Minerální látky v chelátové vazbě se dostávají čím dál více do povědomí uživatelů doplňků stravy, a to sportovců, tak běžné nesportující populace. I přesto však kolem nich stále panuje poměrně hodně nejasností, které je potřeba si dovysvětlit. Proto vás čeká zatím nejobsáhlejší článek na téma minerálů v chelátové formě. Pozor, začínáme!
Minerální látka nebo stopový prvek?
Minerální látky jsou běžnou součástí živých organismů, naše lidské tělo nevyjímaje. Minerální látky plní v lidském organismu mnoho důležitých funkcí. Podílí se na přenosu nervových vzruchů, jsou součástí některých našich tkání a hormonů a v neposlední řadě fungují jako biokatalyzátory velké většiny chemických reakcí v našem těle. My je můžeme jednoduše rozdělit do dvou základních velkých skupin.
Minerální látky (makroelementy) - Hlavními zástupci této skupiny jsou minerály, jejichž příjem se pohybuje nad 100 mg za den. Patří sem staří známí jako vápník, hořčík, sodík, draslík, fosfor, chlor a síra.
Stopové prvky - Zde můžeme nalézt minerály, jejichž denní potřeba nepřesáhne 100 mg za den. Nejčastěji se jejich příjem pohybuje v řádu desítek a jednotek miligramů, nebo dokonce ještě v nižších jednotkách desítek až stovek mikrogramů (μg). Patří sem např. železo, zinek, měď, selen, jód.
Bisglycinát železnatý + vitamin C
Organické vs anorganické formy
Minerální látky a stopové prvky v naší výživě nepřijímáme jako samostatné látky. Tyto prvky jsou totiž vysoce reaktivní, takže se s nimi setkáváme prostřednictvím jejich solí, které mohou mít buď anorganický, nebo organický původ (formu).
-
Anorganická forma: Jedná se o soli minerálů, jako jsou například oxidy, chloridy, sírany, uhličitany nebo fosforečnany (fosfáty).
-
Organická forma: Jedná se o sloučeniny s organickým původem jako citrát, fumarát, glukonát, laktát, pikolinát, threonát nebo bisglycinát.
Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je v jejich původu. Anorganické formy mají většinou takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které zapříčiňují jejich nižší vstřebatelnost z trávicího traktu do krve, zatímco formy organické zpravidla dosahují mnohem vyšší vstřebatelnosti a tím i využitelnosti pro náš organismus.
Bisglycinát hořečnatý
Cheláty jako nejlépe vstřebatelné minerální látky
Mezi organické formy minerálů se řadí i ty v chelátové vazbě, které se však v mnohém liší. Název chelát vychází z řeckého slova cheilos, tedy "klepeto". Při spojení minerálu a určitých látek schopných chelatace, mezi které se např. řadí některé aminokyseliny, tak vzniká komplex "aminokyselina‑minerál‑aminokyselina", která bývá svým tvarem připodobňována ke klepetům nebo kleštím. Tento komplex poté tvoří vysoce vstřebatelnou formu minerální látky, která v tomto předčí svoje ostatní formy.
Chelátová vazba je však výhodná také v tom, že chrání vstřebatelnost minerálu i před některými dietárními vlivy, jako je např. současný příjem fytátů, vlákniny, taninů a fosfátů, v jejichž přítomnosti by se minerál v jiné formě mohl hůře vstřebávat.
Zdaleka nejpoužívanější formou chelátu je v dnešní době tzv. bysglycinát (2 aminokyseliny glycinu), které mezi sebe navážou požadovaný atom minerálu. Můžeme se tak setkat např. s bysglycinátem hořečnatým, zinečnatým, železnatým, manganatým nebo měďnatým.
Bisglycinát zinečnatý
Co si z toho vzít?
Minerální cheláty jsou pro organismus mnohem lépe vstřebatelné než ostatní organické a anorganické formy minerálů. Tato skutečnost by měla hrát zásadní roli při výběru doplňku stravy s obsahem minerálních látek a stopových prvků. Proto hledejme takové produkty, které ve svém složení mají minerální látky ve formě bisglycinátu, nebo alespoň v dobře vstřebatelných organických formách (citrát, fumarát, threonát, glukonát).
V případě hořčíku můžeme za současný zlatý standard považovat bisglycinát hořečnatý a v případě zinku bisglycinát zinečnatý.
Minerální látky a stopové prvky v chelátech jsou nejvstřebatelnější a zároveň bezpečné formy, které jsou povolené legislativou Evropské unie pro použití v doplňcích stravy.
