Proč nemíchat protein s mlékem

Proč nemíchat protein s mlékem

Vidím to v posilovnách každý den. Mnoho mladíků si při touze o větší svaly a chutnější nápoj namíchá svůj proteinový koktejl klidně s mlékem, přičemž si myslí, jak dělá svému tělu velkou službu. Opak je pravdou.

Proč byste neměli míchat protein s mlékem? Když zapátráte, jak se vyrábí takový syrovátkový protein, zjistíte, že se velmi složitou separační a filtrační metodou oddělují proteinové frakce od balastu, které je doprovází ve zdroji bílkoviny. Nejčastěji se jedná o syrovátkový nebo kaseinový protein. Pokud tento protein smícháte s mlékem, v podstatě mícháte mléko do mléka. A proč byste to dělali? Výrobci se snaží zbavit bílkovinu doprovodných látek, které zhoršují a znesnadňují vstřebávání bílkoviny, a vy ve své snaze o vyšperkování proteinu, opět tyto již vyfiltrované látky do proteinu přidáte, tudíž zhoršíte jeho využitelnost. Ano, v případě mléka hovořím právě o laktóze a mléčném tuku. Podívejme se na ně podrobněji. 

Laktóza (mléčný cukr)

Hlavním zástupcem sacharidů v mléce je disacharid laktóza, nazývaný též mléčný cukr. Laktóza je tvořena spojením dvou monosacharidů, glukózy a galaktózy. Laktóza je rozpuštěna v přítomné vodě, dodává mléku nasládlou chuť. Vedle laktózy nalezneme v mléce v malém množství další sacharidy, jenž jsou částečně ve volné formě a částečně vázány na proteiny, lipidy nebo fosfáty (monosacharidy glukóza a galaktóza, dále některé oligosacharidy).

Normálně se laktóza díky enzymu laktáza produkovaném v tenkém střevě rozštěpí na dvě složky glukózu a galaktózu, a tyto mohou být absorbovány střevem. Pokud se tento enzym netvoří (anebo se tvoří nedostatečně, dostává se nerozložená/částečně rozložená laktóza do tlustého střeva, kde slouží jako potrava bakteriím a způsobuje zažívací obtíže.

Při menší produkci laktázy se dostane nerozštěpená laktóza do hlubších záhybů střeva, které jsou osídleny bakteriemi. Zde probíhá bakteriální rozklad na mléčnou kyselinu, octovou kyselinu, oxid uhličitý, metan a vodík. Schopností laktózy vázat vodu stoupá osmotický tlak a voda teče do střeva. Současné tvoření kyselin podporuje pohyb střeva, následkem jsou nadýmání a průjem. Vzniklé plyny nadýmají břišní prostor a způsobují vedle nadýmání také tlakové bolesti. Tyto plyny mohou proniknout stěnou střeva a dostat se do krve. Zatěžováním střeva se však z intolerance může vyvinout alergie. Jako následek narušené střevní flóry se mohou střevní sliznice stát propustnými a nemohou již plnit funkci bariéry. Nestrávené zbytky jídel, např. molekuly bílkovin mohou proniknout střevní stěnou a tak se dostat do krve a do orgánů. Tam působí toxicky a jsou příčinou četných obtíží a nemocí.  

Jak je tedy vidět z výše uvedeného, odstranění mléčného cukru je nezbytné pro rychlé využití bílkovin z proteinového syrovátkového přípravku. Ba co více, jedná se opět o cukr, který působí na vaši hladinu inzulinu a může způsobovat nárůst tukových zásob v organismu. 

Mléčný tuk

Dříve byl mléčný tuk jedním z hlavních kvalitativních ukazatelů mléka. Plnotučné mléko se považovalo za nejkvalitnější, naopak odstředěné za obarvenou vodu. Pevně věřím, že tomu tak dnes již není. 

Mléčný tuk má velmi komplikované složení a strukturu. Základními složkami jsou tri-, di- a monoacylglyceroly, volné mastné kyseliny steroly, estery sterolů a v tucích rozpustné vitaminy (A, D, E, K) a fosfolipidy. Kravské mléko obsahuje 0,1 % fosfolipidů, které jsou součástí membrán tukových kuliček. Fosfolipidy mají funkční a výživově fyziologické vlastnosti (uplatňují se při růstu a vývoji buněk, ovlivňují vlastnosti buněčných membrán, působí proti invazivnosti listerie, snižují hladinu cholesterolu, ve výrobcích zvyšují pevnost emulzí). Hlavním zdrojem je sója a vejce. Jejich použití v mléčných výrobcích je ze senzorických důvodů často omezené, a také mohou vznikat problémy se stabilitou vzhledem k vysokému podílu nenasycených mastných kyselin. Sójové tuky obsahují 21 % nasycených, 12 % mononenasycených a 57 % polynenasycených MK, zatímco mléčné tuky obsahují 50 % nasycených , 35 % mononenasycených a jen 15 % polynenasycených MK.

Účinek nasyceného fosfatidylcholinu se projevuje výrazným snížením hladiny cholesterolu. Je také biologickým zdrojem esenciální látky cholin, která je předstupněm neuropřenašeče – acetylcholinu. Přispívá ke zlepšení fyzické výkonnosti, snižuje hladinu homocysteinu, což je rizikový faktor srdečně-cévních onemocnění, a také brzdí příjem cholesterolu (především toho s nasycenými mastnými kyselinami) ze stravy. Sfingomyelin rovněž snižuje příjem cholesterolu ze stravy. Je popsáno, že 500 mg denně sníží hladinu LDL-cholesterolu v krvi o 10 – 15 %. Podle pokusů na zvířatech zároveň dochází ke zvyšování hladiny příznivého HDL-cholesterolu.

Obsah a jakost tuku ovlivňuje smyslové vlastnosti a jakost mléka. Hlavní odlišnost mléčného tuku od ostatních tuků živočišného původu tkví v mnohem vyšším obsahu těkavých mastných kyselin (7 – 8 %), tj. kyselin s krátkým uhlíkatým řetězcem jako jsou kyselina máselná, kapronová. To vše představuje pro konzumenta mnoho výhod zdravotního rázu.

Mléčný tuk je velmi dobře vstřebatelný, a prokazetelně prodlužuje dobu vtřebávání bílkoviny ze stravy konzumovaných při stravě s mléčným tukem. Příjem mléčnéhu tuku by neměl být příliš vysoký, obecně se dá doporučit konzumace do 5 % celkové energie za den právě prostřednictvím mléčného tuku. Vždy pamatujte na to, že se jedná o živočišný tuk s obsahem cholesterolu.

Doporučení tedy zní: pokud chcete rychle vstřebatelnou bílkovinu, nemíchejte proteinový přípravek s mlékem. Pokud naopak chcete prodloužit vstřebání bílkoviny, dá se mléčný tuk využít, nicméně podobnou službu vám umožní téměř každý další tuk. 

  •