- Porucha pozornosti se dělí na hlavní 2 druhy: ADHD a ADD.
- Často je těžko rozpoznatelná a skrývá se za odlišné diagnózy (deprese, PPP apod.).
- ADHD/ADD provází diagnostikovaného jedince po celý jeho život.
Co si představit pod pojmem “porucha pozornosti”?
Poruchy pozornosti se obecně dělí na 2 hlavní druhy, a to: ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, česky porucha pozornosti s hyperaktivitou) a ADD (Attention Deficit Disorder, česky porucha pozornosti bez hyperaktivity). Jedná se o poruchy vrozené, jejichž příčiny jsou dány především genetikou, ale může hrát roli i poškození dítěte v těhotenství a při porodu (užívání návykových látek – tabák a alkohol, nedostatek kyslíku při porodu apod.).
ADHD/ADD tedy zajisté nezpůsobuje výchova či jakékoliv další teoreticky diskutované příčiny – např. očkování. Dále je důležité mít na paměti, že tyto poruchy automaticky neznamenají nižší inteligenci. ADHD/ADD se obecně vyskytují u lidí úplně ve všech pásmech inteligence.
- ADHD je tedy vrozený neurovývojový syndrom zapříčiněný narušeným fungováním v oblastech mozku, které souvisejí s plánováním, předvídáním, zaměřením a udržením pozornosti a sebeovládáním. Čím je člověk starší, tím častěji dochází ke zmírňování viditelných příznaků hyperaktivity (neustálý pohyb a netrpělivost). Co však nejvíce přetrvává jsou potíže plynoucí z nepozornosti, impulzivního chování a dále zůstává pocit vnitřního neklidu, emoční labilita a nízká frustrační tolerance (rychlé střídání nálad, výbuchy vzteku apod.)
- ADD je vlastně totožnou poruchou pozornosti jako ADHD, ovšem bez hyperaktivity. Jedinci působí jako by žili v jiném světě - často bývají zasnění a nereagují na okolí, ve kterém se nacházejí. Projevy poruchy pozornosti mají obdobné - obtížně se soustředí na, pro ně, nezajímavá témata a ani nevydrží dlouhou dobu, snadno je vyruší irelevantními podněty, mají potíže s dokončováním úkolů a často zapomínají.
Symptomy ADHD a ADD
Symptomy poruch pozornosti bývají nejvýraznější ve školním prostředí, ve skupinách a v situacích, které požadují přizpůsobení se pravidlům a určitému řádu. Základními symptomy osob se syndromem ADHD a ADD jsou:
- Deficit pozornosti: může se vztahovat k deficitu čilosti, vzrušivosti, soustředěné pozornosti, k těkavosti a k nedostatečnému rozsahu chápání. Pozornost je snadno odvedena k jinému zajímavějšímu úkolu. Problémem je tedy nejen porucha pozornosti, ale i vytrvalosti.
- Hyperaktivita: jedná se o neklid, vrtění se a neúčelné pohyby těla. Jedinci jsou neposední, neustále si s něčím hrají, vrtí se na židli, pobíhají po místnosti nebo vyrušují. Nevydrží stát v klidu a třeba i poskakují na místě. Postupem věku se jejich zevní neklid může měnit na pocit vnitřního nepokoje především v situacích, kdy je nutné setrvat v klidu na místě.
- Nadměrná impulzivita: je propojena s poruchou vytrvalosti ve volném úsilí a nedostatečným útlumem v chování. Jedinci rychle odpovídají v různých situacích, aniž by čekali na všechny instrukce a informace k naplnění požadavků. V důsledku konání z afektu se u nich často objevují omyly z nepozornosti a kvůli tomu mohou selhávat i při racionálním zvažování o následcích svého jednání.
- Poruchy motoriky: projevují se obtížemi v jemné nebo hrubé motorice. Tyto osoby bývají neobratné, často nešikovné, jejich pohyby jsou nekoordinované a obvykle je viditelné i zvýšené svalové napětí. Jejich pohyby jsou navíc křečovité, někdy vázne i spojení pohybů v jeden celek. Z oblasti jemné motoriky se jedná např. o zavazování tkaniček, zapínání knoflíků apod.
A jak určíme poruchu pozornosti?
Podle diagnostických kritérií musí poruchy pozornosti trvat dlouhé časové období nejméně 6 měsíců. Je‑li pozorována u dětí z menšinových etnických skupin, musí na ní být pohlíženo ve vztahu k ostatním dětem ze stejného prostředí a v totožném mentálním věku. Aby se porucha pozornosti (ADHD/ADD) mohla identifikovat, musí nepříznivě ovlivňovat školní výkon dítěte a musí se projevovat zároveň výrazným nesouladem mezi jeho intelektovými schopnostmi a aktuálním školním výkonem. Pod poruchu pozornosti nespadají děti s jinými závažnějšími diagnózami, jako je např. porucha učení či mentální retardace.
Lze ji špatně identifikovat?
Příznaky ADHD/ADD, především impulzivita a zhoršené sebeovládání, předurčují jedince k vyšší náchylnosti k závislému chování (užívání alkoholu, marihuany a dalších návykových látek, gambling), dále k rizikovému chování v dopravě (nepozornost, rychlá jízda apod.), poruchám příjmu potravy (přejídání, bulimie).
Zvýšená impulzivita také může vést k sexuálně rizikovému chování (promiskuita), ke ztrátě zaměstnání, partnera a dalších. Tyto životní problémy mohou zapříčinit i emoční obtíže, které se v dospělosti nahromadí, a to ve velké míře, a proto je někdy obzvláště těžké odlišit, co je příčina (a kde leží) a co důsledek. Častými záměnami za poruchy pozornosti jsou:
- Deprese a agitovaná deprese
- Úzkost
- Bipolární porucha
- Závislost na návykových látkách
- Poruchy příjmu potravy
A je možné poruchu pozornosti léčit/vyléčit?
Poruchy pozornosti ADHD a ADD jsou dány neobvyklým fungováním CNS a proto není možné je úplně vyléčit a zbavit se jich. Existují ovšem způsoby, které mohou jejich symptomy potlačit natolik, že dotyčná osoba trpící touto problematikou může žít spokojený a plnohodnotný život a dostát nárokům moderní společnosti.
Odborníci jsou za jedno v tom, že nejúčinnější je komplexní přístup – co se týče dětí, tak úprava výchovných (a vyučovacích) metod, co se týče dospělých, tak změna životního a pracovního prostředí, využívání pomůcek (diáře apod.), správná životospráva, svépomocné aktivity, psychoterapie, medikace a možné alternativní metody léčby (vitaminy, homeopatika, doplňky stravy apod.). Čím bude péče komplexnější, tím by měla být úspěšnější. Míra obtíží se u každého jedince liší a proto by měla být každá péče individuálně zacílená.
Co si z toho vzít?
Porucha pozornosti se u jedinců=dětí nejčastěji odhaluje již ve školním prostředí, a to právě kvůli jejím viditelným symptomům, jež zněmožňují nutnou adaptaci a přizpůsobení se prostředí třídy a kolektivu dětí. Jedná se o problematiku, která je často zaměňována za jiné diagnózy (a proto by se měl na její správnou diagnostiku klást zvláštní důraz) a která jedince provází po celý jeho život kvůli odlišnému fungování jeho CNS.
Avšak nezoufejte! Existuje řada možností, jak poruchu pozornosti zmírnit a tím dotyčnému zkvalitnit jeho život. Jedná se především o komplexní přístup obsahující psychoterapii, farmakoterapii, změnu pracovního/školního prostředí apod.
