Stévie v součsné době zaplavuje trh. To se dá říci, nejen po shlédnutí nabídek supermarketů, ale také po pročtení složení některých inovativních doplňků stravy. Kde se ale stévie vzala a jak dlouho tu bude?
Stévie - sladidlo budoucnosti
Možná už jste si toho všimli, možná také ne, ale vězte, že stévie se stále více používá v doplňcích stravy, zejména pak v proteinových přípravcích. Někteří osvícení výrobci doplňků stravy tak možná nahradí tímto sladidlem zcela tzv. "umělá" sladidla, která jsou zdravotně velmi riziková, dokonce se v posledních letech zdá, že i neurotoxická.
Pojďme se v následujícím článku podívat, co vlastně stévie je a jak se na ni můžeme dívat. Stévie sladká (Stevia rebaudiana, nazývána také stévie cukrová, sladká tráva, medové lístky) je bíle kvetoucí světlomilná tropická rostlina. Původní oblast výskytu jsou tropické a subtropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Zde také můžeme hledat její první uživatele. Zde se nepoužívala jen pro svoji sladivost a sladkou chuť, ale také jako léčivo. Stévie se používá především jako náhražka cukru, ale ve vyšší koncentraci může mít poněkud lékořicovou příchuť.
Stévie jako sladidlo
Stévie jako sladidlo je na rozdíl od cukru téměř nekalorická, nepřispívá k tvorbě zubního kazu a je vhodná i pro diabetiky. V listopadu 2011 byla stévie v Evropské unii schválena jako přídatná látka do potravin pod označením E960. Očekává se, že toto rozhodnutí bude mít výrazný dopad na trh s cukrem a sladidly.
Ve 20. století se začala používat ve velké míře umělá sladidla, jako jsou cyklamáty a sacharin, které mohou mít karcinogenní účinky. Proto se na počátku 70. let začala japonská firma Morita Kagaku Kogyo Co., Ltd zabývat možností použít stévii jako náhražku cukrů v nápojích a dalším potravinářském průmyslu. Nyní má stévia 40% podíl na japonském trhu s umělými sladidly a pomalu ale jistě se dostává i do Evropy. My se ostatně můžeme inspirovat od zemí ležící na jihu Evropy. Právě zde se již můžeme setkat s oblíbenou černou limonádou v zeleném obalu a slazenou stévií. To je možný krok kupředu a můžeme doufat, že se podobné bude dít i u dalších nápojů tohoto koncernu.
Otázkou zůstává, proč se právě tyto produkty nedostaly do České republiky. To, že kvalita potravin v ČR není valná je známý fakt, nicméně si myslím, že toto nemusí být ten hlavní důvod. Možným důvodem je potravinářská lobby. Přeci jen výrobce tradiční černé limonády dříve sloužící jako lék na žaludek investoval poměrně velké finanční prostředky na to, aby zpropagoval svoji ZERO verzi. Bude tedy čekat s reklamou a vtrhne právě v době, kdy tato kampaň ve střední Evropě odezní. Zde si dovolím malou poznámku. Proč propagace ZERO verze? Jednoduše, 1 kg umělého sladidla je přeci daleko levnější, než 200 kg cukru. Co na tom, že to zrovna dvakrát lidem neprospívá.
Proč až nyní
To je kardinální otázka, nicméně odpověď je nasnadě. Někomu se jednoduše nelíbí, že by mohlo něco vyřadit ze hry "tradiční" sladidla. V roce 1985 vyšla studie, která prokazovala, že steviol je mutagenem (steviol je látka získaná ze steviosidu a rebaudiosidu, dvou nejsladších steviolů z rostlinky). Tato studie byla ovšem později kritizována za způsob provedení a dementována.
V roce 1991 byla stévia napadena u FDA pro svoji údajnou toxicitu. To vše definováno jako "obchodní žaloba". Celé čtyři roky trvalo, než tento případ vzal svého konce a od roku 1995 byla stévie zařazena mezi doplňky stravy.
Další studie ukázaly, že stévie zvýšila citlivost na insulin u pokusných krys a může dokonce zvýšit produkci insulinu. Tím napomáhá ke snížení projevů cukrovky a jejích metabolických projevů. Navzdory mnoha dalším studiím, které prokazují zdravotní nezávadnost, se to vládním organizacím nezdá dosti průkazné a volají po dalším výzkumu, který by vyvrátil toxicitu výrobků.
V roce 2006 Světová zdravotnická organizace (WHO) připravila nové studie na zhodnocení nezávadnosti stévie. Ukázalo se, že steviocid může mít pozitivní vliv na některé osoby trpící hypertenzí nebo cukrovkou typu dva, a že neuvolňuje mutageny. Léčebné účinky přesto vyžadují ještě další zkoumání. Cukrovka byla léčena v Jižní Americe stévií již stovky let a také v Japonsku, kde je ve značné míře používaná již od 70. let se neprojevily žádné zdravotní komplikace.
Stévie v suplementech
Zde se zdá, že by stévia mohla mít úspěch. Suplementový průmysl je již poměrně na hraně, těžko se přichází s něčím novým a ve smyslu hesla: "tonoucí se stébla chytá", využijí zřejmě výrobci módní vlnu stévie pro to, aby opět osvěžili a "ozdravili" svoje značky suplementů a vlajkové lodě ve svých portfoliích. V tomto případě je to velmi dobře. Již dnes najdete proteinové přípravky, které se pyšní právě tím, že obsahují jako sladidlo stévii a my budeme jenom doufat, že se nejedná o jednu z klasických módních vln.
