- V dnešním pojetí dělíme somatotypy do 3 základních skupin na ektomorfy, mezomorfy a endomorfy.
- Metodou Carter‑Heath lze somatotyp stanovit na základě 10 tělesných parametrů.
- Ačkoliv je somatotyp předurčený geneticky, lze ho do určité míry ovlivnit.
Snaha kategorizovat tělesnou postavu do několika kategorií s námi je již od nepaměti. Jedním z prvních byl už Hippocrates, který v době okolo 400 př. n. l. dělil somatotypy do 2 skupin na “vysoké a štíhlé” a na “nízké a robustní”. V dnešní době dělíme somatotypy do 3 skupin, základní myšlenka však zůstává stále stejná. Jak se somatotypy určují a co vypovídají o naší tělesné schránce?
W. H. Sheldon a jeho psychologická teorie somatotypů
Popularita dělení postav do somatotypů vzrostla v polovině 20. století, kdy ji popsal W. H. Sheldon ve své knižní publikaci The Atlas of Men (1954). Právě v této knize zavedl nám známé dělení na ektomorfy, mezomorfy a endomorfy, které se používá dodnes.
Nenechme se ale zmást, W. H. Sheldon byl americký psycholog a jeho hlavní záměr byl jiný, než k jakým účelům používáme somatotypy dnes. Sám se snažil spojovat tělesnou konstituci s psychologickými rysy, což se nesetkalo s velkým úspěchem a naopak bylo v následujících letech předmětem kritiky.
Na práci Sheldona ovšem navázala řada dalších antropologů, z nichž nejznámější byla Barbara H. Heath‑Roll, Sheldonova asistentka, a J. E. Lindsay Carter. Ty také daly vzniknout vzorci pro stanovení tělesného somatotypu, který se používá dodnes.
Somatotypy se u většiny lidí navzájem překrývají
Výsledkem stanovení somatotypu jsou 3 čísla - první se vztahuje k endomorfnímu, druhé k mezomorfnímu a třetí k ektomorfnímu typu. Všechna čísla jsou na škále od 1 do 7 (výjimečně až 9), přičemž vyšší číslo značí vyšší příbuznost k danému somatotypu. V praxi jsou případy, kdy zcela dominuje jeden somatotyp (například endomorfní s výsledkem 7‑1‑1), relativně vzácná. Naopak řada lidí vykazuje somatotyp bez zjevného zařazení, například s výsledkem 3‑3‑3.
Samotný somatotyp se znázorňuje na sférickém trojúhelníku, který vizuálně popisuje příbuznost s jednotlivými somatotypy:
O vyhraněném somatotypu (např. “čistý ektomorf” atd.) můžeme mluvit ve chvíli, kdy jsou výsledkem čísla typu 1‑7‑1 nebo 1‑1‑7 apod., tedy na grafu ve vrcholech trojúhelníku. Drtivá většina však vyhraněný somatotyp nemá.
Proč je použití somatotypů ve fitness v řadě případů kontroverzní téma? Dozvíte se v našem dalším článku Pravda o somatotypech! Musím jíst a trénovat jako ektomorf, abych nabral svalovou hmotu?
Výpočet somatotypu podle metody Heath‑Carter
Metoda Heath‑Carter (1990) je do současné doby nejčastěji používaná metoda určená ke stanovení somatotypů. Pro výpočet budete potřebovat změřit 10 tělesných parametrů, které jsou následně zadány do příslušných rovnic.
Pro měření budete potřebovat kaliperační kleště, jelikož pro stanovení je nezbytná znalost šířky některých kožních řas. Pro větší přehlednost níže přikládáme obrázek s umístěním jednotlivých kožních řas. Komplexnější manuál k měření popsala v roce 2002 J. E. L. Carter v tomto textu.
- Hmotnost (kg): celková hmotnost stanovená na lačno bez oblečení
- Tělesná výška (cm): celková výška stanovená v dopoledních hodinách bez bot
- Šířka epikondylu humeru (cm): měříme “šířku lokte” v nejširším bodě, při měření stlačíme podkoží
- Šířka dolní epifýzy femuru (cm): měříme “šířku kolene” v nejširším bodě, při měření stlačíme podkoží
- Obvod paže s kontrakcí (cm): zatněte biceps maximální silou, předloktí svírá s paží úhel 90°, měříme obvod bicepsu v nejširším místě
- Obvod lýtka (cm): poloha vsedě, v kolenou úhel 90°, nohy mírně od sebe, měříme obvod lýtka v nejširším bodě
- Kožní řasa nad tricepsem (mm): měřená osoba v anatomické pozici s uvolněnýma rukama, měříme šířku kožní řasu v polovině spojnice nadpažku a okovce
- Kožní řasa subskapulární (mm): měříme řasu, která je na linii od dolního vnitřního okraje lopatky vedené vnějším směrem dolů pod úhlem 45°
- Kožní řasa supraspinální (suprailiakální) (mm): měříme kožní řasu přibližně 5 cm nad nejvyšším bodem kosti kyčelní, uchopíme ji šikmo pod úhlem 45° tak, aby směrem dopředu mířila řasa směrem dolů
- Kožní řasa na lýtku (mm): měříme kožní řasu z vnitřní strany lýtka, která je v místě nejširšího obvodu lýtka
Místa měření kožních řas
Jakmile stanovíte všech 10 tělesných parametrů, můžete využít nástrojů MUNI a somatotyp si ihned spočítat a nechat vykreslit na příslušném grafu. Odkaz k volně dostupné kalkulačce je dostupný na tomto odkazu. Pakliže si chcete vyzkoušet výpočet somatotypu vlastníma rukama, návod je od stejné instituce k dispozici na tomto odkazu. Jde v principu o jednoduché výpočty, jen je potřeba dávat pozor na použití správných jednotek.
Stálost somatotypu a co na to genetika
Stanovený somatotyp je výsledkem životního stylu a genetických predispozic. Do jaké míry hrají roli genetické predispozice ve výsledném somatotypu je stále předmětem mnoha diskuzí, ovšem jisté je, že alespoň částečně je ovlivnit lze.
Koneckonců samotný výpočet je založený na tělesných parametrech, které zcela bez debat měnitelné jsou, hmotnost, šířka kožních řas, šířka bicepsu v maximální kontrakci. Naopak jiné jsou v podstatě neměnné (šířka epikondylů femuru a humeru).
Vedle toho je stále potřeba mít na paměti, že vedle genetiky hrají důležitou roli také převzaté návyky, které si jako lidé budujeme především v dětství a během dospívání. Každý z nás vnímá jinak “normální míru pohybu”, “normální velikost oběda” nebo třeba “normální četnost společenských akcí”. A ačkoliv tyto faktory, které zcela jistě na výsledný somatotyp mají vliv, nejsou jako takové součástí genetické výbavy, jde o něco, co do značné míry přebíráme od našich rodičů či našeho nejbližšího okolí.
Máte problém s nabíráním svalové hmoty a příčinu hledáte v ektomorfním somatotypu? Přečtěte si náš článek Jak jíst a cvičit, abych konečně nabral svalovou hmotu?
Co si z toho vzít?
Rozeznáváme 3 základní somatotypy: ektomorf, mezomorf a endomorf. V současném pojetí somatotypy stanovujeme podle metody Heath‑Carter z roku 1990, která zakládá výpočet na měření 10 tělesných parametrů od hmotnosti, výšky, obvodů vybraných partií až po šířky vybraných kožních řas.
Výsledkem měření somatotypu jsou tři hodnoty, přičemž každé číslo ukazuje příbuznost k příslušnému somatotypu. Ve většině případů jsou somatotypy smíšené: jeden dominantní somatotyp je doprovázený sekundárním somatotypem (např. 1‑5‑3 = ektomorfní mezomorf).
Na výsledném somatotypu se podepisují genetické predispozice, stále však somatotyp není během života zcela neměnný. Změnou životního stylu proto je možné do určité míry somatotyp ovlivnit i během života.
