Jídlo jako droga. Jak rozpoznat záchvatovité přejídání a jak ho léčit?

Kristýna Dvořáková
Kristýna Dvořáková před měsícem
1
Jídlo jako droga. Jak rozpoznat záchvatovité přejídání a jak ho léčit?

Asi každý z nás se někdy tak trochu přecpal a určitě jsme u toho hned nepřemýšleli o tom, že kromě nepříjemného pocitu v žaludku by nám to mohlo nějak výrazně uškodit. Problém však nastává, pokud se tyto záchvaty “žravosti” stanou naším denním chlebem. V takovém případě se jedná o závažné psychické onemocnění, které bychom rozhodně neměli brát na lehkou váhu.

Co se v dnešním článku dozvíme?

  • Co je to záchvatovité přejídaní
  • Jaký je rozdíl mezi záchvatovitým přejídáním a příležitostným přecpáním
  • Podle čeho poznáte, jestli se onemocnění týká i vás
  • Jak se záchvatovité přejídání léčí

Co je záchvatovité přejídání a proč je tak nebezpečné?

Záchvatovité přejídání se řadí mezi poruchy příjmu potravy. Charakteristická je pro něj konzumace velkého množství jídla v krátkém čase, i když vlastně vůbec nemáme hlad. Zároveň nejsme schopni kontrolovat, co jíme nebo kolik toho jíme. Po tomto záchvatu nemocný zpravidla cítí vinu a stydí se za své chování i za své tělo. To se většinou snaží kompenzovat pomocí různých diet a odpírání stravy, které mu na psychické pohodě příliš nepřidají. 

Záchvatovité přejídání je často spojeno s negativními emocemi, stresem, nespokojeností se sebou samým nebo celkově se svým životem. Tyto pocity jsou pak kompenzovány nárazovou konzumací velkého množství jídla, při kterém částečně a dočasně ustupují. 

Jak ale toto onemocnění odlišit od prostého občasného přecpání? 

Poznáme jej podle několika znaků:

  • velké množství snědeného jídla v krátkém čase (≤ 2 hodiny)
  • vyšší rychlost konzumace, až hltání
  • i když už nemocný nemá hlad a cítí se plný, stejně pokračuje v jedení
  • není schopen přestat jíst a ztrácí kontrolu nad tím, co jí
  • schovává si potraviny a tajně je pak pojídá
  • v přítomnosti ostatních lidí jí normálně nebo stravu naopak odmítá, jakmile je však sám, dochází k záchvatu
  • cítí stres a úzkost, které při jídle částečně ustupují
  • nemůže dosáhnout stavu nasycení – bez ohledu na množství snědeného jídla se plně nedostaví pocit odměny a uspokojení
  • po záchvatu má výčitky svědomí, je znechucen ze svého chování a ze svého těla
  • návaly přejídání se dostavují minimálně jednou týdně po dobu alespoň 3 měsíců 

Při takovémto záchvatu “žravosti” logicky přijmeme velké množství energie, což nám jazýček vah energetické bilance nakloní na stranu vyššího kalorického příjmu než výdeje. Až 50 % lidí trpících touto chorobou je proto obézních. S obezitou pak souvisí další zdravotní komplikace, jako je cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak, onemocnění kardiovaskulárního systému, mrtvice i vznik některých nádorů (Mitchell, 2016). 

1572532293_a_3832.jpg

Dlouhodobé záchvatovité přejídání snižuje v mozku schopnost dosažení pocitu odměny a uspokojení

Doktorka Moore s kolegy ve své studii sledovala 2 skupiny myší, přičemž:

  • testované skupině byly 2 dny v týdnu podávány velmi sladké potraviny a po zbytek týdne pak strava klasická
  • kontrolní skupině byla podávána pouze klasická strava

U testované skupiny se po čase spontánně vyvinula potřeba záchvatovité a nekontrolovatelné konzumace sladkých potravin spojená s odmítáním klasické stravy. Oběma skupinám byl také podán amfetamin, což je stimulační látka zvyšující v mozku hladinu neuromediátorů, jako je noradrenalin, serotonin a dopamin. Právě dopamin je odpovědný za nám dobře známý pocit odměny a uspokojení. 

Testovaná skupina ale na rozdíl od kontrolní skupiny na podání amfetaminu vůbec nereagovala, to znamená, že u ní nedošlo k naplnění pocitu odměny. Jak je to možné? 

Výzkumníci zjistili, že u testované skupiny došlo k poklesu hladiny dopaminu v mozku, při podání amfetaminu se jej uvolnilo menší množství a dopaminové receptory byly taktéž nefunkční (Moore, 2019).

[Instagram]

Procesy provázející záchvatovité přejídání se pravděpodobně podobají těm u drogové závislosti

Dlouhodobé záchvatovité přejídání vede ke snížení hladiny dopaminu, což má za následek ztíženou schopnost dosažení odměny a pocitu uspokojení. Kvůli tomu je tak nemocný člověk nucen jíst více a více až do doby, kdy už není schopen přijmout ani sousto. Snížená schopnost dosažení pocitu uspokojení, v tomto případě nasycení, pak vede k začarovanému kruhu dalších a dalších návalů “žravosti”, během kterých jsou libé pocity intenzivnější (Moore, 2019). 

Zajímavé je, že velmi podobné procesy můžeme pozorovat i u drogové závislosti, kdy podávání drogy právě skrz uvolnění dopaminu způsobuje příjemné pocity, a uživatelé jsou tak nuceni k opakovanému užívání těchto látek (Everitt, 2016; Moore, 2018). 

Léčba je složitá a vyžaduje spolupráci mnoha odborníků

V současnosti stále ještě není stanoven jeden konkrétní způsob léčby, který by byl 100 % účinný. Postup se tedy může lišit v závislosti na okolnostech a potřebách nemocného. Nezbytnou součástí terapie je však vždy spolupráce pacienta s psychiatrem (následně popř. i psychologem), během které se společně snaží rozpoznat spouštěč onemocnění, zlepšit vnímání sama sebe a pokusit se zabránit dalším záchvatům přejídání. Součástí léčby je často i farmakoterapie (antidepresiva, antiobezitika, antikonvulziva). 

K tomu se většinou přidává i léčba nadváhy nebo obezity a s nimi spojených komplikací. Důležitá je také spolupráce nutričního terapeuta, který společně s výše zmíněnou terapií pomůže nastavit správné stravovací návyky a cíle v oblasti výživy. 

1572532743_a_3832.jpg

Co si z toho vzít?

Občasné přejedení na rodinné oslavě nebo u vánočního stromečku je tak nějak přirozené a sem tam se přihodí každému. Pokud se ale jídlo stane náplastí na špatnou náladu a depresi, přičemž do sebe nekontrolovaně nacpeme celý obsah ledničky, za což se pak nenávidíme, pravděpodobně bychom měli vyhledat odbornou pomoc. Kromě psychické stránky poškozuje záchvatovité přejídání i naše fyzické zdraví, a to v podobě velmi často nastupující obezity a všech komplikací s ní spojených.

Jelikož se jedná o nejčastější formu poruch příjmu potravy, odhalení mechanismu jejího působení bude mít nepochybně velký vliv na vyvinutí účinné léčby a zlepšení zdraví lidí na celém světě. K tomu však bude ještě zapotřebí dalšího výzkumu, protože většina doposud provedených studií proběhla pouze na myších, a u člověka se tak mohou jejich výsledky mírně lišit. 

Pozoruhodná je i podobnost této choroby s procesy probíhajícími v mozku při drogové závislosti. To jen potvrzuje fakt, že lidé trpící záchvatovitým přejídáním rozhodně nemají jen slabou vůli nebo na sebe nechtějí upoutat pozornost, ale opravdu se jedná o vážný problém, který nemocného doslova pohltí.

Další informace můžete načerpat z našich obsáhlých článků:

BROWNLEY, Kimberly A., et al. Binge-eating disorder in adults: a systematic review and meta-analysis. Annals of Internal Medicine, 2016, 165.6: 409-420.

MITCHELL, James E. Medical comorbidity and medical complications associated with binge‐eating disorder. International Journal of Eating Disorders, 2016, 49.3: 319-323.

MOORE, Catherine F., et al. Reward sensitivity deficits in a rat model of compulsive eating behavior. Neuropsychopharmacology, 2019, 1-9.

EVERITT, Barry J.; ROBBINS, Trevor W. Drug addiction: updating actions to habits to compulsions ten years on. Annual review of psychology, 2016, 67: 23-50.

MOORE, Catherine F., et al. Neuropharmacology of compulsive eating. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences, 2018, 373.1742: 20170024.

HILBERT, Anja; TUSCHEN-CAFFIER, Brunna. Body image interventions in cognitive-behavioural therapy of binge-eating disorder: a component analysis. Behaviour research and therapy, 2004, 42.11: 1325-1339.

GORACCI, Arianna, et al. Pharmacotherapy of binge-eating disorder: a review. Journal of addiction medicine, 2015, 9.1: 1-19.

Poděkuj autorovi
14 lidí již poděkovalo

Diskuze k článku