- Koučování pochází ze sportovního světa, konkrétně z tenisu.
- Jedná se o spolupráci, ve které se kouč snaží úspěšně dovést klienta k jeho cílům.
- Lze ho využít ve všech oblastech života.
Na začátek je důležité vysvětlit, kdo koučování řídí. Jako psycholožka se ve své praxi často setkávám s otázkou, jaký je vlastně rozdíl mezi psychologem, terapeutem, psychiatrem a v dnešní době velmi populárním povoláním, kterým je kouč. V tom horším případě tento dotaz ani nevyvstane a klient se při hledání pomoci orientuje pouze podle ceníku, vizáže či seznamu úspěchů daného odborníka. Proč je ale důležité zaměřit se i na něco, víc než je toto? Jaké jsou mezi nimi, dosti zásadní a průlomové, rozdíly?
Kouč, terapeut, psycholog nebo psychiatr?
Nejdříve je podstatné si říci, proč by se člověk měl chtít vůbec v daných profesích orientovat. Pokud se klient konečně rozhodne, že vyhledá pomoc, ve většině případů se už opravdu dostal ke své zvládnutelné pomyslné hranici (i když by to v ideálním případě mělo být mnohem dříve) a s aktuální situací se již není schopen vypořádat sám – upřímně potřebuje pomoc od někoho dalšího. A právě v tomto okamžiku se stává nejzranitelnějším, a proto pokud zvolí nevhodného odborníka (vzhledem k obtížím a rozpoložení), může už navždycky ztratit důvěru a naději v psychickou pomoc, a tím se “zbytečně” připraví o možnost osobnostního pochopení, podpory duševního stavu a obecně zlepšení svého života. A kdo je tedy kdo?
- Kouč: člověk, který získal odpovídající certifikaci a absolvoval koučovací výcvik trvající většinou v řádu dnů. Avšak teď otázka z praxe, zda opravdu každý, kdo se označuje za kouče, tímto výcvikem prošel. Kromě zmiňovaného kurzu by měl umět pokládat vhodné otázky, které napomáhají klientům nazírat na problém z mnoha úhlů pohledu, a tím odhalovat více možností řešení. Kouč by měl klienta vést k vytyčení cíle a vytvoření plánu, jak jej dosáhnout.
- Terapeut: jedinec, který absolvoval psychoterapeutický výcvik (nejčastější délka trvání je 5 let), skrze který se on sám “vyléčil” ze všech svých životních ran a díky tomu by měl být schopný nezaujatě pomoci druhým. Měl by umět poskytnout podporu při překonávání těch nejzávažnějších osobních témat klientů, jako jsou traumata, bloky či jiné další niterně hluboké problémy.
- Psycholog: člověk, který úspěšně absolvoval vysokou školu humanitního zaměření, a to konkrétně oboru “Psychologie”. Řádně vystudoval 5 let magisterského studia (nejprve 3 roky bakalářského a poté 2 roky navazujícího) a má před jménem titul Mgr. Jeho hlavní náplní práce je psychologické poradenství a diagnostika.
- Psychiatr: jedinec, který vystudoval všeobecnou lékařskou fakultu a následně si vybral specializaci “Psychiatrie”. Je to doktor, takže má zpravidla před jménem titul MUDr. Je také jediný, kdo smí svým pacientům předepisovat léky (antidepresiva, anxiolytika apod.), a proto se k němu dostávají ty nejtěžší případy.
V tuto chvíli je zřejmé, že psycholog může být zároveň i koučem a psychiatr terapeutem, ale kouč se bez úspěšného studia určitě psychologem či psychiatrem nestane.
A co přesně je (v dnešní době populární) koučování?
Koučování je popisováno jako: „Zpřístupnění potenciálu člověka za účelem maximalizování jeho výkonnosti.“ Koučování tedy mimo jiné napomáhá klientům učit se, aniž by byli učeni – učí se totiž nevědomky v průběhu procesu sami. Dále mnohonásobně zvyšuje šance k dosažení vytyčeného cíle a snižuje stres a úzkost. Díky postupnému dosahování přání zvyšuje osobní pohodu, naději, odolnost a sebehodnocení.
A na jakém principu koučování funguje?
V tuto chvíli budou popsány 3 základní mechanismy, díky kterým je koučování tak úspěšné a funkční.
- Pracovní vztah – díky podpůrnému a důvěrnému vztahu, ve kterém klient cítí bezpečí a emoční podporu, je schopný diskutovat o často dosti osobních a profesních problémech, a tím nacházet možnosti řešení. Také se nebojí neúspěchu, jelikož cítí ze strany kouče.
- Stanovení cíle – jedná se o hlavní část koučinku. Stanovení vlastních osobně důležitých cílů a následná cesta za jejich dosažením (prostřednictvím akčních krokům), může zapříčinit změnu celkového způsobu myšlení jedince. V koučování se nejčastěji používá metoda SMART pro definování cíle, který je Specifický, Měřitelný, dosažitelný (Achievable), Relevantní a Termínovaný. Bylo prokázáno, že tato technika doopravdy pomáhá při dosahování výsledkůch a navíc zvyšuje motivaci.
- Debriefing – strukturu koučování je možné rozdělit na 2 části: debriefing akčního kroku, který klient do této chvíle vykonával a briefing dalšího akčního kroku, který si jedinec vyzkouší do příště.
Kde koučování využít?
Koučování lze uplatnit v mnoha oblastech našeho života. Pro představu uvádím několik z nich:
- motivace
- řešení problému
- plánování a kontrola
- ocenění a hodnocení
- realizace cílů
- osobní růst
- vztahové problémy
Kouč a jeho vlastnosti
Aby se kouč stal prosperujícím a dokázal vést své klienty k úspěšnému splnění jejich cílů, měl by obecně dodržovat zásadní radu: BÝT OPTIMISTICKÝ. V dnešní době, se z mého pohledu, jedná o nadmíru důležitou dovednost (klidně i vlastnost!). V dospělém světě to totiž není vždycky radostné a veselé a čas od času nám ty růžové brýle i přes odpor spadnou. Ale právě kouč by o ně přijít nikdy neměl. Jeho snahou by se mělo stát neustálé udržování nekončící pozitivní představy o obrovském a nevyužitém potenciálu všech jedinců. A co víc, tento optimistický pohled nestačí jen předstírat, jelikož zpravidla naše myšlenky projevujeme navenek sotva znatelnými způsoby. Musí ho opravdu cítit a žít.
Co si z toho vzít?
Koučování je způsob řízení, vedení lidí a způsob myšlení. A nakonec i způsob bytí. Nejprve je nutné navodit bezpečný vztah mezi koučem a jeho klientem, poté stanovit adekvátní cíle (dle metody SMART apod.) a jako poslední proces složený z akčních kroků, které klient v průběhu spolupráce vykonává. Jedná se o metodu, která pomáhá klientovi osobně růst a dosahovat jeho životních snů.
