- Emoce můžeme rozdělit na primární (nevědomé) a sekundární (uvědomělé).
- Mezi 3 základní komponenty emocí patří: subjektivní prožitky, výrazová a tělesná složka.
- Nosíme v sobě zážitky jak naše, tak i generací před námi.
Emoce jsou psychickými jevy, jejichž podstatným znakem je kvalita libosti nebo nelibosti. Jsou zde dále přítomny složky míra vzrušení a zážitek napětí – uvolnění, které se vztahují k prožitkovému hledisku emocí, a pozorovatelné vnější projevy, jako je např. výraz (zvláště v obličeji), a fyziologické procesy odehrávající se v mozku a nervovém systému. Mezi základní komponenty emocí řadíme 3 propojené oblasti: subjektivní emoční prožitky, výrazové chování a tělesná složka.
Strach, radost nebo smutek: znáte všechny primární emoce?
Když hovoříme o primárních emocích, máme tím na mysli 6 druhů emocí definovaných již Charlesem Darwinem. Konkrétně se jedná o emoce:
- strach
- radost
- smutek
- hněv
- odpor
- překvapení
Tyto emoce můžeme chápat jako ty, u kterých není zapotřebí vědomého myšlení. Emoční reakce na určité podněty jsou naprogramovány předem daným způsobem, tedy vznikají “automaticky”. Jako příklad můžeme uvést děsivé zvuky predátora. Tyto konkrétní podněty zpracovává a vyhodnocuje určitá část limbického systému nazývaná amygdala, která následně spustí tělesný stav typický pro strach - jednu z primárních emocí. Aby však k emočnímu strachu jako k tělesnému stavu došlo, není nutné úplné rozpoznání nebezpečí. Stačí pouhé zachycení náznaků rizika senzorickými korovými oblastmi a okamžité podání této informace amygdale. Pokud je tedy tato část mozku poškozená, schopnost reagovat strachem na nebezpečné předměty se ztrácí.
A jaké jsou emoce sekundární nebo‑li ty uvědomělé?
Sekundární nebo‑li uvědomělé emoce se objevují především u savců a říká se jim tak proto, že kromě limbického systému se pojí i s mozkovou kůrou, s jejímž nárůstem vzniká právě vědomí. Součástí vědomí jsou sekundární emoční děje, mezi které patří prožitky a pocity. Sekundární emoce jsou tedy spojeny se subjektivními kognitivními, fyziologickými a behaviorálními reakcemi a vznikají spojením primárních emocí. Jedná se například o tyto emoce: láska, závist a žárlivost (často se vážou k paměti).
Vnímají lidé emoce po celém světě stejně?
Paul Ekman (1965) se zabýval výrazovou složkou emocí a chtěl dokázat, že exprese emocí je stejná ve všech kulturách. Ve svém díle “Odhalené emoce: Naučte se rozpoznávat výrazy tváře a pocity druhých” popisuje emoce (primární), o kterých tvrdí, že jsou univerzální. Svůj výzkum zahájil vytvořením fotografií, ve kterých demonstroval výrazy konkrétních emocí. Tyto fotografie následně ukázal lidem z 5 odlišných kultur (Chile, Argentina, Brazílie, Japonsko a Spojené státy). Od účastníků výzkumu požadoval, aby popsali, jaká emoce je na fotografii znázorněna. Většina respondentů došla vždy ke stejnému závěru, což naznačovalo, že výrazy tváře mohly být uznané univerzálně.
Samozřejmě se však vyskytla četná kritika na daný výzkum (např. protože se v některých z kultur lidé smějí, když jsou smutní apod.), ale po opakovaném přezkoumání dalšími výzkumníky byla Ekmanova teze potvrzena.
Emoce a jejich vyjadřování skrze tělo
„Vnější tvar člověka odráží jeho vnitřní náladu. Změna tvaru může jeho náladu změnit.“ David Boadella
Toto tvrdil David Boadella, britský psychoterapeut a zakladatel psychoterapeutického směru “Biosyntéza” zaměřující se právě na propojování těla, mysli a emocí. Podobný názor zastává celá řada autorů, mezi které patří například Lowen (2002) považující emoce za tělesné události.
Vnitřní ladění člověka prý lze vyčíst z jeho pohybů těla a jeho osobní styl se odráží v postoji, chůzi, gestikulaci a ve způsobu, jakým se hýbe. Pokud se nám náhodou stane, že máme v těle emoce, které nijak nestihneme vyjádřit a prožít si je, většinou se i tak dostanou na povrch a to ve formě např. bolesti zad či podvědomému vyhýbání se určitému předmětu (v případě negativních prožitků).
A co víc, v posledních letech se ukazuje, že emočně silné zkušenosti se na nás mohou přenést i skrze DNA, což koresponduje s faktem, že všechno, co v životě zažijeme, nosíme ve své tělesné paměti. A je možné se k těmto zážitkům vrátit opět skrze tělo - dojdu na konkrétní místo a zažiji ten stejný pocit, jako když jsem jej navštívil posledně.
Jak být a zůstat “šťastným”
Jak docílit toho, abychom byli opravdu upřímně šťastní? Na první pohled velice těžká otázka, avšak s velmi jednoduchou odpovědí:
- vraťme se sami k sobě a hledejme štěstí uvnitř
Je moc důležité znát sám sebe, vědět a dokázat rozpoznat, jak se právě cítím a co můžu udělat pro zlepšení svého stavu. Je stěžejní dodržovat, aby tělo, mysl a emoce byly v souladu a harmonii, jinak by člověk nemohl fungovat jako komplexní bytost.
Co si z toho vzít?
Emoce jsou psychickými jevy, které můžeme rozdělit na 2 skupiny, a to na primární a sekundární. Primární emoce jsou vrozené a univerzální pro všechny lidské bytosti. Patří sem těchto 6 druhů: strach, radost, smutek, hněv, odpor a překvapení.
Některé emoce se tělesně projevují i když o nich naše mysl neví - je za to zodpovědná část mozku nazývaná “amygdala”. Existuje tělová paměť, která v sobě nosí veškeré zážitky, které se stanou buď přímo nám samotným nebo generacím před námi.
