Asi každý z nás se někdy tak trochu přecpal a určitě jsme u toho hned nepřemýšleli o tom, že kromě nepříjemného pocitu v žaludku by nám to mohlo nějak výrazně uškodit. Problém však nastává, pokud se tyto záchvaty “žravosti” stanou naším denním chlebem. V takovém případě se jedná o závažné psychické onemocnění, které bychom rozhodně neměli brát na lehkou váhu.
Co je to záchvatovité přejídání?
Záchvatovité přejídání se řadí mezi poruchy příjmu potravy. Charakteristická je pro něj konzumace velkého množství jídla v krátkém čase, i když vlastně vůbec nemáme hlad. Zároveň nejsme schopni kontrolovat, co jíme nebo kolik toho jíme. Po tomto záchvatu nemocný zpravidla cítí vinu a stydí se za své chování i za své tělo. To se většinou snaží kompenzovat pomocí různých diet a odpírání stravy, které mu na psychické pohodě příliš nepřidají.
Záchvatovité přejídání je často spojeno s negativními emocemi, stresem, nespokojeností se sebou samým nebo celkově se svým životem. Tyto pocity jsou pak kompenzovány nárazovou konzumací velkého množství jídla, při kterém částečně a dočasně ustupují.
Čím se liší od prostého občasného přecpání?
Poznáme jej podle několika znaků:
- velké množství snědeného jídla v krátkém čase (≤ 2 hodiny)
- vyšší rychlost konzumace, až hltání
- i když už nemocný nemá hlad a cítí se plný, stejně pokračuje v jedení
- není schopen přestat jíst a ztrácí kontrolu nad tím, co jí
- schovává si potraviny a tajně je pak pojídá
- v přítomnosti ostatních lidí jí normálně nebo stravu naopak odmítá, jakmile je však sám, dochází k záchvatu
- cítí stres a úzkost, které při jídle částečně ustupují
- nemůže dosáhnout stavu nasycení – bez ohledu na množství snědeného jídla se plně nedostaví pocit odměny a uspokojení
- po záchvatu má výčitky svědomí, je znechucen ze svého chování a ze svého těla
- návaly přejídání se dostavují minimálně jednou týdně po dobu alespoň 3 měsíců
Při takovémto záchvatu “žravosti” logicky přijmeme velké množství energie, což nám jazýček vah energetické bilance nakloní na stranu vyššího kalorického příjmu než výdeje. Až 50 % lidí trpících touto chorobou je proto obézních. S obezitou pak souvisí další zdravotní komplikace, jako je cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak, onemocnění kardiovaskulárního systému, mrtvice i vznik některých nádorů (Mitchell, 2016).
Dopady dlouhodobé záchvatovité přejídání
Doktorka Moore s kolegy ve své studii sledovala 2 skupiny myší, přičemž:
- testované skupině byly 2 dny v týdnu podávány velmi sladké potraviny a po zbytek týdne pak strava klasická
- kontrolní skupině byla podávána pouze klasická strava
U testované skupiny se po čase spontánně vyvinula potřeba záchvatovité a nekontrolovatelné konzumace sladkých potravin spojená s odmítáním klasické stravy. Oběma skupinám byl také podán amfetamin, což je stimulační látka zvyšující v mozku hladinu neuromediátorů, jako je noradrenalin, serotonin a dopamin. Právě dopamin je odpovědný za nám dobře známý pocit odměny a uspokojení.
Testovaná skupina ale na rozdíl od kontrolní skupiny na podání amfetaminu vůbec nereagovala, to znamená, že u ní nedošlo k naplnění pocitu odměny. Jak je to možné?
Výzkumníci zjistili, že u testované skupiny došlo k poklesu hladiny dopaminu v mozku, při podání amfetaminu se jej uvolnilo menší množství a dopaminové receptory byly taktéž nefunkční (Moore, 2019).
Záchvatovité přejídání se podobá drogové závislosti
Dlouhodobé záchvatovité přejídání vede ke snížení hladiny dopaminu, což má za následek ztíženou schopnost dosažení odměny a pocitu uspokojení. Kvůli tomu je tak nemocný člověk nucen jíst více a více až do doby, kdy už není schopen přijmout ani sousto. Snížená schopnost dosažení pocitu uspokojení, v tomto případě nasycení, pak vede k začarovanému kruhu dalších a dalších návalů “žravosti”, během kterých jsou libé pocity intenzivnější (Moore, 2019).
Zajímavé je, že velmi podobné procesy můžeme pozorovat i u drogové závislosti, kdy podávání drogy právě skrz uvolnění dopaminu způsobuje příjemné pocity, a uživatelé jsou tak nuceni k opakovanému užívání těchto látek (Everitt, 2016; Moore, 2018).
Složitá léčba ve spolupráci s mnoha odborníky
V současnosti stále ještě není stanoven jeden konkrétní způsob léčby, který by byl 100 % účinný. Postup se tedy může lišit v závislosti na okolnostech a potřebách nemocného. Nezbytnou součástí terapie je však vždy spolupráce pacienta s psychiatrem (následně popř. i psychologem), během které se společně snaží rozpoznat spouštěč onemocnění, zlepšit vnímání sama sebe a pokusit se zabránit dalším záchvatům přejídání. Součástí léčby je často i farmakoterapie (antidepresiva, antiobezitika, antikonvulziva).
K tomu se většinou přidává i léčba nadváhy nebo obezity a s nimi spojených komplikací. Důležitá je také spolupráce nutričního terapeuta, který společně s výše zmíněnou terapií pomůže nastavit správné stravovací návyky a cíle v oblasti výživy.
Co si z toho vzít?
Občasné přejedení na rodinné oslavě nebo u vánočního stromečku je tak nějak přirozené a sem tam se přihodí každému. Pokud se ale jídlo stane náplastí na špatnou náladu a depresi, přičemž do sebe nekontrolovaně nacpeme celý obsah ledničky, za což se pak nenávidíme, pravděpodobně bychom měli vyhledat odbornou pomoc. Kromě psychické stránky poškozuje záchvatovité přejídání i naše fyzické zdraví, a to v podobě velmi často nastupující obezity a všech komplikací s ní spojených.
Jelikož se jedná o nejčastější formu poruch příjmu potravy, odhalení mechanismu jejího působení bude mít nepochybně velký vliv na vyvinutí účinné léčby a zlepšení zdraví lidí na celém světě. K tomu však bude ještě zapotřebí dalšího výzkumu, protože většina doposud provedených studií proběhla pouze na myších, a u člověka se tak mohou jejich výsledky mírně lišit.
Pozoruhodná je i podobnost této choroby s procesy probíhajícími v mozku při drogové závislosti. To jen potvrzuje fakt, že lidé trpící záchvatovitým přejídáním rozhodně nemají jen slabou vůli nebo na sebe nechtějí upoutat pozornost, ale opravdu se jedná o vážný problém, který nemocného doslova pohltí.
