Sport a pohyb jsou důležitou součástí zdravého životního stylu, které nám přinášejí mnoho benefitů jak po fyzické, tak i psychické stránce. Pokud nám však přerostou přes hlavu, mohou nám místo pozitivních účinků naopak i ublížit. Co se stane, pokud se z dobrého sluhy stane zlý pán a my to s fyzickou aktivitou začneme nekontrolovaně přehánět?
Co se v dnešním článku dozvíme?
- Co je to dysmorfofobie
- Proč bychom se neměli slepě honit za ideálem krásy
- Jak spolu souvisí závislost na cvičení a poruchy příjmu potravy
- Co se stane, když to budeme s cvičením dlouhodobě přehánět
Závažné onemocnění jménem dysmorfofobie. Co se stane, když se slepě honíme za ideálem krásy?
Dysmorfofobie (anglicky BDD – body dysmorphic disorder) je duševní onemocnění, které se vyznačuje tím, že je nemocný jedinec doslova posedlý myšlenkou, že nějaká část jeho těla neodpovídá ideálu, a impulzivně se snaží tento nedostatek odstranit. Pokud jsou tyto nedokonalosti spojeny s tělesnou konstitucí a vzhledem, může onemocnění vyústit právě i v nadměrné a intenzivní cvičení, ať už se jedná o strach z jídla a přibírání (mentální anorexie a bulimie), nebo pocit nedostatečného množství svalové hmoty (bigorexie) (Reel, 2013).
I v tomto případě (stejně jako u záchvatovitého přejídání) můžeme pozorovat podobné procesy jako u drogové závislosti. Podání drogy (ať už opravdu ve smyslu návykové látky, jídla, nebo cvičení) totiž způsobí uvolnění dopaminu, který je odpovědný za příjemné emoce a jakýsi pocit uspokojení. Z toho důvodu je pak závislý jedinec nucen jejich “podávání” neustále opakovat (Everitt, 2016; Moore, 2018).
Závislost na cvičení je častější u lidí s poruchou příjmu potravy
Studie, která toto tvrdí, vznikla sloučením 9 dalších výzkumů, které porovnávaly míru závislosti na cvičení u 2 140 respondentů z různých zemí světa (Velká Británie, USA, Itálie a Austrálie).
- 70,6 % vzorku tvořilyženy
- zbylých 29,4 % muži
- průměrný věk respondentů byl 25 let
- kritériem pro rozdělení do zkoumaných skupin byla přítomnost poruchy příjmu potravy, která byla diagnostikována u 408 lidí, zbylých 1732 osob bylo v tomto ohledu zdravých.
Závislost na cvičení byla měřena pomocí dotazníků, které se lišily u jednotlivých výzkumů, a z výsledků vyplynulo, že u lidí s diagnostikovanou poruchou příjmu potravy je šance (riziko) jejího rozvoje až 3,7x vyšší než u zdravé populace.
Lidé s poruchou příjmu potravy mají větší sklon k nutkavému chování
Důvodem, proč je výskyt závislosti na fyzické aktivitě u osob s poruchou příjmu potravy o tolik vyšší, je pravděpodobně fakt, že tito lidé mají obecně vyšší sklony ke kompulzivnímu (nutkavému) chování a obsedantně kompulzivním poruchám, což jsou duševní poruchy, pro které jsou charakteristické opakované vtíravé a nutkavé myšlenky, které nemocného podněcují k činnostem. Příkladem mohou být např.
- Agresivní myšlenky: “Co když někomu ublížím?”
- Nadměrné kontrolování: “Když 5x nezkontroluji zámek, vykradou mě.”
- Myšlenky spojené s asymetrií a nepořádkem: “Když to neuklidím na své místo, někomu blízkému se něco stane.”
- Myšlenky týkající se nezdravého vztahu k jídlu: “Když budu jíst, přiberu.” nebo “Pokud se chci najíst, musím pak o to víc cvičit, jinak ztloustnu.”
Právě nezdravý vztah k jídlu je další skutečností, která danou osobu nutí k nadměrné fyzické aktivitě a závislosti na jejím provozování. Konzumace jídla je totiž často následována pocitem, že jídlo je něčím špatným a všechno proto musí být bezpodmínečně “vycvičeno” a “vymazáno”.
Co se stane, když to budeme se cvičením dlouhodobě přehánět?
Nadměrná fyzická zátěž není pro náš organismus dlouhodobě přijatelná, a pokud to s ní budeme přehánět, můžeme si být jisti, že se dostaví nepříjemné následky. Pokud totiž tělu neposkytneme čas potřebný k regeneraci a zotavení, jednoduše už pak nebude schopno dále plnit naše požadavky.
Dlouhodobé přepínání sil pak často vede k vážným zraněním a ztrátě zájmu o daný sport a pohyb celkově, negativní dopady se však mohou projevit např. i sníženou funkcí imunitního systému, ovlivněním hladin hormonů, vyšší mírou stresu, snížením sportovní výkonnosti, nadměrnou únavou nebo změnami nálad. Z pohybu se pak stává jakási povinnost nebo nutné zlo. místo toho, aby nás cvičení nabíjelo pozitivní náladou a energií, onu radost ze života nám pak většinou naopak bere.
- O důsledcích nadměrného cvičení si můžete více počíst ve článku Ztráta menstruace kvůli sportu není samozřejmost! Jak ji vrátit zpět?
Co si z toho vzít?
Závislost na fyzické aktivitě je závažnějším a také mnohem rozšířenějším problémem, než by se mohlo na první pohled zdát. Její výskyt je častý zejména u osob trpících poruchou příjmu potravy, u kterých je pozorována téměř 4x častěji. Tato spojitost pravděpodobně souvisí s tím, že tito lidé mají obecně vyšší sklony ke kompulzivnímu chování. Důležitou roli zde hraje také nezdravý vztah k jídlu, které je často považováno za něco špatného, co musí být z těla “vycvičeno”.
Ani u fyzické aktivity však neplatí: “Čím více, tím lépe.” Dlouhodobá nadměrná zátěž s sebou nese mnoho negativních dopadů na fyzické i duševní zdraví. Přes sníženou výkonnost, vážná zranění a oslabení funkce imunitního systému se pro nás pak pohyb stává nepříjemnou povinností, která z nás doslova vysává život.
Fyzickou aktivitu tak můžeme přirovnat k návykovým látkám, protože jejich “podání” v obou případech způsobuje příjemné pocity a jejich uživatelé jsou nuceni tyto procesy opakovat.
Za vznikem závislosti na cvičení často stojí dysmorfofobie, což je závažné duševní onemocnění, které rozhodně není na místě zlehčovat, a pokud máme dojem, že by se nás tato porucha mohla týkat, neprodleně bychom měli vyhledat odbornou pomoc.
