Aneta Synková: "Den ode dne jsem přidávala jídla"

Jsou to asi 3 roky, co se mi do hlavy dostaly slova jako fitness, cvičení, zdravá strava a hubnutí. Byla jsem dříve holka, jak se říká krev a mlíko, snědla jsem vše, na co pomyslela a pohyb byl maximálně od počítače k leničce, nebo do 5 do rána někde pařit opilá na párty. Řekla jsem si, že takhle už ne! Začala jsem více číst a zajímat se o to, jak zhubnout. Jedla méně a přidala jsem více pohybu. Prostá rovnice. Ale to bych nebyla já, abych něco neudělala špatně (ano, jsem extrémista). Bohužel jsem jedla tak málo, že jsem se dostala až na takovou váhu, která byla doslova podvyživená.

 

Nenechala jsem si nikým poradit, měla svoji hlavu a byla jsem přesvědčená, že dělám všechno skvěle a taky jsem se cítila skvěle. Takhle to šlo bohužel dál, pořád jsem cvičila jako šílená a nejedla (okurky, meloun a plátek masa se vážně nepočítá), ale už mě to nebavilo se držet na takové váze a být pro ostatní ta zvláštní a postrachem. Poté jsem ale měla takové chvíle, že jsem začala do sebe jídlo zase naopak hrnout, abych měla svaly, ale pak jsem měla pocit, že jsem zase nabrala moc, tak jsem to všechno (i ty moje pracně vymakaný svaly) shodila. Takhle jsem nabrala a zhubla snad 10x a balancovala asi 2 roky (achjo, že já neposlouchala).

 

Ale řekla jsem si, A DOST! Chtěla jsem si ve svém životě najít konečně tu správnou cestu, a ne pořád jen balancovat. Chtěla jsem vypracovaný ruce, pevnou postavu, líbit se všem a hlavně velký zadek! Když jsem měla kritických 43 kg, přečetla jsem si pár článků a začala se více zajímat od IIFYM (if it fit your macros, způsob stravování, při kterém máte vypočítané potřebné kalorie, které vaše tělo potřebuje, a vy si jídlo zapisujete a dodržujete příjem kcal, sacharidů, bílkovin a tuků). A to mi doslova zachránilo život. Den ode dne, jsem přidávala jídla, a „nebála“ se jíst, protože vím, že to moje tělo potřebuje, když cvičím a mám svůj BMR který se musí pokrýt (bazální metabolismus, pod kterým jsem kriticky jedla/nejedla). Začínala jsem na 1000 kcal, a dostala se cca na 2500kcal, ale byly chvíle, kdy jsem tam prostě práskla asi 5000 kcal (zlaté arašídové máslo) a to jsem někdy i hubla, protože jsem měla vážně rozjetetý metabolismus. Takhle jsem se stravovala asi půl roku, přičemž, jsem pochopila celou tu podstatu. Cvičit a jíst. Jak prosté, ale mě to trvalo skoro 3 roky tohle pochopit.

Momentálně se stravuji podle pocitu a výkonu, které za den mám (odhadem 2000‑2500 kcal, vážně to už nepočítám, jen si hlídám, abych měla hodně bílkovin). Jednou mám méně, jednou více, podle toho jak se cítím, neřeším nic do puntíků. A je mi tak skvěle! 

 

Mám energie na rozdávání, neřeším a hlavně se nebojím jídla. Vím, že to bez něj nejde a naučila jsem se ho milovat. Spokojená nebudu nikdy (to asi nikdo), ale je mnohem lepší mít trochu masitější tělo a pořádný zadek, než být vyschlá kostra, která se pokouší marně o břišáky. Jídlo je podstatou všeho, ať už chcete nabírat nebo hubnout, musí to být váš přítel. Vím, že jde 15 kg zhubnout, i 15 kg nabrat, ale člověk hlavně musí chtít a jít si za každou cenu za tím svým (ztráty jsou v tomhle případě povoleny).

 

Nyní si svoji váhu 56kg udržuji, cvičím 4x týdně, občas dám nějaký to HIIT, kardio, procházku a nedovedu si to představit jinak. Jídlo je mým nejlepším kamarádem, ráno bych neodešla bez svých krabiček, a když někam jedu, tak musím mít přehled, co bude dostupné a jak se bude stravovat, ale neřeším to už tolik jako dříve. Po žádném jídle se nepřibírá nebo nehubne, to záleží na množství. Stravování je celkově taková závislost, ale kdo je připraven, není překvapen. 

 

Na jednu stranu miluji snídaně (kdo by nemiloval tunu ovesné kaše), ale pár dní v týdnu jedu i IF (intermittent fasting, o něm jsou určitě články a webu), díky kterému jsem zjistila, že když chvilku hladovíte, a vynecháte nebo posunete jídlo, tak vaše tělo neumírá a neodpadají vám všechny svaly. A dokonce to tělu i prospívá a pomáhá i spalovat tuky. Takže v pohodě ráno na lačno dám dřep 60 kg, legpress 200 a zvládnu i ten běh a o to víc se těším na svoje potréningové jídlo.

 

Pořád hledám něco nového, zlepšuji se a zjišťuji, v čem chybuji, ale věřím,že ty největší chyby jsou už zamnou. Nadále chci pokračovat v tom co dělám, a hlavně se dále rozvíjet a i svoji spolupráci s aktinem a určitě se brzy zase ozvu s novým článkem!