- Menopauza značí přechodnou dobu z reproduktivního do nereproduktivního stavu ženy.
- Je zapříčiněna úbytkem ženských pohlavních hormonů.
- Nejčastěji se objevuje mezi 45. a 55. rokem života.
Na úvod trochu teorie
Aby bylo možné se v dané problematice dobře orientovat, na začátek je důležité objasnit 4 základní pojmy, a to:
- Premenopauza: jedná se o období od 40. roku věku ženy do začátku nepravidelného menstruačního cyklu.
- Perimenopauza: je období nastávající bezprostředně před menopauzou (v době prvních příznaků menopauzy) a následně první rok po menopauze. Tato doba je charakteristická nepravidelnými menstruačními cykly.
- Klimakterium (menopauza): je fáze ve stárnutí ženy, jež označuje přechodnou dobu z reproduktivní fáze do nereproduktivního stavu.
- Postmenopauza: její začátek se obvykle určuje jedním rokem po posledním menstruačním krvácení a konec je ohraničen vstupem do posledního období života ženy charakteristické nereproduktivním stavem (po 65. roce života).
Kvůli čemu menopauza tedy vzniká?
V průběhu klimakteria vyhasíná činnost ženských pohlavních orgánů. Počet aktivních folikulů ve vaječnících se postupně snižuje a tím se hladina nejdůležitějších ženských pohlavních hormonů, estrogenu a progesteronu, rapidně snižuje. Na úplném konci stojí totální vyčerpání zásob folikulů ve vaječnících, čímž je zapříčiněn konec ovariální funkce. Jedná se o nenávratné zastavení menstruačního cyklu, v jehož důsledku se žena stává neplodnou. Kromě rozmnožovací funkce mají estrogeny zásadní protektivní vliv na celý organismus a jejich úbytek se zajisté promítne na fyzické i psychické rovině ženy.
U většiny žen nastává menopauza mezi 45. a 55. rokem jejich života. Jedná se o přirozenou reakci lidského organismu na biologické stárnutí. Bohužel není možné dopředu říci, kdy přesně menopauza nastane, avšak byla určena souvislost mezi věkem menopauzy a demografickými, zdravotními a genetickými faktory. Do konkrétních faktorů ovlivňujících věk nástupu menopauzy řadíme: věk při začátku první menstruace, počet dní menstruačního cyklu, kouření, nadmořská výška a socioekonomické faktory. Z těchto aspektů se kouření považuje za hlavní prediktor brzkého nástupu menopauzy.
Jak ji diagnostikovat
Menopauzu je možné diagnostikovat retrospektivně (zpětně), a to ve chvíli, kdy nastane amenorea (vynechání menstruace) trvající alespoň 1 rok. Poté existuje druhá možnost, a to stanovení hypofyzárního folikuly stimulujícího hormonu. V případě zájmu je vhodné obrátit se na svého lékaře, který by měl být o možnostech diagnostiky informován a měl by mít přehled o počtu bezplatných prohlídek.
Co znamená “klimakterický syndrom”?
Pod pojmem “klimakterický syndrom” je možné si představit vegetativní příznaky, a to především vazomotorické (tzn. vyvolávající zúžení a rozšíření cév, jež zažívá až 85 % žen) a psychické. Tyto symptomy syndromu jsou označovány jako akutní, jež neohrožují zdraví – snižují kvalitu života žen a mohou nepříznivě ovlivnit prožívání celého přechodného období. Projevy klimakterického syndromu se objevují s rozsáhlou rozdílností, avšak jejich počátek je nejčastější v premenopauze s ukončením až 5–10 let po menopauze.
Do prvních projevů syndromu jsou řazeny návaly horka, které jsou s největší pravděpodobností zapříčiněny poruchou termoregulace vlivem hormonálních změn. Vyznačují se pocity tepla a jsou doprovázeny pocením trvajícím několik minut. Může je doprovázet slabost a závratě, v krajních případech i narušení spánku. Dále se často vyskytují bolesti hlavy a zažívací potíže. Pod psychické projevy klimakterického syndromu spadají změny nálad, deprese, úzkosti, vyčerpání, podrážděnost, ztráta energie, nervozita a ztráta libida.
A co si představit pod pojmem “estrogen‑deficitní syndrom”?
Hlavním projevem tohoto syndromu je atrofie sliznic. Úbytek pohlavních hormonů se totiž výrazně projeví na ženském genitálu, což mnohdy zapříčiní sexuální a močovou dysfunkci. Navíc se mohou objevit i bolesti při močení a jeho nadprůměrná frekvence. Dále je syndrom charakteristický poškozením kůže, která se postupně ztenčuje. Elastická a kolagenní vlákna degenerují a povrch těla začíná být suchý, svraštělý a lehce zranitelný. K tomu se pojí i kvalita vlasů, jež začíná být horší a vlasy mají větší tendenci vypadávat.
Terapie příznaků menopauzy
V klimakteriu je dosti pravděpodobné, že se alespoň jeden nepříznivý příznak u každé z žen objeví. V průběhu času řada těchto obtíží vymizí, avšak akutní potíže mohou mít obrovský vliv na aktuální život ženy, jež ji nakonec dovedou až k vyhledání odborné lékařské pomoci. Prožívání tohoto nepříjemného období je velmi subjektivní záležitostí a nemělo by se zlehčovat.
V dnešní době je nabídka přípravků na zmírnění problémů velmi hojná. Léčba klimakterických potíží může probíhat 2 způsoby, a to:
1. Hormonální léčba
Hormonální substituční terapie, anglicky „hormone replacement therapy“ (HRT), je skupina preparátů s pohlavními hormony. Jsou určené k podávání v případě deficitu estrogenů. Jejím cílem je při menopauze udržet obdobnou koncentraci ženských pohlavních hormonů v plasmě jako je ve fertilním věku. Díky nárůstu hladiny estrogenů se odstraní prakticky všechny aktuální příznaky klimakteria a zároveň se jedná o účinnou prevenci příznaků dlouhodobého deficitu estrogenů. Zlepšuje náladu přímo (skrze působení na receptory v mozku) nebo nepřímo (odstraněním tělesných obtíží).
HRT je vhodná pro většinu žen, avšak existují i výjimky. Neměla by se indikovat ženám trpícím onemocněním jater, s přítomností rakoviny prsu, dělohy a vaječníků v anamnéze či se zvýšeným rizikem krevních sraženin.
2. Alternativní léčba
Alternativní v tomto kontextu rozumíme nehormonální. Řadíme sem různé rostlinné preparáty, čaje, potravinové doplňky, vitamíny, akupunkturu a mnoho dalších. Důležité je si uvědomit, že nehormonální způsoby léčby příznaků menopauzy jsou žádané, ale bohužel ne ve všech případech účinné.
Samostatnou skupinu tvoří psychofarmaka, které se ženám doporučují, když trpí psychickými problémy. Za alternativní způsob řešení je také považována úprava životosprávy, a to zejména skrze fyzický pohyb.
Co si z toho vzít?
Proces stárnutí je nedílnou součástí našich životů. Bohužel s sebou nese spousty změn, na které člověk reaguje zpravidla nepříznivě a musí si na ně pomalu přivykat. Co se týče ženského pohlaví, mezi nejzásadnější z nich řadíme menopauzu. Jedná se o přechodné období, kdy žena postupně přichází o biologicky danou schopnost rozmnožovat se. Tuto ztrátu negativně prožívá jak na fyzické, tak psychické úrovni. V dnešní době naštěstí existuje mnoho možností, jak její nepříjemné dopady zmírnit.
