Stévie a sukralóza patří mezi nejoblíbenější sladidla, která mají prakticky nulovou kalorickou hodnotu. Obě tvoří základ pro ochucení proteinových nápojů, dietních limonád či alternativních sladidel pro diabetiky. Dá se říct, které z těchto dvou sladidel je pro pravidelné užívání vhodnější?
Sukralóza je nízkokalorické sladidlo příbuzné cukru
Sukralóza je z chemického hlediska příbuzná klasickému cukru. Její struktura je však pozměněna třemi atomy chloru, díky kterým je sukralóza oproti cukru přibližně 600x sladší. Jestli máte rádi přírodní potraviny, se sukralózou kamarádi nebudete. V přírodě se totiž sukralóza přirozeně nevyskytuje, jde o zcela synteticky vytvořenou látku.
- Jaký mají umělá sladidla vliv na zdraví? To jsme rozebrali v článku tady.
Jak sukralóza ovlivňuje lidské tělo?
Že sukralóza není přírodního charakteru sice nemusí působit na první pohled sympaticky, ale stále to ještě nic nemusí znamenat. Takových látek totiž ve stravě jíme celou řadu. Po konzumaci potraviny s obsahem sukralózy se jí vstřebává asi 14 %, zbytek je z těla ihned vyloučený.
Hned několik studií na myších ukázalo, že konzumace sukralózy může vést k narušení střevní mikroflóry. Často se však jednalo o dávky, které jsou za hranicí běžného užívání. Obavy se ale ve studiích na lidech prozatím nepotvrdily. Vědci zkoušeli podávat 780 mg sukralózy denně a po týdnu užívání nepozorovali žádné narušení střevní mikroflóry. Nutno dodat, že v jednom proteinovém nápoji přijmeme sukralózy ještě sotva desetinu z tohoto množství.
Stévie je sladidlo přírodní. Co to znamená?
Stévie sladká je rostlina, která je jihoamerickým domorodcům známá již po staletí. V jejích listech je vysoký obsah steviosidu a rebaudiosidu A – látek, které jsou stejně jako sukralóza sladší než cukr, v tomto případě asi 200–300x.
V Evropě si stévii můžeme běžně koupit od roku 2011, kdy bylo její použití schváleno. Setkat se s ní můžeme nejčastěji ve dvou podobách:
Sušené listy stévie. Listy stévie obsahují asi 5–10 % steviosidu a necelá 2–4 procenta rebaudiosidu A (látek se sladivým účinkem). Jedná se o přírodní formu stévie, která ovšem není tolik sladivá a má mírně lékořicovou chuť.
Steviol‑glykosidy. Podstatně běžnější je stévie ve formě extraktu steviosidu a rebaudiosidu A. Dle norem musí extrakt obsahovat alespoň 95 % steviol‑glykosidů (75 % steviosidu a rebaudiosidu A). Extrakt sladí v porovnání s práškem podstatně více, má také méně výraznou pachuť.
Jak stévie ovlivňuje lidské tělo?
Hlavními účinnými složkami stévie jsou steviol‑glykosidy – především zmíněný steviosid a rebaudiosid A. Steviol‑glykosidy vykazují antioxidační vlastnosti, dokonce bývají dávány do souvislosti se zlepšením metabolismu cukrů. Některé studie se také zabývají jejich pozitivním vlivem na stav dutiny ústní.
Všechny pozitivně vypadající studie je ale potřeba brát s určitou rezervou. Většina experimentů totiž probíhá na myších a použité dávky jsou často mnohonásobně vyšší, než kolik stévie si v průměru dáte do čaje nebo proteinového nápoje.
Chcete se dozvědět více o působení stévie na lidský organismus? Přečtěte si náš další článek Je stévie cestou za zdravějším životním stylem?
Co si z toho vzít?
Sukralóza patří mezi nejoblíbenější nízkokalorická sladidla, která se běžně používají pro ochucení proteinových nápojů či dietních limonád. Ačkoliv některé studie poukazují na negativní vliv na lidskou střevní mikroflóru, prozatím není prokázáno, že by tomu tak bylo u lidí v běžných dávkách.
Stévie je sladidlo přírodní, hlavní sladivou schopnost mají steviol‑glykosidy (steviosid a rebaudiosid A). Dá se koupit v obchodech se zdravou výživou, najdeme je ale i v kvalitnějších proteinových nápojích nebo dietních ledových čajích.
Tak či tak se zdá, že obě sladidla jsou pro lidskou konzumaci zcela bezpečná. Při běžných dávkách se není třeba obávat negativních zdravotních účinků, ty se totiž mohou projevovat teprve až u vysokých dávek a pozorovány byly především na myších.
