- Canisterapie je druh zooterapie. Jedná se o terapeutickou metodu, kde v jejím průběhu působí pes na klienta.
- Zlepšení stavu klienta bývá dosaženo díky kontaktu zvířete a člověka.
Co canisterapie vlastně je?
Canisterapie spadá pod zooterapii. Mluvíme o terapeutické metodě, kdy v jejím průběhu působí pes na klienty. Může se jednat o klienty z řad dětí, dospělých, tak i seniorů, a to s postižením i bez postižení. Tento termín vznikl z latinského slova “canis” (pes) a “therapia” (léčba). Metoda klade důraz zejména na řešení psychologických a citových problémů. Během jejího praktikování je působeno i na fyzické zdraví člověka, avšak jeho důležitost je až na druhém místě. Jedná se spíše o motivační složku k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. Canisterapie je uplatňována zejména v podobě podpůrné psychoterapeutické metody v případech, kdy jiné techniky selhávají nebo je nelze použít (např. při navazování vztahu s obtížně komunikujícími klienty.)
Pes po boku člověka
Pes byl průvodcem člověka už v dávné historii. V blízkosti lidí se začal objevovat asi v letech 15 000 před naším letopočtem v podobě ochočeného vlka, který se v průběhu doby postupně vyvíjel. Jejich soužití bylo výhodné pro obě strany – pes pomáhal člověku při lovu a byl jeho hlídačem a ochráncem a člověk na oplátku psovi poskytoval potravu a ochranu před nepřáteli. Pes se postupně stal na člověku závislým a začlenil se do jeho života.
Ve starém Řecku měli psi svou roli a to především jako významní průvodci svých bohů a také jako součást výbavy lékařů, kteří jim v případě potřeby dávali lízat rány nemocného. U jihoamerických Inků byli psi naopak uctíváni jako strážci podsvětí. Egypťané je uctívali obdobně jako Inkové, a to zejména jako průvodce do království smrti. Jako první se však cílenému chovu psů věnovali Sumerové. Jejich děti si hrály se štěňaty, zatímco jejich otcové si je cenili jako hlídače a pomocníky v boji. V aktuální době je vztah psa a člověka uznávaným symbolem věrnosti, lásky a přátelství.
Canisterapeutický proces
Cílem tohoto procesu je dosažení co největšího pozitivního účinku ze vzájemného kontaktu a vztahu mezi klientem a zvířetem. Výchovný prospěch lze očekávat pouze v případě, pokud se tento kontakt stává potěšením pro obě strany, tj. lidem i zvířatům. Do účastníků procesu je možné zařadit chovatele psa, majitele psa (psovodaje), canisterapeutického psa (prostředník), odborníky v pomáhajících profesích, klienta, zdravotně sociální instituci a rodinu či jiné zázemí daného klienta. Vedlejšími účastníky jsou organizace, která sdružuje canisterapeutické týmy a veterinář. Přímo canisterapeutický tým tvoří psovod a pes. Důležitou roli zde také hraje supervizor, který hlídá kvalitu prováděné terapie, odpovídá za výběr a zařazení klienta do terapie a obstarává metodickou pomoc. Je vybrán místem, kam tým dochází.
Metody canisterapie
Americká organizace “Delta Society” určuje 2 oblasti využití vztahu mezi zvířetem a člověkem. Jedná se o tyto 2 metody:
1. Animal Assisted Activities (AAA)
Jedná se o aktivity za asistence zvířat, které vytvářejí motivační, výchovný, odpočinkový či terapeutický proces zaměřující se na zvýšení kvality života klienta. Cílem AAA je povzbudit klienty, nabídnout jim pozitivní zkušenost, přinést radost atd. Aktivity jsou vedeny speciálně vyškoleným odborníkem či dobrovolníkem za účasti speciálně vycvičených zvířat. Mohou mít pasivní formu, kdy se nejjednodušším způsobem stává umístění akvária nebo voliéry do společenské místnosti ústavu nebo čekárny u lékaře. Druhá forma je interaktivní, kdy mezi klientem a zvířetem dochází ke společné interakci bez jakýchkoliv podmínek a omezení. Interaktivní typy těchto aktivit mohou být rezidentní - zvíře je v instituci stále přítomno a má zajištěnou péči nebo návštěvní, kdy je zvíře za svého doprovodu dopraveno na určité místo.
2. Animal Assisted Therapy (AAT)
V překladu toto spojení znamená terapie za asistence zvířat. Jde o cílenou intervenci, ve které se zvíře stává nedílnou součástí léčebného procesu. Terapie oproti aktivitám mají konkrétně stanovenou zakázku, kterou se snaží naplnit. V jejich průběhu mají jak terapeut, tak pes jasně vymezené chování, jež musí naplnit. U zvířete je navíc nutné, aby splňovalo speciální požadavky a aby dosahovalo adekvátní certifikace. Programy AAT mohou vést jen profesionálně vzdělaní terapeuté. Tito specialisté musí mít i prvotřídní znalosti o zvířatech, skrze které léčí (o způsobech jejich chování, fyziologii a psychologii). Terapie za asistence zvířat se zaměřuje na podporu zlepšení v oblasti fyzických, sociálních a psychologických funkcí.
Její zásady
Aby bylo dosaženo kýženého úspěchu, je nutné dodržovat určité zásady. Jedná se o tyto:
- Nikdy nikoho do ničeho nenutit
- Zvolit stabilní a bezpečnou místnost, která je odhlučněná a není průchozí
- Z místnosti a její blízkosti eliminovat veškeré rušivé elementy
- Je na místě pořídit videozáznamy a fotodokumentaci pro následné hodnocení
- Pokud dává povel psu klient nebo terapeut, tak jen skrze příkaz psovoda
- Po ukončení terapie je vhodné využít ji pro další práci
- U imobilních klientů dbát na správné polohování, zvedání a přenášení s atributy rehabilitace
- Canisterapie by měla probíhat vždy s totožnou skupinou klientů zařazených do daného období
- Podstatné je dodržování hygienických zásad
Cíle canisterapie
Zjednodušeně lze tvrdit, že hlavními cíli canisterapie je: motivovat, stimulovat, rozvíjet, uvolňovat a uklidňovat daného klienta.
Canisterapie se snaží především o rozvoj 2 oblastí. Tou první je oblast rozumových schopností, která je rozvíjena prostřednictvím cílené hry a plněním úkolů se psem. Pokud klienta dané aktivity baví, zvyšuje se i jeho doba soustředění. Dále díky pozorování chování zvířete se zlepšuje pozorovací schopnost a správné zacházení se živými tvory. Také je posilována sebekontrola a sebeovládání, a to zejména při krmení psů, kdy se nesmí rušit. Druhou oblastí rozvoje se staly pohybové schopnosti, a to skrze různorodé aktivity a hry se psem. Při těchto činnostech se zdokonaluje hrubá a jemná motorika a pohybové schopnosti. Zvíře zvyšuje motivaci k pohybu a zároveň učí klienty se uvolnit a uklidnit.
Mezi vedlejší cíle terapie se řadí rozvoj fantazie, abstraktního myšlení a paměti. Také vzrůstá schopnost řeči a vyjadřování díky příkazům udělované danému psovi. Jako poslední se zlepšuje samostatnost, spolupráce, orientace v prostoru a čase a slucha hmat.
Co si z toho vzít?
Canisterapie je druh zooterapie. Jedná se o pomocnou terapeutickou metodu, kde léčí vzájemný vztah mezi psem a klientem. V canisterapii je nutno dodržovat pár zásad, aby se léčebný proces mohl stát úspěšným a zároveň se zde využívá 2 hlavních metod. Mezi ně řadíme aktivity za asistence zvířat či přímo terapie za asistence zvířat. Obě dvě však mají stejné cíle, a to především rozvíjet, uklidnit a také stimulovat klienta.
