Vegan, vegetarián, fruitarián - jak se zorientovat

Moderní výživové postupy nabízí možnost vynechat ze své stravy jednu ze složek výživy, která je pro nás od pradávna přirozená, nicméně aktuálně velmi eticky problematická. Tou je maso a živočišné produkty. Jak se zorientovat ve výživových směrech?

Vegan, vegetarián, fruitarián - jak se zorientovat

Podívejme se jednotlivě na různé formy vegetariánství tak, jak je můžeme i sami využít ve své stravě a v jídelníčku. 

SEMIVEGETARINÁSTVÍ

Semivegetariánství je nejmírnější formou vegetariánství. Někteří autoři tento způsob výživy dokonce za vegetariánství nepovažují. Jeho základem jsou potraviny rostlinného původu doplněné o nízkotučné mléčné výrobky, vejce a občasnou konzumaci ryb a drůbeže (méně než jedenkrát týdně). Jediné, co semivegetariáni odmítají, jsou červené druhy masa a samozřejmě také uzeniny. Semivegetariánství je velmi rozšířené v západní Evropě a Americe. Tento způsob výživy se ztotožňuje s antisklerotickou (racionální) dietou a se současnými názory na zdravou stravu. Je tedy považován za optimální pro osoby s ukončeným růstem. Vzhledem k tomu, že bílé maso obsahuje méně železa než tmavé, měli by semivegetariáni hledat další jeho dobré zdroje (vejce, brambory, rajčata) nebo použít železo ve formě doplňku (neměli by ale překračovat doporučenou dávku).              

LAKTO‑OVO‑VEGETARIÁNSTVÍ

Lakto‑ovo‑vegetariáni jedí stravu založenou na obilovinách, zelenině, ovoci, luštěninách a semenech. Vedle potravin rostlinného původu běžně konzumují také vejce, mléko a mléčné výrobky, ale nepřijímají žádné maso, uzeniny, drůbež ani ryby. Tato dieta se dá upravit tak, aby kryla potřebné dávky všech živin. Lakto‑ovo‑vegetariáni tedy vůbec nemusí trpět nedostatkem bílkovin a vitaminu B12. Problematický je, stejně jako u semivegetariánů, příjem železa a kvůli absenci ryb i příjem jódu, který mimo jiné ovlivňuje intelektové schopnosti člověka a na jeho deficit reaguje zvláště negativně organismus ve vývinu.

LAKTO‑VEGETARIÁNSTVÍ

Lakto‑vegetariáni z živočišných potravin konzumují pouze mléko a mléčné výrobky (jogurty, sýry). I při tomto způsobu výživy je sice možné zajistit tělu dostatek kvalitních bílkovin, ale je to už složitější a je také potřeba, aby člověk, který se takto stravuje měl o své výživě hlubší znalosti. S tím, jak se zužuje možnost výběru potravin, totiž stoupá pravděpodobnost deficitu některé z živin.
Řada lidí se uchyluje k pohodlnějším řešením a místo přípravy pestrého vegetariánského jídelníčku, sklouzne k opakovanému pojídání pečiva (často sladkého), přeslazených müsli tyčinek s polevami a sušeného ovoce nebo ořechů v tzv. „jogurtových“ polevách. Tento příklad  má doložit, že mnohdy nezáleží na výživovém stylu, který si zvolíme, ale na tom, jakým způsobem k němu budeme v praxi přistupovat.

VEGANSTVÍ

Vegani, neboli striktní vegetariáni, odmítají veškeré potraviny živočišného původu (včetně medu). Veganská strava může přinášet určitá rizika podvýživy. Problematické je zejména dodržení doporučené dávky a kvality bílkovin. Je sice možné zajistit dostatek bílkovin, ale jsou k tomu potřeba určité nutriční znalosti. Příjem esenciálních aminokyselin je velmi závislý na jejich pestrosti, kdy neplnohodnotná, nejvíce užívaná obilná bílkovina se musí kombinovat například s luštěninami nebo se sójovou bílkovinou, které dohromady poskytují kompletní bílkovinu (všechny důležité aminokyseliny), aby se zamezilo karenci některých esenciálních aminokyselin.

Při veganské výživě navíc často hrozí nedostatek energie, tuků a jejich doprovodných složek (např. lipofilních vitaminů) a samozřejmě také minerálních látek, zejména železa a vápníku, popřípadě i zinku a mědi. Závažným problémem je nedostatek vitaminu B12, který je obsažen pouze v potravinách živočišného původu, proto by jej měli vegani přijímat formou doplňku. To však často z ideových důvodů odmítají a tím se vystavují riziku vzniku perniciózní anemie. Na druhé straně může být v nadbytečném množství zastoupena vláknina (nad 60g za den, což je dvojnásobek doporučené denní dávky), která může výrazně snížit absorpci a využitelnost živin, například vápníku, železa či zinku. 

FRUITARIÁNSTVÍ

Velmi zvláštním typem veganské výživy je fruitariánství (tzv. ovocné diety). Tento (naštěstí okrajový) výživový směr je založený pouze na různých druzích syrového nebo sušeného ovoce doplněného v malém množství i ořechy. Dlouhodobější dodržování této stravy musí nutně vést k nedostatku proteinů, vitaminů skupiny B a minerálních látek.     

Dá se říct, že forem vegetariánství je poměrně hodně, kadžý má své pro a proti. Pokud se podívám na člověka jako tvora žijícího od pradávna na této planetě. Tak ho považuji za všežravce, který by jistě maso ve své stravě měl mít. Nicméně zcela stejně chápu etický problém v konzumaci masa a souhlasím s ním. Zvířata nemohou za to, že se je snažíme jíst. Pokud je chováme pro maso, nemůžeme je považovat za náš majetek, i přesto si jejich životy nárokujeme. Kde tedy hledat tu rovnováhu?