Hezký zadek je o prociťování pohybu, radí úspěšná bikini závodnice Timea Trajtelová

Hezký zadek je o prociťování pohybu, radí úspěšná bikini závodnice Timea Trajtelová

Jan Caha Jan Caha před 9 měsíci

Na slovenské i české scéně zřejmě není silnějšího jména bikini fitnessky působící v amatérské divizi IFBB. Není divu, Timea Trajtelová nastartovala svoji kariéru velmi slušně a ve stále ještě juniorském věku válcuje svoje soupeřky na soutěžích národních i mezinárodních. Tento rok se navíc stala jednou z nejúspěšnějších žen v celkovém hodnocení IFBB bikini závodnic.

Letos jsi opět velmi úspěšně reprezentovala Slovensko v soutěžích bikini fitness, posbírala jsi hned několik úspěchů včetně světových titulů a možnosti startovat v Elite PRO IFBB. Otázka je tedy nasnadě. Jak budeš vzpomínat na uplynulou sezónu v bikini fitness?

Na uplynulou sezónu budu pamatovat vždy velmi dobře. Byl to neuvěřitelný rok, kdy jsem si sáhla opravdu na dno, kde jsem dokázala sama sobě, že to, co si usmyslím, taky dosáhnu. Na jaře jsem vynechávala sezónu, měla jsem zdravotní komplikace, byla jsem více než měsíc mimo trénink a hmotnost mi šla nahoru. To bylo způsobené jednak tím, že jsem na měsíc vypadla z režimu a více jedla, druhak tím, že jsem na měsíc onemocněla s antibiotiky. Takže dostat se zpět mi trvalo několik měsíců.

Na podzim jsem prvně vůbec nechtěla startovat, měla jsem v plánu startovat až na jaře 2018. Celkově ten rok pro mě začal tím způsobem, že jsem neměla motivaci a vlastně žádné přesvědčení, že bych do toho měla dávat maximum. A když jsem tušila, že do toho nedám všechno, chtěla jsem rok vynechat. Nicméně 7 týdnů před sezónou mě zavolali na reprezentační sraz Slovenska, kde se to celé zlomilo. Dostala jsem úplně novou motivaci a energii. Tréninky jsem si začala užívat a i přesto, že jsem věděla, že na tu první soutěž do Katovic se nepřipravím do takové formy, jakou bych chtěla, šla jsem do toho na plno.

Po 5 týdnech jsem odjela do Katovic, kde jsem získala svoje první absolutní prvenství v ženské kategorii. Zbytek sezóny byl naprosto úžasný. Když už jsem se rozhodla, tak jsem si naplánovala více soutěží. Byl to masakr. Budu na to vzpomínat s úsměvěm, protože jsem měla obrovskou motivaci, ze které můžu těžit do budoucna, protože jsem si uvědomila, že se nemám vzdávat a jít do toho, protože mě na konci čeká něco skvělého.

Završením podzimní sezóny bylo juniorské Mistrovství světa, kde nechyběly slzičky štěstí, a to i přes to, že vítězství jsi slavila již potřetí. Jaké je startovat na soutěžích, kde se od tebe neočekává jiné než první místo?

Je to velmi těžké, pro mě to představuje obrovský tlak, protože si to samozřejmě uvědomuji a začíná mi to občas i vadit. Fanouškové, kteří to samozřejmě nemyslí zle, nebo okolí na mě před soutěží tlačí stylem: "Však ani tam nechoď, na co to je, však to bude zase první místo". Ale ono to tak nikdy není. Já si moc dobře uvědomuji, jak to chodí a každé to vítězství je vždy trochu na hraně. To, že tam přijdu s tím, že už jsem vyhrála 15, 20 soutěží předtím, to nikoho nezajímá. Pokud tam přijde jiná závodnice, lépe připravená, která rozhodčí zaujme víc, nevyhraju. Jednoduché. Je tam mnoho aspektů, které vítězství mohou ovlivnit, takže to rozhodně není tak, že by se ode mě mělo to první místo očekávat, i když už jsem před tím něco vyhrála – ať už v sezóně, nebo rok před tím. 

Snažím se na každou soutěž chodit jako by to byla nová etapa a nevím, jak to dopadne. Čím víc toho absolvuji a vyhraji, tím víc mám před další soutěží obavy. Cítím daleko větší zodpovědnost, ať už za sebe, fanoušky, lidi, kteří mi věří, nebo tam se mnou jsou, že ze sebe musím vydat to nejlepší.

Pro mě není vždy vítězství vítězstvím. Pro mě je vítězství tím, jít na tu soutěž a mít kvalitní soupeřky a říct, si, byla jsem tam měla jsem skvělou formu, a i kdybych nevyhrála, jako například v Lahti, kde mě porazila Oksana Brigidir, tak (i jak jsem to napsala pod fotku na IG) je pro mě vítězství tam s ní jenom stát a mít pocit, že jsem s ní opravdu porovnatelná. Před rokem pro mě byla Oksana Brigidir modla a nikdy jsem si nemyslela, že s ní budu stát na pódiu a budu se jí moci výkonnostně přiblížit. No a odnesla jsem si druhé místo.

[Instagram]

Rychlá otázka: sleduješ své soupeřky a máš ještě vůbec trému před velkými soutěžemi?

Soupeřky moc nesleduji, abych se přiznala, ale sleduji pár lidí na instragramu. Co se týká trémy – abych pravdu řekla, nemám. Já se na to pódium těším a užívám si ho. Tréma, stres nebo nervy nemám, spíš je to taková nedočkavost tam být a užít si to. Vždy si povzdechnu, že už to končí a už je jen vyhlášení. 

Pokud se podívám do historie juniorských a ženských bikin v Česku i na Slovensku, tak si nevybavuji nikoho, kdo by byl takto úspěšný, známý a fitnessově slavný, jako jsi právě nyní ty. Vnímáš svoje unikátní místo mezi bikini závodnicemi u nás?

Těžko říct, pro každého je jistě zajímavý někdo jiný. Oproti tomu si uvědomuji, že ta sledovanost skrze třeba sociální sítě je nyní poměrně velká a jsem za to nesmírně vděčná, protože díky fanouškům mám možnost zajímavých spoluprací. Ty mi umožní chodit na soutěže a dělat všechno to, co mě baví. Protože pak dělám, co mě baví, prezentuji svůj příběh na sociálních sítích, který zase zajímá fanoušky. Takže je to vlastně takový kruh, který se hezky uzavírá a doplňuje a bez každé této části by Timea Trajtelová nebyla tím, kým je, takže si hlavně uvědomuji tu obrovskou podporu, kterou mám a jsem za to nesmírně vděčná.

Málokdo dnes tuší, že jsi začínala v naturálních slovenských svazech. Jak těžké pro tebe bylo vybudovat si jméno a dostat se na úroveň, kde jsi nyní?

Samozřejmě, začínala jsem u naturálních kulturistů, což je na Slovensku SANK a světová asociace INBA. Byl to pro mě takový, myslím si, fajn začátek, ale zůstala jsem tam příliš dlouho a další rok už se neposouvala. Když jsem se rozhodla přestoupit, uvažovala jsem vlastně tak, že je jedno, jak to dopadne. Bylo mi to tehdy v podstatě jedno, chtěla jsem prostě vidět změnu, mít motivaci, drive a zápal do soutěží, chtěla jsem mít lepší suplementy, chtěla jsem se porovnávat s těmi nejlepšími, a říkala jsem si, že když přestoupím a budu sbírat alespoň finálová umístění, tak to bude super.

V podstatě první mezinárodní soutěží, kterou jsem absolvovala, bylo juniorské mistrovství Evropy. To jsem vyhrála, takže zařazení do nové federace pro mě bylo vyloženě "snové". Musím říct, že soutěžení i celé moje působení v bikini fitness šlo přirozeně a až raketově rychle, a nedělala jsem pro to nic extra. Samozřejmě cvičím, obětuji tomu všechno, celý svůj režim, nemám jiné koníčky. Toto je moje práce, moje záliba, zkrátka moje všechno, takže do toho i všechno dávám a dostávám z toho to, co dostávám.

A k druhé části otázky, jak těžké bylo vybudovat si jméno? Šlo to samo, já jsem si v podstatě žila ten svůj sen a roli hrálo to, že jsem byla to mladé děvče, která stále postupovalo a šlo si za svým snem. A stále vlastně postupuje a jde. Stále je to jako bych byla na začátku. A co se týká soutěží, tak jsem ke každé přistupovala zodpovědně, vždy jsem ty soutěže absolvovala v co nejlepší formě a myslím si, že ty výsledky, které postupně přicházely, mi vybudovaly jméno samy.

V čem vidíš kritérium svého úspěchu? Je nějaká vlastnost, která odděluje úspěšné sportovce od těch méně úspěšných, slavné sportovce od méně slavných?

V první řadě si myslím, že kritériem úspěchu je vytrvalost, preciznost a trénink. Nic víc, nic méně. Tyto vlastnosti by měl mít každý sportovec. To, co dělá, musí milovat za lehkých i těžkých okolností, prostě o tom musí být přesvědčený a dělat to od srdce. Protože pokud to děláme od srdce, jde to s lehkostí a radostí.

No a co si myslím, že odděluje úspěšné od méně úspěšných? Je to hlavně pokora a vytrvalost, protože každý z nás má svoje úspěchy a pády, které je důležité ustát v každém období, nestěžovat si, nekritizovat, zkrátka to zvládnout. Těšit se z toho, co ti život dává a pokud ti bere, tak to přijmout a věřit, že to překonáš a bude zase lépe.

Preciznost, vytrvalost a láska k tomu, co děláte, formuje z velkých lidí ještě větší lidi.

[Instagram]

V tomto roce jsi několikrát získala právo začít startovat v IFBB Elite PRO soutěžích. Přesto jsi toho nevyužila. Kde je ten důvod?

Momentálně nevidím motivaci v tom přestoupit do Elite PRO. Samozřejmě je to zajímavý koncept, jde tam o obrovské prize money, ale je ještě stále několik soutěží, na kterých jsem nestartovala, například Arnold Classic. Tam bych velmi ráda soutěžila ještě jako amatérka. Dále bych ráda absolvovala ženskou Evropu s lepším výsledkem a moc bych si přála se stát ženskou mistryní světa, protože jsem dvojnásobná ženská vicemistryně světa, ale ještě jsem nevyhrála první místo. Tento rok bych se tedy ráda zúčastnila co nejvíce amatérských soutěží a pak se uvidí, co dále.

Vyzkoušela jsi si i ženské kategorie, kde jsi stále ještě nováčkem. Jak vnímáš svoji pozici a cíl v ženském fitness?

Svoji pozici vnímám tak nějak normálně. Tím, že mám možnost startovat jak mezi juniorkami, tak i ženami, tak to tak i dělám. Je skvělé, že jsem se tam zařadila tak úspěšně a bojuji pravidelně o TOP 3, přičemž většinou získávám i prvenství. To považuji za neuvěřitelné. Chtěla bych se stát ikonou bikini fitness v Česku a na Slovensku tak, aby si i za pár let někdo vzpomněl, že existovala nějaká Trajtelová, která soutěžila a absolvovala strašně moc soutěží. No a do budoucna? Před rokem bych odpověděla, že je to PRO kategorie, nyní už v PRO startovat mohu, ale nehrnu se tam. Aktuálním cílem je užít si tento rok a odzávodit co nejvíce soutěží.

Tím se přesmyčkou dostávám ke tvému životu, který samozřejmě neplní jen fitness. Před pár lety ses přestěhovala ze Slovenska do hlavního města České republiky. Jak se slovenské dívce líbí v Čechách?

Slovenské dívce se v Čechách líbí hodně. Našla jsem si tu přítele, se kterým už více než rok sdílím společný život. Myslím, že už jsem tu zabydlená, v Praze to neskutečně miluji, je to krásné město, neexistují tady omezené možnosti. Jsou tu skvělí lidé, miluji i tuto kulturu – to, že jsou tu domácí i cizinci. Takže i jako cizinka se tu necítím špatně. Možná proto, že je nás tu hodně, ať už Slováků, nebo jiných národností. Líbí se mi tu natolik, že bych tu chtěla zůstat, koupit nějaký domek a zařídit si ten život dále.

Máš pocit, že ČR je pro byznys ve fitness přívětivějším místem oproti Slovensku?

Myslím si, že trochu ano, protože přece jen je Praha už taková metropole. Tím pádem jsou i možnosti lepší a klientela větší. Mám dokonce holky z Rakouska či Německa, často za mnou jezdí na pózování například až z Londýna. Takže třeba i kvůli dopravě do Prahy, která je pro ně jednodušší, můžu mít i klientky ze zahraničí. Celkově si myslím, že fitness v ČR je trochu silnější. Nicméně jsem ráda za to, že ani tady jsem nepřišla o klientky ze Slovenska, které za mnou dojíždí.

[Instagram]

Jak už jsi naznačila, v Praze jsi začala velmi záhy trénovat ve fitness centru a pomáhat s přípravou a pozingem několika závodnicím. Je pro tebe náročnější role závodníka, nebo trenéra?

Těžko říct, nemyslím, že je pro mě trenérská pozice náročnější. Obě věci dělám upřímně ze srdce. Co se týče děvčat, tak pracuji jen s takovými, se kterými si rozumím a mám skvělý vztah. Pak to dělám opravdu s radostí. Není to pro mě práce, kterou musím dělat, je to spíš kamarádská pomoc, kde s holkami fungujeme jako team. To se mi na té práci velmi líbí. Takže se těžko říká, která z nich je náročnější. Každá z nich má svoje kouzlo. Jednomu i druhému je třeba se věnovat a piplat si svou pozici. A ať už jde o mě nebo o mou svěřenkyni, tak vždy chci, aby měly ten nejlepší servis, abych sobě i jim vždy zabezpečila to, co je jen v mých silách. Pro to dělám maximum.

Pokud se vrátím k těm běžným klientům, jak se ti daří vypořádávat se jako trenérovi s běžnou leností klientů?

Vypořádala jsem se s tím jednoduše, už na tyto klienty nemám prostor, takže běžné lidi netrénuji. Nemůžu ale říct, že by mě to předtím nějak demotivovalo. Každý má svoje zájmy a k něčemu je mu blíže, já mám blízko ke sportu a dělám pro něj maximum, zase někdo jiný to vnímá tak, že je to spíše trápení, ale zároveň si uvědomuje to, že v rámci zdravotního stavu nebo fyzické krásy chce něco dosáhnout, tak MUSÍ, a tím pádem požaduje od trenéra, aby ho dokopal ke cvičení. Toho trenéra má přesně na to – aby ho donutil ke cvičení, protože si myslí, že sám se nedonutí.

Tomuto jsem se vyhnula, ale samozřejmě spolupracuji s lidmi v rámci online coachingu, kde mám i běžné klienty a musím říct, že na mě velmi dají, mají hezké výsledky. A i kdyby byli leniví, tak to pro mě není demotivující, spíše naopak. Líbí se mi, že i lidé, kteří nemají vyšší cíl (např. soutěžní ambice), snaží se a přistupují k tomu tak, aby dosáhli nějaké přeměny, zlepšili svůj život nejen po fyzické i psychické stránce.

Zpět od klientů k tobě. Co je pro tebe základem dobrého tréninku?

Základem dobrého tréninku je pro mě určitě silový trénink. Ten svůj mám rozdělený do třech dní. V prvním dnu trénuji nohy, ve druhém záda, biceps a břicho, a ve třetím dni ramena, jeden cvik na hrudník a triceps. Dobrý trénink taky poznám podle toho, že z něj odejdu s pocitem, že jsem tu partii zničila, abych měla druhý den svalovku, což většinou mívám, protože si tréninky skládám sama. To mě na tom nejvíce baví.

Je tu naopak něco, čemu by ses v tréninku nejraději vyhnula?

Dříve bych řekla, že je to rozhodně kardio. Kardio jednoduše nenávidím od srdce. V poslední době jsem ho ale začala dělat a přistihla jsem se při tom, že mi kardio 1x denně nedělá problém. Dokonce někdy, když si odtrénuji ráno silový trénink s kardiem najednou, mám večer pocit, že už jsem dlouho necvičila a mám chuť si jít dát ještě alespoň to kardio. Tudíž pro mě z nepochopitelných důvodů nyní to, čemu jsem se snažila v přípravě vyhýbat, dělám momentálně dobrovolně.

Snad jen velmi jednoduchá otázka. Tvojí siluetě ve spodních partiích dominuje hezky tvarované pozadí. Jaký je podle tebe recept na hýždě?

Podle mě je to jen o prociťování. Jakmile jsem přestala cvičit s obrovskými zátěžemi a začala jsem cvičit spíše supersérie a prociťovat ten pohyb, začaly mé hýždě reagovat na trénink více. Podržím sekundu-dvě v krajní poloze, tedy zatnutý, a je to poznat. Dříve, musím přiznat,  jsem se trápila těžkými dřepy, těžkými výpady, těžké výstupy, a ten zadek stále ne a ne se posunout. Rostla mi pouze stehna a už jsem nevěděla, co s tím, myslela jsem, že dělám vše špatně, tak jsem přešla na tuto změnu, která mi opravdu funguje. Kdyby náhodou byl někdo, komu ten silový trénink netvaruje krásný zadek, tak by možná mohl vyzkoušet takovouto změnu.

[Instagram]

Chladné dny neskýtají moc možností k jiným aktivitám, než se zavřít ve fitku. Při silovce nebo kardiu. Přesto, využíváš i jiných, než klasických fitkařských aktivit? Jaké jsou vlastně koníčky Timei Trajtelové mimo fitness centrum?

S přítelem jsem začala chodit na MMA, které nyní již nějakou dobu vynechávám a pravidelně nechodím tak, jak jsem chodila 2x do týdne protože mi z boxu začaly růst trapézy, což u bikini závodnice není moc chvályhodné. Toto byla aktivita, která mě opravdu bavila.

Z ostatních koníčků mimo fitness, strašně ráda chodím na brusle, to jistě mohou všichni vidět v příspěvcích nebo na Instastories. Někdy jsem schopná chodit i jedenkrát denně na 20–25 km, dát si brusle a vypnout hlavu a užívat si to, že jsem na čerstvém vzduchu.

Musím říct, že mám ráda i kruhové tréninky, kdy nejde o silový výkon, crossfitové WODko, jednoduše pár cviků a jdeš do maxima na čas, takže něco trochu jiného, než klasické posilování, kde počítáš od jedné do dvanácti, patnácti nebo podobně. Takže to jsou záliby mimo klasické fitness.

Jelikož občas na "stories" vidíme, že jedno z těchto aktivit jsou i různé laskominy a pochutiny, tak je otázka jasná. Co ty a stravování mimo soutěžní období? Co je tvé nejoblíbenější jídlo a řešíš to nějak výrazněji?

Co se týká mého stravování mimo přípravy na soutěže, tak já ze svého režimu nějak příliš nevybočuji, protože mi vyhovuje. Mimo sezónu využívám Oat mash, což je kaše od Amixu, které si míchám s nízkotučným mlékem, proteinem, dám si do něj sušené ovoce, ořechové máslo, oříšky, jednoduše co mě napadne.

Mým dalším oblíbeným jídlem je určitě tvaroh s proteinem, hořkou čokoládou, arašídovým máslem a chia semínkami. No a miluji samozřejmě tu klasiku, maso, ryby, zeleninu. Takže nemohu říct, že bych to mimo sezónu nějak měnila. Občas si nějakou pochutinu dopřeji, ale vždy se vracím do svého režimu.

Pokud bychom se bavili o tom, co mám ráda, tak miluji těstoviny a sýr s prosciuttem, pizza s prosciuttem, šunkou. Miluju sladkosti, miluji všechno s bílou čokoládou, ořechy a sušeným ovocem. Toto jsou věci, které mám opravdu ráda.

[Instagram]

Strava se samozřejmě mění poté ve vztahu k blížící se soutěži. Co je hlavním bodem tvé předsoutěžní diety a jak vypadá suplementace?

Moje strava před soutěží je opravdu monotónní, jakmile začnu přípravu, tak svoji stravu vyčistím na tisíc procent a jím v podstatě každý den to stejné. Mně nevadí jíst po dobu přípravy i v soutěžním období to samé. Přestože je to vlastně 4–5 měsíců a stejně tak na podzim dalších 4–5 měsíců, .

Ráno jsou to vejce s racio chleby, anebo bez nich. Poté dávám vždy maso, a to buď krůtí, hovězí, lososa, nebo kuřecí stehna. Všechno to jím se zeleninou nebo s rýží, podle toho, kolik mám sacharidů. Ty mám vždy, pouze se liší jejich množství.

Co se týká suplementace, když ráno vstanu, tak si většinou dávám hned nalačno BCAA, vitamin C a ThermoCore spalovač. Poté odcházím na trénink a liší se to podle toho, jestli je to jen kardio – to zůstávám na těchto suplementech, nebo jestli je to silový trénink – to si dám i Arginin. Po tréninku dávám už pouze BCAA a vracím se domů, kde si připravuji snídani. Po ní si většinou dám MultiStack – multivitamin a multiminerál, omega-3, antioxidant od Amixu a dalších 1000 mg vitamínu C. Aktuálně si dávám i CLA pro lepší metabolizaci tuků, po snídani a po obědě.

Z pohledu suplementace jsi aktuálně pod značkou Amix. Nepochybuji o tom, že jsou to pro tebe naprosto vyhovující doplňky stravy, který z nich ale považuješ za nejzásadnější?

Amix je velmi silná a skvělá značka, kde jsme spolupráci ladili téměř dva roky, než jsme se konečně dohodli. No a když to klaplo, tak už jsem v té době měla celý ten sortiment odzkoušený a používala jsem jej. Základ suplementace pro mě tvoří protein, BCAA, Arginin a vitamíny.

Pro začátečníky samozřejmě stačí protein, BCAA a vitamíny, ale pro mě je tam podstatný i arginin, který používám celoročně.

[Instagram]

Od stravy ale zpět k tobě jako sportovkyni. O tvém přechodu do ženské kategorie jsme mluvili, o budoucnosti také, ale pokud bys měla říct, co ti soutěžní fitness dalo a vzalo, co by to bylo? Čemu se mají začínající holky snící o tom, že budou jednou takové jako ty, vyhnout?

Myslím, si že mi vzalo možná několik věcí a lidí, kteří v tom životě tak či tak neměli být, nebo byli při mně jen proto, že se mi dařilo. Takže nic zásadního mi to nevzalo. Dalo mi to ale strašně mnoho. Vždy jsem byla člověkem, který miloval sport, ale zároveň měl vždy spoustu aktivit. Jsem ale typ člověka, který ne vždy všechno dotáhne do konce, protože to, co mě nebaví a nejsem o tom přesvědčená, do toho nedávám maximum. Pokud se ale do něčeho nadchnu, jdu do toho na tisíc procent a přes mrtvoly, jdu si zkrátka za tím. A právě soutěžení ve fitness mi dalo zodpovědný přístup, dát si cíl pro který udělám možné i nemožné. Naučil mě preciznosti, naučil mě pracovat s lidmi, komunikovat, jednoduše ze mě udělal to, čím jsem chtěla být. Mohu si žít svůj sen.

Kdybychom měla dát radu, čemu se vyhnout. Tak to bude vyhnout se lidem, kteří o vás pochybují. Protože to lidské odhodlání je nejdůležitější, co může být. Srovnat se s tím, že vám vaše okolí ze začátku nevěří. I u mě to tak bylo, moji rodiče nebyli z fitness nadšení, v té době jsem měla jít na zubařku, a tohle bylo něco, co mě odvádělo a ten doktorský cíl to ničilo. Moji přátelé to nechápali, protože fitness v té době nebylo tak známé jako dnes. Šla jsem proti proudu, ale měla jsem cíl, o kterém jsem byla přesvědčená. Jednoduše mě to bavilo, měla jsem to ráda, posunula jsem to tedy poprvé na tu úroveň, že jsem šla na podium. Soutěž se mi líbila a výsledek mi vyšel.

Začátečníkům bych tedy hlavně poradila, ať věří sami v sebe. Ať si sice dávají reálné cíle, ale ať si dávají cíle, které budou moci krůček po krůčku naplňovat. Pokud to nevyjde napoprvé, tak, ať čtyřikrát otočí to, proč to nevyšlo. Bez toho, abys nezažil pád, nemůžeš zažít ani vítězství.

Máš pro ně nějaký vzkaz na závěr? Nechci říct: "Jak být druhou Timeou Trajtelovou?", ale jak být úspěšná, možná nejen ve sportu, ale ve všech oblastech lidského konání?

Základem je jistě vždy konat tak, abychom se za svoje činy nikdy nemuseli stydět. Být k lidem milý, pokorný, vstřícný, nestěžovat si, nekritizovat. Nebýt negativní. Nemám ráda negativní věci a myslím si, že ani mezi sebou bychom neměli šířit negativismus. Neřešit životy jiných lidí, nemoralizovat, naopak vyzdvihnout jejich kladnou stránku.

Základ každého úspěchu je být vyrovnaný, šťastný. Být sám sebou. Pokud navíc přejete druhým, tak vám ten vesmír tak trochu jde naproti a celé je to lehčí. S úsměvem, radostí a láskou člověk dokáže dosáhnout neskutečné věci.  

  • 1