–3 stupně tepleji než muži), lidé ji zpravidla vykazují v různých úrovních na základě komplexního působení genetických, fyziologických, psychologických a environmentálních faktorů.
Jaké jsou fyziologické aspekty zimomřivosti?
Fyziologické aspekty zimomřivosti zahrnují poměrně komplexní interakce mezi vaším tělem a vnějším prostředím, zejména v kontextu nízkých teplot. Jedním z klíčových prvků je schopnost těla udržovat stabilní teplotu skrze proces známý jako termoregulace – tato odpověď zahrnuje různé mechanismy, jako je svalový třes (produkující teplo) a rozšiřování nebo zúžení průtoku cév (ovlivňující cirkulaci krve i uvolňování tepla). Svou roli hraje i izolace v podobě množství podkožního tuku.
Co už ovšem ovlivnit nelze jsou genetické predispozice, působící na rychlost metabolismu a energetiku produkování tepla. Výzkum poukazuje, že geny spojené s receptory vnímající teplotu, výrazně ovlivňují individuální prožívání a reakce na studené podněty. Společně s hormonálními (podíl estrogenu a testosteronu) a anatomickými prvky tak tvoří komplexní celek snažící se o dosažení co možná nejoptimálnější teplotní regulace.
Pomáhá saunování při toleranci vnímání chladu? Odpověď na tuto otázku i další poskytne článek Saunování: Jak si jej bezpečně užít, a je na místě bát se o plodnost?
Výše jsme nastínili i důležitost pohlaví. Během studií týkajících se této problematiky bylo zjištěno, že často existují variace ve vnímání a reakcích na chladné podmínky – ženy mají obvykle vyšší podíl tělesného tuku, což by mohlo poskytovat lepší izolaci proti chladu. Na druhé straně muži se pyšní značnějším procento svalové hmoty, zhruba o 10–15 % více, která je metabolicky aktivní a generuje tak více tepla. Tyto rozdíly jsou výsledkem evolučních adaptací, kdy se každé pohlaví přizpůsobilo specifickým nárokům na přežití a reprodukci ve svém historickém prostředí. Výzkum v oblasti genderových rozdílů v zimomřivosti je však stále aktuální téma, a proto je důležité brát v úvahu individuální variabilitu a další faktory.
A co ty psychologické?
Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, i psychologické aspekty hrají výraznou roli v procítění a reakci na chladné podmínky. Individuální preference ohledně teploty jsou zpravidla zapříčiněny osobnostními rysy, zážitky z minulosti i kulturními rozdíly.
Zajímavosti o prožitcích naleznete v článku Emoce: k čemu slouží a co se stane, když je nezpracujeme?
Někteří lidé mohou prožívat chlad intenzivněji než jiní z důvodu subjektivních pocitů nebo emocí spojených s teplotou. Studie naznačují, že stres, úzkost nebo deprese mohou zesilovat pocit chladu, což znamená, že jedinci v emocionálně náročných situacích mohou mít tendenci pociťovat chlad intenzivněji než obvykle. Naopak, pozitivní emocionální stav mnohdy vedou k vyšší toleranci vůči chladu.
Jak si ulevit od stresu (a tím zlepšit i vnímání chladu) snadno a rychle se dočtete v článku Dechová cvičení: Jak lépe ovládat své emoce i tělo, a ulevit si tak od stresu?
Kulturní a environmentální vlivy
V neposlední řadě je na místě brát v potaz i kulturní, environmentální a sociální faktory – v některých částech světa jsou lidé vychováváni k vyšší odolnosti vůči chladu nebo k přijímání chladu jako normálního jevu (což má symbolizovat sílu a vytrvalost), zatímco jiní mohou preferovat teplé prostředí (zdůraznění negativních účinků chladu).
Environmentální podmínky, jako je geografické umístění a klima, hraje rovněž důležitou roli v zimomřivosti jednotlivců. Lidé, kteří žijí v regionech s chladnějším klimatem, se často adaptují na nižší teploty a vykazují vyšší odolnost vůči chladu než ti žijící v teplejších oblastech. Tato adaptace může být závislá na dlouhodobém vystavování chladným podmínkám. Posledním prvkem je i mnohdy opomíjená urbanizace – městské prostředí s vysokými budovami a betonovými plochami nepustí “dovnitř” chlad a absorbuje i odvádí teplo odlišně než venkovské oblasti. Proto tam může být vyšší teplota a může se objevit i postupně snižující odolnost tam žijících jedinců.
6 rad pro zlepšení tolerance k chladu
- Postupné vystavování chladu: snažte se pravidelně (a s mírou) vystavovat nižším teplotám. To může zahrnovat krátké procházky venku v zimních měsících – svižným krokem v lehčím oblečení a následně se rychle vrátit domů (pro prevenci nachlazení), outdoorové cvičení, ale také otužování.
- Fyzická aktivita: pravidelná fyzická aktivita podporuje cirkulaci krve a zvyšuje tělesnou teplotu. Zároveň vzroste podíl svalové hmoty, podporující svalový třes i metabolismus, produkující více tepla, tedy zahřívání.
- Adekvátní vrstva oblečení: noste spíše více tenčích vrstev, než méně teplejších. Lze jej tak snáz ubírat (nebo samozřejmě přidávat) podle potřeby.
- Zdravá strava: i výživa má své místo na poli regulace tělesné teploty. Jídla s vyšším obsahem kalorií a sacharidů mohou poskytnout tělu energii potřebnou k udržení tepla. Pojistíte se i pitím dostatečného množství tekutin (předejdete dehydrataci).
- Relaxace a meditace: jelikož stres a úzkost zpravidla zesilují pocit chladu, relaxační praktiky jako například meditace či jóga, mohou pomoci uvolnit napětí a zlepšit celkový psychologický stav, tedy pozitivně ovlivnit vnímání teploty.
- Saunování: mimo jiné výhody pomáhají pravidelné návštěvy sauny přizpůsobit se vyšším teplotám a zvýšit celkovou odolnost vůči chladu.
Co si z toho vzít?
Zimomřivost, jež se projevuje individuální citlivostí nebo odolností vůči chladu, je determinována genetickými, fyziologickými, ale také psychologickými a kulturními faktory. Jedná s o komplexní obraz termoregulace, predispozic i sociálních vlivů, je proto na místě vždy myslet na subjektivitu jejího procítění a přizpůsobit sobě či druhému podmínky co možná nejvíce. Pro zlepšení tolerance k chladu se doporučují různé tipy i triky, včetně postupného otužování, dodržování zdravého životního stylu či různých relaxačních technik.
