The Game Changers: Musíme se pro zdraví a špičkový sportovní výkon stát vegany?

Petr Loskot
Petr Loskot před 7 dny
The Game Changers: Musíme se pro zdraví a špičkový sportovní výkon stát vegany?

Velký poprask v oblasti lidské výživy vyvolal nedávno vydaný dokumentární film The Game Changers, který pojednává o úžasných benefitech rostlinné stravy, zatímco na konzumaci masa a dalších živočišných produktů nenechává nit suchou. 

Výhody čistě rostlinné stravy jsou nám v dokumentu dokládány pomocí vědeckých studií, úspěchy elitních veganských sportovců, jednoduchými "pokusy" přímo ve filmu i vyvrácením zažitých stereotypů typu "Pokud chceš být silný, musíš jíst hodně masa."

Běžný člověk bez hlubších znalostí ve výživě tak může lehce nabýt dojmu, že rostlinná strava je pro naše celkové zdraví i fyzický výkon nejvhodnější a konzumací živočišných potravin si vlastně regulérně poškozujeme zdraví. 

Jenže jsou všechna tvrzení ve filmu skutečně uvedena pravdivě a bez vytrhávání z kontextu, nebo by si zasloužila být vysvětlena objektivněji?

13 zavádějících momentů dokumentu The Game Changers a jejich objektivní vysvětlení

1. Gladiátoři, elitní starověcí bojovníci, byli vegani

Na začátku filmu zaznívá tvrzení, že gladiátoři se živili čistě rostlinnou stravou. Gladiátoři by se s jistou dávkou nadsázky dali připodobnit k dnešním elitním sportovcům. A i mezi nimi existují sportovci, kteří preferovali/preferují striktně veganskou, nebo alespoň vegetariánskou stravu. 

Jak je to s těmi gladiátory? Nejedli náhodou hlavně to, čeho byl dostatek? 

Dokument se opírá o data z této studie, ve které byly analyzovány ostatky starověkých gladiátorů z města Efesu. Obsah stroncia, síry, dusíku a izotopů uhlíku v kostech nám totiž může leccos napovědět o skladbě jejich jídelníčku. 

Ačkoliv se u většiny gladiátorů prokázal vysoký obsah stroncia svědčícího pro vyšší příjem potravin rostlinného původu (ječmen, jáhly, fazole faba), objevily se i vzorky s vyšším zastoupením síry a odlišných izotopů uhlíku, což jsou naopak důkazy pro častou konzumaci živočišných produktů, zejména ryb. Efez se totiž nacházel na pobřeží.

Z toho lze usuzovat, že gladiátoři z oblasti Efesu jedli skutečně spíše rostlinnou stravu, (ostatně tak jako většina lidí v době starověku, protože živočišných produktů bylo pomálu), prostě to, čeho bylo dostatek a bylo to levné, jenže ve svém jídelníčku měli určitě i živočišné produkty

Bohužel tato informace o celkovém kontextu stravy ve starověku v dokumentu The Game Changers nezaznívá, a naopak to vyznívá tak, že gladiátoři jedli pouze rostlinou stravu.

Proč gladiátoři opravdu nevypadali jako moderní atleti nebo hollywoodští herci?   

  • Postavy gladiátorů však také zřejmě vůbec nebyly tak estetické, jak je nám prezentováno např. v kultovním filmu Gladiátor v podání Rusella Crowa nebo kterými se mohou pyšnit dnešní atleti.
  • Gladiátoři měli zřejmě ve skutečnosti spíše vyšší množství tělesného tuku, který je do jisté míry chránil před možnými zraněními z boje, čemuž mohla přispívat právě strava bohatá na příjem sacharidů převážně z rostlinných potravin a možným nedostatkem bílkovin.

Kteří "moderní gladiátoři" se hlásí k veganství?

  1. mnohonásobný olympijský vítěz v plavání Murray Rose 
  2. světový rekordman a olympijský vítěz Carl Lewis 
  3. držitel amerického rekordu ve vzpírání Kendrick Farris
  4. naturální kulturista Mischa Janiec 
  5. IFBB profesionál Nimai Delgado

Nejen z toho lze usuzovat, že i profesionální sportovci mohou být při dobře nastavené stravě vegany.

[Instagram]

2."Maso a bílkoviny jsou palivem pro sportovní výkon" a věří tomu stále mnoho sportovců, tvrdí dokument

Dále je nám nachystán předpoklad, podle kterého prý stále mnoho sportovců věří, že bílkoviny jsou hlavním zdrojem energie pro naše svaly a jejich velký příjem je nezbytný pro optimální výkon a sílu. 

Autoři dokumentu se snaží rozšířit myšlenku, že atleti konzumující živočišné produkty mohou mít problém s adekvátním příjmem sacharidů a zásobami svalového glykogenu, zatímco sportovci na rostlinné stravě budou mít sacharidů dostatek, což pro ně přináší velkou výhodu, kterou se snaží podtrhnout výčtem úspěšných atletů na veganské stravě, kteří konečně prozřeli. 

Ve vědeckém prostředí se tomu říká konfirmační bias, vždycky najdete důkazy, které potvrzují vaše myšlenky.

Pro maximální sportovní výkon jsou potřebné sacharidy, nikoliv bílkoviny

Je pravda, že ještě v 19. století německý biochemik Leibel razil myšlenku, že právě proteiny jsou hlavním palivem pro naše svaly. 

  1. Více než století výzkumu v této oblasti jednoznačně potvrdilo, že hlavním palivem pro naše svaly jsou sacharidy (svalový glykogen) a mastné kyseliny z tuků
  2. Aminokyseliny (stavební látky bílkovin) slouží jen jako stavební látka a při fyzické zátěži poskytují pouze malé procento energie, případně z nich může tělo pracně vytvořit glukózu v procesu glukoneogeneze.

Jak zní aktuální výživová doporučení pro sportovce od uznávané American College of Sports Medicine? 

  • příjem sacharidů se může při vysoké fyzické zátěži blížit hodnotám atakujícím 12 g/kg tělesné hmotnosti za den
  • příjem bílkovin je doporučován v rozmezí 1,2–2,0 g/kg tělesné hmotnosti a při kalorickém deficitu se navíc potřeba bílkovin může nadále zvyšovat

Příjem bílkovin je důležitý, hlavní roli ve výživě sportovce ale hrají sacharidy...

Celkový příjem sacharidů je doporučován několikanásobně větší než příjem bílkovin. Nezřízená konzumace živočišných či rostlinných bílkovin je pro každého naprosto zbytečná...

Ve výživových doporučeních nenajdeme ani zmínku o tom, že adekvátního příjmu sacharidů a glykogenových zásob dosáhneme pouze na rostlinné stravě, nebo informaci, že nejdůležitější živinou pro sportovní výkon jsou bílkoviny. 

Sportovec nemusí být pouze na rostlinné stravě, aby mu zajistila dostatek sacharidů i bílkovin pro optimální sportovní výkon 

  • Tvrzení o tom, že sportovci konzumující živočišné produkty nemusí být schopni dostatečného příjmu sacharidů, je silně zavádějící a nepravdivé.
  • Se základními znalostmi o výživě a zdrojích základních živin v potravinách dosáhneme jejich dostatečného příjmu velmi snadno i na běžné smíšené stravě, kterou se stravuje naprosto drtivá většina současných elitních sportovců.
1575307802_a_4038.jpg

3. Živočišné bílkoviny nejsou o nic lepší než ty rostlinné. Proč bychom je tedy měli nadále jíst?

Bílkoviny se však řeší i v dalším průběhu dokumentu. Z úst Dr. Loomise zaznívá, že stále mnoho lidí věří tomu, že, abychom se stali velkými a silnými nebo abychom mohli sportovat na vrcholové úrovni, musíme jíst živočišné proteiny.

"Jak můžeš být silný jako býk, když nejíš žádné maso? A vy jste někdy býka viděli jíst maso?"

Všechny proteiny prý navíc stejně pochází z rostlin, které přijímají i zvířata, jejichž maso běžně konzumujeme. Hovězí dobytek, vepři i kuřata jsou pouhými "prostředníky", takže nezáleží na tom, z jakých zdrojů bílkoviny přijímáme.

Tento fakt by navíc perfektně prakticky potvrzoval i strongman Patrik Baboumian, další z úspěšných veganských sportovců představený v dokumentu, kterého se prý lidé ptali: "Jak můžeš být silný jako býk, když nejíš žádné maso?" on odpověděl: "A vy jste někdy býka viděli jíst maso?"

Živočišné a rostlinné bílkoviny nejsou stejné. Proč jsou živočišné bílkoviny "lepší" a jak je co nejlépe nahradit pomocí rostlinné stravy? 

Proti tvrzení, že zvířata všechny proteiny přijímají z rostlinné stravy (nebo prostřednictvím masa jiných živočichů, kteří se živili rostlinami), nelze nic namítnout. 

Jenže s předešlým tvrzením o rovnocennosti už tak úplně souhlasit nemůžeme. 

V čem jsou rozdíly mezi živočišnou a rostlinnou bílkovinou? Ty odkrývá hodnotná review:

  1. Živočišné bílkoviny obsahují více esenciálních aminokyselin (EAA) než rostlinné
  2. Živočišná bílkovina obsahuje vyváženější spektrum aminokyselin, které člověk dokáže lépe využít pro budování vlastních tělesných proteinů
  3. Zdroje živočišných bílkovin jsou lépe stravitelnější než ty rostlinné
  4. Živočišné bílkoviny (až na malé výjimky) stimulují tvorbu nových svalových bílkovin efektivněji než ty rostlinné, a to díky vyššímu zastoupení EAA a leucinu
  5. Zdroje živočišných bílkovin obsahují další živiny, na které je buď rostlinná strava chudá, nebo je z těchto zdrojů špatně využíváme (zinek, železo, vitamin B12, EPA a DHA).
  6. Býložravci jsou navíc na rostlinnou velmi dobře adaptováni, aby z ní dokázali vstřebat maximum. Určitě si vzpomenete na učivo základní školy, že např. dobytek má 4 žaludky, které člověk postrádá.

Pořádně promazaný toast arašídovým máslem může mít sice stejně bílkovin, ale co jejich kvalita a výsledná energetická hodnota jídla?

Rozdíly mezi rostlinnými a živočišnými bílkovinami jsou v dokumentu jaksi opomenuty, což je podpořeno ještě tvrzením, že obsah bílkovin ve 3 středních vejcích nebo 85 g hovězího masa je prakticky totožný jako v hrnku vařených luštěnin nebo 2 plátcích toustového chleba s arašídovým máslem, takže je vlastně jedno, z jakých zdrojů bílkoviny čerpáme. 

Navíc nikde nepadla zmínka ani o dalších živinách a celkové energii, kterou prostřednictvím těchto 4 potravin přijmeme. A to jsou opravdu velké rozdíly.

Mohou se rostlinné bílkovin vyrovnat těm živočišným po stránce aminokyselin? 

Ano, ale pouze za předpokladu, že:

  • Výrazně vyšším příjmem rostlinných bílkovin oproti živočišným můžeme dorovnat nižší obsah esenciálních aminokyselin i leucinu a do jisté míry také obejít obsah limitních aminokyselin, a tak vyrovnat jejich anabolický potenciál.
  • Jistým problémem, který nelze opomenout, je však fakt, že v rostlinné říši nemáme téměř žádné čisté izolované zdroje bílkovin jako u potravin živočišných, takže pro nutné zvýšení příjmu rostlinných bílkovin musí jít ruku v ruce i zvýšený příjem sacharidů (z obilovin a luštěnin) a celkové energie, což může být problém u sportovců s vysokou potřebou bílkovin (např. kvůli vysoké tělesné hmotnosti nebo redukční dietě). Řešením by byl příjem izolovaného proteinu z doplňků stravy, nicméně i to může být problém u některých veganů, kteří striktně odmítají i užívání doplňků stravy.

Živočišné bílkoviny nejsou nutností pro to stát se velkým a silným, ale jsou kvalitnější než ty rostlinné...

Živočišné bílkoviny nejsou nutností pro to stát se velkým a silným, nicméně v praktické rovině můžeme narážet na tyto problémy o to více, pokud bílkoviny potřebujeme více nebo je potřebujeme rychle strávit. Proto to s živočišnými bílkovinami půjde o poznání snadněji než s bílkovinami rostlinné říše. 

Tato úskalí měla v dokumentu věnovanému sportovní výživě rozhodně také zaznít.

1575308450_a_4038.jpg

4. Diaz porazil McGregora, protože Diaz je vegan a McGregor jedl moc masa

Dokument nám bohužel servíruje další argumentační faul. Ten se týká ožehavého 1. souboje UFC zápasníků Conora McGregora a Nata Diaze. 

Informace jsou zde podány způsobem, který nahrává takovému vnímání reality, že Diaz vyhrál hlavně díky tomu, že je vegan, zatímco McGregor prohrál kvůli tomu, že devět dnů před zápasem začal jíst 2 stejky denně, protože věřil, že právě maso mu přinese rozhodující sílu do souboje.

Proč ale dokument neosvětlil také fakt, že Diaz: 

  1. měl díky triatlonovému tréninku lepší kondici na delší utkání, 
  2. rozdíl v tělesné hmotnosti mezi nimi dával výhodu Diazovi, 
  3. nebo zmínku o tom, že druhý zápas vyhrál právě McGregor

A co těch 11 zápasů, které předtím v UFC Diaz prohrál. Byl snad poražen ještě lepšími veganskými fightery, než je on sám? 

Jíst přehnaně velké množství masa kvůli víře v jeho výkon zvyšující schopnosti? Nesmysl...

Je samozřejmé, že ani McGregorovo počínání v podobě přisuzování téměř "magických" vlastností masu a jeho konzumaci před zápasem nemůžeme obhajovat. Pokud ve svém jídelníčku nekladl důraz na příjem dalších makroživin, zejména sacharidů i kvalitních tuků, mohlo to mít dopad na jeho celkovou výkonnost. Conorovi bychom tak doporučili jediné: svoji výživu konzultovat s opravdovým odborníkem.

5. Kendrick Farris, Morgan Mitchell a další elitní atleti na rostlinné stravě. Jak ovšem dopadli na Olympiádě?

Dalším příkladem veganského sportovce je Kendrick Farris, držitel amerického rekordu ve vzpírání, což je jistě skvělý výsledek. 

  • Na absolutní světovou špičku mu vždy něco chybělo. Na Letních olympijských hrách v roce 2008 skončil na 8. místě, v roce 2012 byl 10. a v roce 2016 se umístil na místě 11. 

Podobně tomu je i u australské sprinterky Morgan Mitchell, která je bývalou mistryní Austrálie v běhu na 400 m. 

  • Na poslední Letní olympiádě to bylo 24. místo. 

Bezpochyby působivé výkony, což představuje další důkazy o tom, že i elitní sportovci mohou být vegany, jak se ovšem stravovali závodníci, kteří se umístili lépe než oni?

1575314679_a_4038.png

6. Naturální kulturista Mischa Janiec nebo IFFB PRO Nimai Delgado jsou důkazem, že i na veganské stravě lze budovat svaly. To ovšem jde minimálně stejně dobře i na smíšené stravě

Mezi veganské sportovce se řadí i svalnatí borci Mischa Janiec nebo Nimai Delgado, kteří veganskou stravu argumentují hlavně z toho pohledu, že obsahuje dostatečné množství sacharidů, které jsou prý pro kvalitní tréninky a budování svalové hmoty zásadní. 

  1. Mischovi všichni říkali, že veganská strava obsahuje příliš mnoho sacharidů, takže nikdy nebude dostatečně vyrýsovaný, jako by byly sacharidy právě tou živinou, kvůli které bychom nemohli být vyrýsovaní. Jak však víme, hubnutí je dáno kalorickým deficitem, nikoliv % přijímané energie ze sacharidů či tuků, a tak i správně nastavený kalorický příjem na veganské stravě povede k brutální vyrýsovanosti.
  2. Realitu dále zkresluje i Nimai Delgado, IFFB PRO Men´s Physique, který tvrdí, že kulturistická strava je typicky velmi chudá na sacharidy. On se naopak i na soutěži cítí skvěle, a to zejména díky sacharidům z veganské stravy, které si dopřává i v den soutěže.

Ve fitness stravě nedostatek sacharidů rozhodně nehrozí. Jak zní doporučení pro jejich příjem? 

  • Když se podíváme na doporučení pro příjem sacharidů v silových sportech, kulturistiku a fitness nevyjímaje, uvidíme rozmezí 3–7 g/kg TH, i když v závěru přípravy na soutěž může být samozřejmě ještě nižší. To však silně odporuje tvrzení Delgada výše.

Samozřejmě, že TOP atleti mohou být na veganské stravě. Je ale zapotřebí zkreslovat realitu a "míchat jablka s hruškama"?

Pro podporu tohoto "sacharido-veganského" pohledu na věc je navíc citována studie, kde sportovci na stravě s běžným obsahem sacharidů nabrali více svalů než sportovci na ketogenní stravě. Srovnávat tady ketogenní dietu jako zástupce typického "živočišného" stravování se stravou s běžným zastoupením sacharidů, která v této studii navíc vůbec nebyla veganská, je opět silné účelové zkreslení reality

Zároveň samozřejmě platí, že pokud o stravě něco víme a jídelníček si umíme vhodně nastavit, i na veganské stravě můžeme vypadat po svalové stránce sakra dobře.

To, že TOP atleti mohou být na veganské stravě, ani odborníci z řad vědců nerozporují, takže i v odborné literatuře můžeme najít odborné články věnující se tématu "veganský atlet"

Dokument je však podán tak, že veganství je jedinou cestou k tomu, jak být ve svém sportu nejlepší. To ale není pravda, neboť drtivá většina sportovců nejlepších výsledků dosahuje na smíšené stravě.

Dokument se tak snažil úplně obrátit realitu a na stovky a tisíce těchto úspěšných světových sportovců jakoby úplně pozapomněl. 

  1. Co třeba takový fenomenální Usain Bolt známý svou láskou ke kuřecím nugetkám
  2. držitelka nejstaršího atletického světového rekordu Jarmila Kratochvílová v běhu na 800 m, 
  3. či historicky nejlepší Evropan v NHL Jaromír Jágr

Ti všichni během své úspěšné kariéry svoji stravu stavěli na živočišných produktech.

[Instagram]

7. Burrito experiment s krevní plazmou. Masité burrito poškozuje cévy a snižuje erekci, fazolové nikoliv...

Experiment 1: Masové vs. rostlinné burrito. Je špatně, když máme mléčně zabarvenou krevní plazmu po jídle s masem? 

Po kapitole sportovních výkonů se dokument začíná stáčet i na téma rostlinné stravy a jejího vlivu na naše celkové zdraví. K tomu si hned zpočátku vybírá manipulativní experiment "Vliv konzumace masového, nebo fazolového burrita na barvu naší krevní plazmy". 

Rostlinné burrito podpoří sportovní výkon i zdraví cév více než masové. Je to možné? 

Dr. Robert Vogel, velký zastánce rostlinné stravy, si pozval do své ordinace 3 mladé hráče amerického fotbalu. Vysvětluje jim, že příjem stravy před fyzickou zátěží může mít dramatický vliv na jejich výkon, protože určité látky ve stravě mohou mít vliv na to, jak budou naše cévy (cévní endotel) schopné reagovat na zátěž tím, že se roztáhnou, takže jimi bude moci proudit více krve i kyslíku k pracujícím svalům. 

Podle Vogela rostlinné proteiny a tuky mají schopnost podporovat tuto roztažitost cév a snižovat jejich zánětlivost, zatímco živočišné tuky a proteiny pravý opak.

  1. Hráči dostali první den experimentu na snídani masové burrito a druhý den burrito fazolové. 
  2. "Škodlivost" masového burrita tak měla být dána tím, že krevní plazma po odebrání krve byla po jeho konzumaci více zakalená (mléčná), nikoliv takřka průhledná jako po burritu fazolovém. 

Proč je zabarvení krevní plazmy mléčnou barvou naprosto normální fyziologickou reakcí organismu?

  1. V masovém burritu bylo zřejmě více tuku, který pak byl ve formě tzv. chylomikronů transportován krví jako zdroj energie pro naše tkáně. Právě tyto chylomikrony byly zodpovědné za typické zbarvení krevní plazmy po příjmu jídla bohatého na tuky, což je naprosto normální jev. 
  2. V krvi navíc sportovcům nebyly měřeny vůbec žádné látky s nějakým vztahem k cévní roztažitelnosti nebo zánětlivosti. Dr. Vogel poté nekriticky spojil, že zakalení krevní plazmy po konzumaci živočišného jídla může za horší roztažitelnost cév, a tím i horší fyzický výkon po takovém jídle. 

Živočišné potraviny v kontextu racionální stravy nejsou pro naše zdraví problémem. Důležité je dbát na kvalitu potravin 

  • V dokumentu jsou pak citovány 2 studie, které mají ukazovat na domnělou škodlivost živočišných potravin na cévní endotel. V těchto studiích se však jedná o vliv na cévy po požití vysokotukového jídla obecně.
  • Poslední třetí studií je zde práce o avokádu, kde avokádo vykazuje protizánětlivý a celkově ochranný efekt na zdraví cév oproti hamburgeru, což nás asi díky odlišné skladbě mastných kyselin obou potravin i ne zrovna šetrné tepelné úpravě masa moc nepřekvapí. Navíc je studie financována společností zabývající obchodem s avokády, což ale zrovna v tomto případě asi na výsledky studie nemá žádný významný vliv.

Jako by však Dr. Vogel i tým dokumentaristů zcela zapomněl na studie, kde živočišné potraviny (nízkotučné mléčné výrobky, ryby, dokonce i obávané červené maso) v kontextu racionální stravy k těmto negativním efektům na zdraví cév vůbec nevedly. Škoda, mohli bychom mít díky tomu trochu vyváženější pohled na tuto problematiku.

obrázek z gannikus.de

Experiment 2: Masové vs. rostlinné burrito a vliv na erekci. Zaručí rostlinná strava spokojenější sexuální život?

Jenže ve filmu šli ještě dále, a tak chtěli "špatný" vliv masa na cévy podtrhnout i dalším ožehavým experimentem. Dr. Spitz, odborník na mužskou urologii zastávající veganskou stravu, tak chtěl těmto třem šťastlivcům ukázat, že skladba večeře může mít dramatický vliv na délku, četnost a tvrdost spontánních erekcí během následné noci

Rostlinné burrito k večeři? Podle dokumentu Game Changers delší, četnější i tvrdší erekce

  1. Opět masové, nebo veganské burrito jako večeře na dva různé dny a vliv těchto jídel na zmíněné parametry. 
  2. A výsledek? Rostlinné burrito "překvapivě" vedlo k delším, četnějším i tvrdším erekcím než burrito masové u všech třech mužských respondentů.

Můžeme těmto výsledkům "studie" jen tak věřit? 

Je zajímavé, že závažnější tvrzení se dokumentaristé snaží téměř vždy podpořit citovanými studiemi (i když už víme, jak to s jejich objektivitou je), jenže v tomto případě nás má přesvědčit pouhý experiment v dokumentu. 

Tady prostě něco nehraje a my jednoduše vůbec nemusíme takovému kostrbatému důkazu věřit. Lepší výsledky erekce na rostlinné stravě však mohly být dány jednoduše náhodou, ale i dalšími okolnostmi. Ve studii nebyly kontrolovány další faktory, které mohly erekci mezi dvěma dny významně ovlivnit, a to fyzická aktivita, psychický stav nebo celková únava.

8. Vegani mají i přes velkou konzumaci sóji stejnou hladinu testosteronu, a dokonce nižší hladinu stresového kortizolu než masožravci

1. Testosteron u veganů a všežravců. Existuje nějaký praktický rozdíl?

Po Burrito experimentu volně navazuje téma "veganská strava a hormony". Tato část dokumentu začíná dvěma studiemi, ve kterých se uvádí, že vegani mají stejné celkové hladiny testosteronu jako muži na smíšené stravě. 

Nicméně bílkoviny vázající testosteron v krvi – SHBG mají vegani o 19 % více než nevegani. V krvi jim tak ve skutečnosti koluje o něco málo méně (3 %) volného testosteronu schopného účinku než u všežravců (masožravců), nicméně v konečném vlivu na náš organismus to nehraje prakticky žádnou roli. 

Pro hlavního průvodce dokumentem Jamese Wilkse je to velké překvapení, protože často slýchával, že sója, která je v jídelníčku veganů velmi rozšířená, snižuje testosteron díky obsahu tzv. fytoestrogenů. Jenže my v dnešní době víme, že konzumace sóji na testosteron skutečně nemá vliv.

2. Hrozí vyšší příjem estrogenů z živočišných výrobků?

Sója je podle dokumentaristů v pohodě, ale co takové mléčné výrobky? Objevuje se tu studie, ve které příjem kravského mléka vede ke zvýšení hladin estrogenů při současném snížení testosteronu. 

Ano, mléko a mléčné výrobky skutečně obsahují estrogeny ve stopovém množství, nicméně podle jedné z nejnovějších review na toto téma příjem estrogenů z mléka nemá z dlouhodobého hlediska žádný vliv na naše reprodukční funkce nebo vliv na vyšší riziko vzniku některých hormon–dependentních nádorů.

3. Zvyšuje živočišná strava hormon stresu kortizol, a rostlinná strava jej naopak snižuje?

Další odvážné tvrzení se týká hormonu kortizolu a vlivu stravy na jeho hladiny. Podle zmiňované studie strava s vyšším příjmem sacharidů vede ke snížení hladiny kortizolu a zvýšení hladiny testosteronu oproti dietě vysokoproteinové. 

  1. Dieta, která je v dokumentu označována za živočišnou (vysokoproteinová), měla ve studii příjem energie ze základních živin následující: 44 % (!) z bílkovin, 35 % ze sacharidů a 21 % z tuků. 
  2. Jak vidíme, příjem energie z bílkovin je opravdu vysoký. I strava silového sportovce takto vysoké % energie z bílkovin poskytuje jen velmi těžko. 
  3. "Rostlinná strava" měla zastoupení živin naprosto odlišné: 10 % energie z bílkovin, 70 % ze sacharidů a 20 % z tuků. 

Opravdu z toho můžeme usuzovat, že rostlinná strava vede ke zvýšení testosteronu a snížení kortizolu? 

Studie říká něco jiného: hlavní roli hraje poměr bílkovin a sacharidů, ve studii není zmínka, že by to bylo přímo vázáno na živočišné potraviny, a navíc je v jedné z diet až nerealisticky vysoký příjem bílkovin. Navíc se musíme ptát, zda by byly tyto změny v hormonech vůbec relevantní pro naše celkové zdraví.

1575309471_a_4038.jpg

9. Rostlinná strava je lepší díky tomu, že po červené řepě vzroste výkon v bench pressu

Dalším důkazem o výhodnosti rostlinné stravy má být review pojednávající o zlepšených výkonech v různých sportovních odvětvích, světě div se, po požití šťávy z červené řepy

Konkrétně v bench pressu, který je zde zmiňován obzvlášť, je zřejmě použita tato studie. Závěr studie ve filmu vyznívá tím způsobem, že díky řepovému džusu se zvýšila nazvedaná hmotnost sportovců ve studii o 16 %, ovšem bez bližšího vysvětlení, jak je to myšleno. Jedná se tak o maximální výkon pro 1 opakování, jak by se mohlo zdát, nebo něco jiného? 

Jak to bylo skutečně?

Ve skutečnosti je to celkově nazvedaná zátěž během 3 sérií s 60 % maxima pro jedno opakování. Cvičenci konzumující řepovou šťávu 6 dní před testovacím tréninkem si tak skutečně zvýšili svůj výkon. A důvod? Poměrně jednoduchý a v dnešní době relativně prozkoumaný. 

Obsažené dusičnany v řepě vedou ke zvýšené tvorbě oxidu dusnatého, který rozšiřuje cévy, což vyústí v lepší průtok krve, lepší zásobení svalů krví a kyslíkem a v některých studiích také zlepšení sportovního výkonu.

Ovšem dokazovat zrovna na tomto příkladu, že rostlinná strava je lepší než ta živočišná, tak tady si autoři dokumentu možná i trochu naběhli. Co kdybych vám řekl, že existují i látky živočišného původu, které zvyšují fyzický výkon, a dokonce prokazatelněji než dusičnany – kreatin a beta-alanin.

10. Živočišné potraviny způsobují zánět v těle, zatímco rostlinné potraviny ho snižují

Další oblíbenou mantrou zastánců rostlinné stravy je negativní vliv živočišných produktů na zánětlivost v těle. O co se jedná? 

  1. Díky akutní krátkodobé zánětlivé reakci můžeme vyléčit např. svoje svalové zranění, nebo se vypořádat např. s angínou. Krátkodobá zánětlivá reakce je tak prospěšná. 
  2. Jenže horší je to tehdy, když zánět probíhá dlouhou dobu a na úrovni celého těla. Právě tento faktor mohou prý živočišné potraviny zhoršovat. Chronický systémový zánět nízkého stupně je tak dáván do souvislosti s vyšším výskytem kardiovaskulárních chorob, cukrovky 2. typu a nádorových onemocnění. A podle Dr. Stolle jsou živočišné potraviny napěchované látkami podporujícími tento zánět. 

A co naše střeva? Má živočišná strava negativní vliv na zdraví našeho mikrobiomu?

Navíc zmiňuje jejich negativní vliv na náš střevní mikrobiom, který se konzumací např. masa mění k horšímu a dále podporuje zánět v těle. Rostlinné proteiny jsou naopak bohaté na antioxidanty, které v těle snižují zánět, zlepšují kvalitu mikrobiomu a podporují celkovou regeneraci organismu.

Své tvrzení podporují také jednou studií nevalné úrovně, kde se jejím účastníkům po zavedení veganské stravy + procedur vedoucích k navýšení pohybové aktivity snížil po 3 týdnech marker zánětlivosti organismu, tzv. C-reaktivní protein (CRP). Problém je ovšem v tom, že velké procento lidí účastnících se studie bylo vegany již před touto intervencí a tuto výchozí hodnotu měli i tak stejně zvýšenou. 

Co stojí za snížením zánětu? Ztráta tělesné hmotnosti a celkový aktivní životní styl

Tím hlavním faktorem, který ve skutečnosti ve studii vedl ke snížení CRP, tak nebyla veganská strava, ale redukce hmotnosti, která též způsobuje snížení CRP, a tím i dlouhodobého zánětu nízkého stupně, a to je také fakt, který si i v dalších studiích autoři dokumentu zřejmě neuvědomili. Podobného snížení CRP bychom tak dosáhli i při smíšené stravě s živočišnými potravinami.

1575309585_a_4038.jpg

11.  Živočišné bílkoviny zvyšují riziko kardiovaskulárních chorob a nádorů

1. Kardiovaskulární choroby. Jaký vliv na ně mají živočišné potraviny?

Dokument dále navazuje na popis zánětlivosti organismu spolu se souvislostí mezi živočišnou stravou a nemocemi oběhové soustavy a nádory. To zajímá každého, protože jsou to právě tyto nemoci, na které obyvatelé západního světa umírají nejčastěji. 

Průvodce dokumentem James Wilks tu dává do souvislosti infarkt svého otce a jeho celoživotní stravu založenou na živočišných produktech. Tuto jeho domněnku mu potvrzují i “nezávislí” odborníci, jako je např. zakladatel rostlinné Ornish diety Dr. Ornish a další. 

Postupně se tak dozvídáme, že problém živočišných potravin není pouze v obsahu nasycených mastných kyselin a cholesterolu, jejichž nadměrný příjem je považován za jeden z hlavních rizikových faktorů vzniku kardiovaskulárních chorob, ale i dalších látek – vysoce vstřebatelné hemové železo, TMAO (Trimethylamin-n-oxid) a látky vznikající při tepelné (nešetrné) úpravě masa (heterocyklické aminy a nitrosaminy). 

Co všechno má vliv na zánětlivost?

Tyto látky totiž zvyšují zánětlivost v našem těle a podporují vznik těchto chorob. No, zánětlivosti jsme se už ve článku dotkli – ve studiích by totiž neměla být sledována např. pouze konzumace masa, ale do statistické analýzy by měly být zahrnuty i další faktory životního stylu ovlivňující zánětlivost, jako je pohybová aktivita, tělesná hmotnost a BMI no a koneckonců i obvyklý tepelný způsob úpravy masa, ale i další potraviny, které s masem konzumujeme, tedy celkové výživové zvyklosti.

Když se poté podíváme na některé studie sledující konzumaci masa a její souvislost se zánětlivostí i po korekci právě na BMI a další faktory – dospějeme k závěru, že takový vztah neexistuje.

Zánětlivost snižují rostlinné i živočišné proteiny

Jiná studie navíc ukázala, že redukční diety se stejným obsahem celkové energie, které byly bohaté na obsah kvalitních proteinů (ať už rostlinných nebo živočišných), vedly ke stejnému snížení markerů zánětu

Z toho jednoznačně vyplývá, že na živočišné produkty nesmíme nahlížet takovou optikou jako v dokumentu, že jsou všechny stejné a potenciálně stejně škodlivé. Tam byl totiž podezřele často jako typický představitel živočišné stravy představován hamburger – synonymum pro výrazně průmyslově zpracované červené maso, které je v USA tak často konzumováno. 

Není maso jako maso. Zásadní je vybírat si maso co nejméně průmyslově zpracované

Pokud se podíváme na studie zkoumající souvislost mezi konzumací masa a vlivem na riziko vzniku kardiovaskulárních chorob, měli bychom se tak podívat hlavně na typ konzumovaného masa. Rozdíly jsou totiž patrné mezi průmyslově zpracovaným červeným masem, nezpracovaným červeným masem a bílým masem, jako je např. drůbeží a ryby. 

Poté je rozdíl zásadní – konzumace bílého masa je spojena se snížením rizika KVN chorob, u kvalitního červeného masa jsou studie nejednoznačné a prokázaná souvislost mezi vyšším rizikem vzniku KVN je pouze u průmyslově zpracovaného červeného masa.

Klíčem ke zdraví srdce a cév tak není pouze rostlinná strava, jak v dokumentu opět zmiňuje Dr. Ornish, ale podle světových autorit na kardiovaskulární zdraví za ni můžeme považovat i tzv. Středomořskou stravu, která obsahuje celozrnné cereálie a luštěniny, dostatek ovoce a zeleniny, olivový olej a víno, ale jejíž nedílnou součásti jsou i kvalitní nízkotučné výrobky a libové maso.

1575309657_a_4038.jpg

2. Nádorová onemocnění. Jaký vliv na ně mají živočišné potraviny?

Nádorová onemocnění jsou posledním velkým zdravotním tématem dokumentu. Zde jsou opět dávány potraviny živočišného původu do souvislosti s mnoha druhy nádorových chorob. Tato problematika je opravdu široká a mohla by vydat na samostatný článek. 

My můžeme napsat jediné – některé potraviny živočišného původu jsou skutečně spojeny s vyšším rizikem vzniku některých nádorů. Cennou a hlavně vědeckými studiemi infografiku vyjadřující tyto vztahy můžeme nalézt zde

Pokud se na ni podíváte, opravdu silný vztah je ustanoven pouze mezi konzumací průmyslově zpracovaného masa a červeného masa a vyšším rizikem vzniku karcinomu tlustého střeva a konečníku

Jsou mléčné výrobky škodlivé? 

Je ovšem tak trochu paradoxní, že konzumace mléčných výrobků před tímto nádorem naopak zřejmě chrání.

Podstatná část odborníků na výzkum v této oblasti se navíc začíná přiklánět k názoru, že studie by se měly ubírat jiným směrem než doposud.

Důležité je studovat celkovou skladbu jídla, nikoliv pouze izolované potraviny 

Ve studiích jsou spolu s chorobami dávány do souvislosti pouze izolované potraviny, nikoliv celé výživové vzorce chování. Zcela jiný dopad na naše zdraví totiž může mít z dlouhodobého hlediska hamburger současně konzumovaný s hranolkami, tedy další vysoce průmyslově zpracovanou potravinou, a hamburger konzumovaný např. s kupou čerstvé zeleniny spolu s celozrnným pečivem…

12. Živočišná strava je velkou zátěží pro životní prostředí a produkuje velké množství skleníkových plynů

Dokument se pomalu ubírá ke svému závěru, který se týká dopadu produkce živočišných potravin na životní prostředí. 

Je zde zmiňováno, že tato produkce vede k:

  1. odlesňování krajiny pro vznik nových ploch pro pěstování krmiva pro tato zvířata (např. sóji)
  2. vysoké spotřebě vody a celkově vysoké produkce CO2, která je spolu s jeho neustálým nárůstem koncentrace v atmosféře dávána do těsné souvislosti s globálním oteplováním
  3. podle profesora Langa tak např. k produkci masa rovnajícího se množství jednoho hamburgeru je třeba neuvěřitelných 2400 litrů vody, což je alarmující číslo

Avšak i tady je jedna z klíčových informací podána nepřesně. Jeden z odborníků tvrdí, že celé odvětví živočišné výroby představuje 15 % celkových emisí CO2, což přirovnává k téměř stejnému množství jako veškeré emise vzniklé dopravou na celém světě (automobily, lodě, letadla, atd). 

Proč to není pravda? 

  1. emise veškeré zemědělské výroby včetně té živočišné jsou zodpovědné asi za 13 % celkových emisí
  2. Emise vzniklé dopravou dosahují asi 24 % celkových emisí.

Řešení: Méně masa a více luštěnin a obilovin

Tím ovšem nechceme zlehčovat emise vzniklé při živočišné výrobě. Opravdu bychom se měli zamyslet nad tím, zda naše západní strava musí obsahovat tak vysoké množství masa a živočišných produktů. Řešením, které se přímo nabízí, by bylo zvýšit spotřebu kvalitních luštěnin a obilovin, aby se stávající příjem bílkovin zachoval nebo lehce snížil, a došlo tak ke snížení UZPP v podobě uzenin a dalšího průmyslově zpracovaného masa, které pro naše zdraví představuje přítěž. 

Jistý nástin toho, jak by mohla vypadat environmentálně udržitelná strava v roce 2050, nám poskytla jedna ze studií publikovaných v lednu tohoto roku v časopise Lancet. Ta doporučuje týdně zkonzumovat maximálně zhruba deset 100g porcí masa (celková suma, kuřecího, rybího, hovězího a vepřového).

[Instagram]

13. Existuje konflikt zájmů hlavních protagonistů dokumentu?

V dokumentu několikrát zaznívá, že bychom se u vědeckých studií měli také dívat na to, kdo tuto studii sponzoruje. Sponzoři studie tak mohou výzkumníky tlačit do závěrů, které by vycházely v souladu s jejich businessovými zájmy. 

Podle odborníků tak některé studie nevychází v neprospěch konzumace živočišných potravin právě z toho důvodu, že jsou podplacené společnostmi vyrábějícími živočišné produkty, které jsou nazývané jako "masová lobby". To je připodobňováno k situaci v polovině minulého století, kdy se o něco podobného v USA snažily společnosti prodávající cigarety. 

Jak je to s konfliktem zájmů u hlavních protagonistů rostlinné stravy v tomto dokumentu? Pojďme si uvést několik příkladů, které bohužel dokazují, že poukazovat na možné konflikty zájmů zastánců živočišných potravin u některých studií a sám být při tvorbě filmu v konfliktu zájmů úplně z druhé strany, je čiré pokrytectví:

  1. James Cameron – režisér dokumentu, který vlastní společnost Verdient Food zabývající se prodejem veganských doplňků stravy a potravin. Do podobného businessu je zapojena i jeho manželka.
  2. Dr. Dean Ornish – tvůrce Ornishovy diety – stravy založené na rostlinných potravinách s vysokým zastoupením sacharidů a nízkým podílem proteinů a tuků. Prodává knihy a stravovací plány na svoji dietu.
  3. Dr. Aaron Spitz – autor knihy The Penis Book, která pojednává o rostlinné stravě a jejím vlivu na podporu erekce.
  4. Dr. Robert Vogel – Zastánce Pritkinovy diety pro zdraví srdce a cév – diety založené na konzumaci rostlinné stravy, ovšem také s nízkým zastoupením kvalitních živočišných bílkovin z mléčných výrobků a masa.
  5. Dr. James Loomis – Velký zastánce rostlinné stravy, který má na tom postaven svůj business. Tvůrce veganských receptů.
  6. IFFB PRO Nimai Delgado – Vlastník Veganfitness.com a spoluvlastník značky Vedge Nutrition prodávající doplňky stravy pro vegany.

Co si z toho vzít?

  • Dokument, který se vám snaží odhalit zamlčovanou pravdu o rozdílech mezi živočišnou a rostlinnou stravou, tak úplně pravdivý není. Pokud by v dokumentu zaznívala opravdu objektivní fakta, vyznění dokumentu by však bylo úplně jiné, tedy o dost méně šokující, atraktivní, chytlavé a pro mnohé diváky také méně pochopitelné.
  • Také by nerozvířil po celém světě takovou ohromnou diskuzi. Což je vlastně na druhou stranu dobře, že se o tomto tématu diskutuje. Nic totiž není černobílé a o to více to platí v tak obtížném oboru, jako je výživa a její vliv na naše zdraví.
  • Lze si z dokumentu i tak něco odnést? Myslím, že ano. Určité zamyšlení nad tím, že můžeme jíst rozhodně více rostlinných potravin, jako jsou opomíjené luštěniny, a těmi nahradit zbytečně vysokou konzumaci masa, obzvlášť v průmyslově zpracované podobě.
  • Také omezit červené maso, které je poměrně vysokou zátěží pro naše životní prostředí. Jeho vysokou produkci v nynější podobě si totiž zřejmě nebudeme moci dlouhodobě dovolit.
  • I po shlédnutí dokumentu jsem však dále skálopevně přesvědčen (stejně jako akademická obec a výživová doporučení drtivé většiny zemí), že živočišné potraviny v našem jídelníčku mají místo a mohou být součástí kvalitní vyvážené smíšené stravy každého člověka.

Další informace můžete načerpat z našich obsáhlých článků:

Anderson, K.E., Rosner, W., Khan, M.S., New, M.I., et al. (1987) Diet-hormone interactions: Protein/carbohydrate ratio alters reciprocally the plasma levels of testosterone and cortisol and their respective binding globulins in man. Life Sciences. [Online] 40 (18), 1761–1768. Available from: doi:10.1016/0024-3205(87)90086-5 [Accessed: 3 December 2019].

Appleby, P.N., Thorogood, M., Mann, J.I. & Key, T.J. (1999) The Oxford Vegetarian Study: an overview. The American Journal of Clinical Nutrition. [Online] 70 (3), 525s–531s. Available from: doi:10.1093/ajcn/70.3.525s [Accessed: 3 December 2019].

Bae, J.H., Bassenge, E., Kim, K.B., Kim, Y.N., et al. (2001) Postprandial hypertriglyceridemia impairs endothelial function by enhanced oxidant stress. Atherosclerosis. [Online] 155 (2), 517–523. Available from: doi:10.1016/s0021-9150(00)00601-8.

van Bussel, B.C.T., Henry, R.M.A., Schalkwijk, C.G., Ferreira, I., et al. (2011) Fish consumption in healthy adults is associated with decreased circulating biomarkers of endothelial dysfunction and inflammation during a 6-year follow-up. The Journal of Nutrition. [Online] 141 (9), 1719–1725. Available from: doi:10.3945/jn.111.139733.

Carpenter, K.J. (1986) The history of enthusiasm for protein. The Journal of Nutrition. [Online] 116 (7), 1364–1370. Available from: doi:10.1093/jn/116.7.1364.

Cespedes, E.M. & Hu, F.B. (2015) Dietary patterns: from nutritional epidemiologic analysis to national guidelines. The American Journal of Clinical Nutrition. [Online] 101 (5), 899–900. Available from: doi:10.3945/ajcn.115.110213.

Chai, W., Morimoto, Y., Cooney, R.V., Franke, A.A., et al. (2017) Dietary Red and Processed Meat Intake and Markers of Adiposity and Inflammation: The Multiethnic Cohort Study. Journal of the American College of Nutrition. [Online] 36 (5), 378–385. Available from: doi:10.1080/07315724.2017.1318317 [Accessed: 3 December 2019].

Danesh, J. (2000) Low grade inflammation and coronary heart disease: prospective study and updated meta-analyses. BMJ. [Online] 321 (7255), 199–204. Available from: doi:10.1136/bmj.321.7255.199 [Accessed: 3 December 2019].

Domínguez, R., Maté-Muñoz, J.L., Cuenca, E., García-Fernández, P., et al. (2018) Effects of beetroot juice supplementation on intermittent high-intensity exercise efforts. Journal of the International Society of Sports Nutrition. [Online] 15, 2. Available from: doi:10.1186/s12970-017-0204-9.

Hamilton-Reeves, J.M., Vazquez, G., Duval, S.J., Phipps, W.R., et al. (2010) Clinical studies show no effects of soy protein or isoflavones on reproductive hormones in men: results of a meta-analysis. Fertility and Sterility. [Online] 94 (3), 997–1007. Available from: doi:10.1016/j.fertnstert.2009.04.038.

Haun, C.T., Mobley, C.B., Vann, C.G., Romero, M.A., et al. (2018) Soy protein supplementation is not androgenic or estrogenic in college-aged men when combined with resistance exercise training. Scientific Reports. [Online] 8 (1). Available from: doi:10.1038/s41598-018-29591-4 [Accessed: 3 December 2019].

Helms, E.R., Aragon, A.A. & Fitschen, P.J. (2014) Evidence-based recommendations for natural bodybuilding contest preparation: nutrition and supplementation. Journal of the International Society of Sports Nutrition. [Online] 11, 20. Available from: doi:10.1186/1550-2783-11-20 [Accessed: 9 November 2015].

Helms, E.R., Zinn, C., Rowlands, D.S. & Brown, S.R. (2014) A systematic review of dietary protein during caloric restriction in resistance trained lean athletes: a case for higher intakes. International Journal of Sport Nutrition and Exercise Metabolism. [Online] 24 (2), 127–138. Available from: doi:10.1123/ijsnem.2013-0054.

Joy, J.M., Lowery, R.P., Wilson, J.M., Purpura, M., et al. (2013) The effects of 8 weeks of whey or rice protein supplementation on body composition and exercise performance. Nutrition Journal. [Online] 12, 86. Available from: doi:10.1186/1475-2891-12-86.

Kato, H., Suzuki, K., Bannai, M. & Moore, D.R. (2016) Protein Requirements Are Elevated in Endurance Athletes after Exercise as Determined by the Indicator Amino Acid Oxidation Method. PLoS ONE. [Online] 11 (6). Available from: doi:10.1371/journal.pone.0157406 [Accessed: 3 October 2019].

Key, T.J., Roe, L., Thorogood, M., Moore, J.W., et al. (1990) Testosterone, sex hormone-binding globulin, calculated free testosterone, and oestradiol in male vegans and omnivores. The British Journal of Nutrition. [Online] 64 (1), 111–119. Available from: doi:10.1079/bjn19900014.

Kreider, R.B., Kalman, D.S., Antonio, J., Ziegenfuss, T.N., et al. (2017) International Society of Sports Nutrition position stand: safety and efficacy of creatine supplementation in exercise, sport, and medicine. Journal of the International Society of Sports Nutrition. [Online] 14, 18. Available from: doi:10.1186/s12970-017-0173-z [Accessed: 23 January 2018].

Li, Z., Wong, A., Henning, S.M., Zhang, Y., et al. (2013) Hass avocado modulates postprandial vascular reactivity and postprandial inflammatory responses to a hamburger meal in healthy volunteers. Food Funct. [Online] 4 (3), 384–391. Available from: doi:10.1039/C2FO30226H [Accessed: 3 December 2019].

Lösch, S., Moghaddam, N., Grossschmidt, K., Risser, D.U., et al. (2014) Stable Isotope and Trace Element Studies on Gladiators and Contemporary Romans from Ephesus (Turkey, 2nd and 3rd Ct. AD) - Implications for Differences in Diet Clark Spencer Larsen (ed.). PLoS ONE. [Online] 9 (10), e110489. Available from: doi:10.1371/journal.pone.0110489 [Accessed: 3 December 2019].

Lucas, T. & Horton, R. (2019) The 21st-century great food transformation. The Lancet. [Online] 393 (10170), 386–387. Available from: doi:10.1016/S0140-6736(18)33179-9 [Accessed: 3 December 2019].

Maki, K.C., Rains, T.M., Schild, A.L., Dicklin, M.R., et al. (2013) Effects of low-fat dairy intake on blood pressure, endothelial function, and lipoprotein lipids in subjects with prehypertension or stage 1 hypertension. Vascular Health and Risk Management. [Online] 9, 369–379. Available from: doi:10.2147/VHRM.S45684.

Marchesi, S., Lupattelli, G., Schillaci, G., Pirro, M., et al. (2000) Impaired flow-mediated vasoactivity during post-prandial phase in young healthy men. Atherosclerosis. [Online] 153 (2), 397–402. Available from: doi:10.1016/s0021-9150(00)00415-9.

Markova, M., Pivovarova, O., Hornemann, S., Sucher, S., et al. (2017) Isocaloric Diets High in Animal or Plant Protein Reduce Liver Fat and Inflammation in Individuals With Type 2 Diabetes. Gastroenterology. [Online] 152 (3), 571-585.e8. Available from: doi:10.1053/j.gastro.2016.10.007 [Accessed: 3 December 2019].

Martínez-González, M.A., Gea, A. & Ruiz-Canela, M. (2019) The Mediterranean Diet and Cardiovascular Health: A Critical Review. Circulation Research. [Online] 124 (5), 779–798. Available from: doi:10.1161/CIRCRESAHA.118.313348 [Accessed: 3 December 2019].

Maruyama, K., Oshima, T. & Ohyama, K. (2010) Exposure to exogenous estrogen through intake of commercial milk produced from pregnant cows. Pediatrics International: Official Journal of the Japan Pediatric Society. [Online] 52 (1), 33–38. Available from: doi:10.1111/j.1442-200X.2009.02890.x.

Micha, R., Michas, G. & Mozaffarian, D. (2012) Unprocessed Red and Processed Meats and Risk of Coronary Artery Disease and Type 2 Diabetes – An Updated Review of the Evidence. Current Atherosclerosis Reports. [Online] 14 (6), 515–524. Available from: doi:10.1007/s11883-012-0282-8 [Accessed: 3 December 2019].

Mosher, S.L., Sparks, S.A., Williams, E.L., Bentley, D.J., et al. (2016) Ingestion of a Nitric Oxide Enhancing Supplement Improves Resistance Exercise Performance. Journal of Strength and Conditioning Research. [Online] 30 (12), 3520–3524. Available from: doi:10.1519/JSC.0000000000001437.

O’Connor, L., Kim, J.E., Zhu, W., Clark, C., et al. (2019) Effects of Total Red Meat Consumption on Glycemic Control and Inflammation: A Systematically Searched Meta-analysis and Meta-regression of Randomized Controlled Trials (OR22-08-19). Current Developments in Nutrition. [Online] 3 (Supplement_1). Available from: doi:10.1093/cdn/nzz028.OR22-08-19 [Accessed: 3 December 2019].

Park, K., Son, J., Jang, J., Kang, R., et al. (2017) Unprocessed Meat Consumption and Incident Cardiovascular Diseases in Korean Adults: The Korean Genome and Epidemiology Study (KoGES). Nutrients. [Online] 9 (5). Available from: doi:10.3390/nu9050498.

Patisaul, H.B. & Jefferson, W. (2010) The pros and cons of phytoestrogens. Frontiers in neuroendocrinology. [Online] 31 (4), 400–419. Available from: doi:10.1016/j.yfrne.2010.03.003 [Accessed: 9 April 2015].

Rogerson, D. (2017) Vegan diets: practical advice for athletes and exercisers. Journal of the International Society of Sports Nutrition. [Online] 14, 36. Available from: doi:10.1186/s12970-017-0192-9.

Roussell, M.A., Hill, A.M., Gaugler, T.L., West, S.G., et al. (2014) Effects of a DASH-like diet containing lean beef on vascular health. Journal of Human Hypertension. [Online] 28 (10), 600–605. Available from: doi:10.1038/jhh.2014.34.

Slater, G. & Phillips, S.M. (2011) Nutrition guidelines for strength sports: sprinting, weightlifting, throwing events, and bodybuilding. Journal of Sports Sciences. [Online] 29 Suppl 1, S67-77. Available from: doi:10.1080/02640414.2011.574722.

Snoj, T. & Majdič, G. (2018) MECHANISMS IN ENDOCRINOLOGY: Estrogens in consumer milk: is there a risk to human reproductive health? European Journal of Endocrinology. [Online] R275–R286. Available from: doi:10.1530/EJE-18-0591 [Accessed: 3 December 2019].

Sutliffe, J.T., Wilson, L.D., de Heer, H.D., Foster, R.L., et al. (2015) C-reactive protein response to a vegan lifestyle intervention. Complementary Therapies in Medicine. [Online] 23 (1), 32–37. Available from: doi:10.1016/j.ctim.2014.11.001.

Takata, Y., Shu, X.-O., Gao, Y.-T., Li, H., et al. (2013) Red meat and poultry intakes and risk of total and cause-specific mortality: results from cohort studies of Chinese adults in Shanghai. PloS One. [Online] 8 (2), e56963. Available from: doi:10.1371/journal.pone.0056963.

Thomas, D.T., Erdman, K.A. & Burke, L.M. (2016) American College of Sports Medicine Joint Position Statement. Nutrition and Athletic Performance. Medicine and Science in Sports and Exercise. [Online] 48 (3), 543–568. Available from: doi:10.1249/MSS.0000000000000852.

Trexler, E.T., Smith-Ryan, A.E., Stout, J.R., Hoffman, J.R., et al. (2015) International society of sports nutrition position stand: Beta-Alanine. Journal of the International Society of Sports Nutrition. [Online] 12, 30. Available from: doi:10.1186/s12970-015-0090-y [Accessed: 18 April 2018].

Vargas, S., Romance, R., Petro, J.L., Bonilla, D.A., et al. (2018) Efficacy of ketogenic diet on body composition during resistance training in trained men: a randomized controlled trial. Journal of the International Society of Sports Nutrition. [Online] 15. Available from: doi:10.1186/s12970-018-0236-9 [Accessed: 26 November 2019].

Vieira, A.R., Abar, L., Chan, D.S.M., Vingeliene, S., et al. (2017) Foods and beverages and colorectal cancer risk: a systematic review and meta-analysis of cohort studies, an update of the evidence of the WCRF-AICR Continuous Update Project. Annals of Oncology. [Online] 28 (8), 1788–1802. Available from: doi:10.1093/annonc/mdx171 [Accessed: 20 November 2017].

van Vliet, S., Burd, N.A. & van Loon, L.J.C. (2015) The Skeletal Muscle Anabolic Response to Plant- versus Animal-Based Protein Consumption. The Journal of Nutrition. [Online] 145 (9), 1981–1991. Available from: doi:10.3945/jn.114.204305.

Yafi, F.A., Jenkins, L., Albersen, M., Corona, G., et al. (2016) Erectile dysfunction. Nature Reviews. Disease Primers. [Online] 2, 16003. Available from: doi:10.1038/nrdp.2016.3.

Poděkuj autorovi
15 lidí již poděkovalo

Diskuze k článku